... pátek ...

... srdíčko plné lásky ...

... v posledních časech tu tituluji své názvy příspěvků, názvy dnů ... dnes je pátek... a já v pátek píši o nejdůležitějším čtvrtku za posledních x let mého života.

Když jsem otevřela dveře do onkologického institutu v Brně, jako bych otevřela dveře do jiné dimenze...do jiného světa. Za dveřmi vládl nevídaný pokoj a klid...jakoby se zde zastavil čas...lidé se nezlobili...nespěchali... nenadávali si....ono vlastně není kam a proč...jenže musíte k tomu bodu nějak dospět. Sestřičky se usmívaly...dotýkaly s láskou mých ramen...když jsem na některé chodbě se zastavila, tápala či hledala...hned mne oslovil kolemjdoucí hlas personálu, zda potřebuji pomoci? Byla jsem doslova a do písmene jako v Jiříkovém vidění..Tolik citu, soucitu, pokory a porozumění jsem v životě neviděla. Jak jen já dlouho hledala parkomat v areálu, pro lísteček parkovného za auto...zde neexistuje...zde jsou lidé lidmi...

♥

...a uposlechla jsem rady zde na blogu a odměnila jsem i malou Carolinku ... srdečným dárečkem...

... přijela jsem do místa, které mne doslova a do písmene dojalo k slzám. Procházíte kolem bufetu a vidíte ceduli KAPLE. A najednou potkáváte  s úsměvem na tváři zdravící jeptišku. A v dolním patře právě ladí kapela své nástroje pro pacienty, kteří chtějí žít... Jinde zase keramická dílna... Žádné zkostnatělé šup do pyžam a černý čaj v konvici na stolek ...zde se pochopilo, že tito zoufalí a mnohdy nešťastní pacienti se musí vytrhnout z letargie a nalít do nich život plnými doušky...

♥

... odměna za vzorné čekání a dobíjení energií pro malou Carolinku...pohádkový král se srdcem na dlani ...

...a k tomu dopomáhá světlo ze všech stran, prosklené střechy, stropy...všude je přítomno pozitivno... všude jakoby ze země klíčí semínka naděje...pro mne to byl neskutečný zážitek...ovšem ten pravý přišel v podobě mého vyšetření. Během 3 hodin jsem prošla všemožnými „atrakcemi“, jak to s úsměvem na tváři nazývá pan doktor...a vážně to byl fičák...kolotoč jak se patří... Za 3 hodiny, kdy jsem přebíhala z jednoho vyšetření na druhé, z jednoho patra do druhého ....jsem stanula před konziliem, spousty lékařů, kteří vyřkli verdikt.

♥

...a uposlechla jsem rady zde na blogu a odměnila jsem i sebe... plechovým etažérem...obyčejná radost pro neobyčejný pocit...

... ještě teď se mi z toho fofru točí hlava. Tak nějak si představuji kvalitní péči na úrovni. Kde odbornost v ruku v ruce střídá lidskost, pohlazení na duši, pohlazení na rameni i objetí ...

Příští týden (k neuvěření, jedno vyšetření dokonce v neděli 9.11.) obdržím přesný itinerář přípravy před operací. Příprava spočívá v 6 týdenní radiochemoterapii. Pak chvíle klidu a pak operace...

♥

... malá radost na jídelní stůl...a radost je velký medikament...

 ... toto mé šestinedělí nebude asi jednoduché..na víkendy budu jezdit domů, za mými poklady. Nebudu bohužel psát a fotit po tuto dobu své každodenní radosti. Ale třeba budu psát. Ať to bude jakkoliv, bude to pro lepší zítřky...pro další dny plné lásky a krásy... a já věřím, vážně věřím, že přijdou a budou...

Ve středu večer jsem dodělala poslední korekce mé knihy Máma. Do samotného závěru jsem vložila příslib, volného pokračování této pozitivní knížky. A to je zavazující, motivující...

♥

...radost je kouzlo ...

... jako je mým motivujícím, hnacím motorem malá Carolinka, velká Kristýnka a její prcíček Honzíček a můj velký  syn Honzin a moje životní láska Petr, o kterého se teď fest opírám...a taky moře snů...jako dům na samotě u lesa v horách , se salaší a stádem ovcí... a taky další knížka pro vaši potěchu ducha i mysle...tak i vy ...

Vy všichni, co ty dny tu žijete se mnou a stali jsme se vzájemnou součástí všech běžných a přitom tak cenných dnů. Vám všem patří mé vroucí díky. Není to fráze ani klišé...je to mé vyznání vám...

 ♥

...mé páteční vyznání, že jsem ráda, že jsme ... že si vzájemně jsme ...

♥

Vaše Věrka

...čtvrtek ...

... po velice zlé sobotě, nabírám sil na důležitý čtvrtek. Čtvrtek (30.10.) , na který se těším jako malá holka na vánoce. Čtvrtek, který je pro mne na výsost důležitý. Jedu se svou láskou Petrem a pokladem Carolinkou do Brna, do onkologického centra. Jsem vděčna za každé vlídné slovo, myšlenku , modlitbu...za vaše slova, která mne velikou silou posouvají blíž. Blíž k uzdravení, blíž lepší náladě, blíž ke všemu dobrému ...

♥

... jablečný koláč naší Kristýnky...radost sama...
♥

 ... a tak jsem si dala ve svém já jakýsi reset. Neguji všechny ty bolístky, které jsem měla v sobě za ta léta nskládaná...ne, že bych si je záměrně syslila a ukládala, to ne...jen jsem nějak nezapomínala...ono ani zapomenout nejde, ale jde na zlé chvíle nemyslet...

... odpustit, ale hlavně opustit...

♥

... tolik je na světě kouzelných chvil... voňavých a milých ...

 ... a aktuálním programem je radost. Jakákoliv a v jakékoliv podobě. Obyčejný jablečný koláč naší Kristýnky...to je radost a kouzlo, když se jí...když se fotí...když voní...je vážně srdeční záležitostí...

♥

 ...a nebo radost v podobě dýňové polévky, kterou jsme dnes s Carolinkou uvařily. Její vznešený název Pumpkin Soup, nazývám tak, jak mě zobák narostl – dýňová polévka. Ač umím několik světových jazyků, nemohu se ubránit dojmu, že bychom měli mluvit česky, myslet česky a žít česky...jedině tak můžeme být světový. A tak ještě jednou vám představuji obyčejnou radost v podobě dýňové polévky.

♥

... takhle chutná pohoda ...

 ... trochu moudra o dýňové polévce ...

Dýně Hokaido je totiž právem označována za vitamínovou bombu! Je bohatá na vápník, hořčík, fosfor, draslík, vápník, betakaroten a vitamíny A, B, C. Kromě toho pomáhá při onemocnění slinivky břišní, sleziny, žaludečních potížích, ale také při poruchách ledvin a srdečních potížích. Má močopudné účinky a obsažené látky bojují proti hlístům. Je to ideální potravina pro diabetiky a opražená semínka napomáhají pánům, kteří trpí potížemi s prostatou. Má detoxikační účinky a je velmi vhodná pro všechny, kteří chtějí shodit nějaké to kilo navíc, a to díky nízkému energetickému obsahu. Budiž velebena dýně Hokaido.

♥

... a také jsme dnes udělaly radost našim oknům. Vyrobily jsme zimní truhlíčky. Některé i s jablíčky pro létající sýkorky. A když je řeč o ptáčcích...nasypaly jsme jim zobání do krmítek...

♥

♥

... na plná krmítka je ještě čas...ale proč neudělat radost dítěti...když toužila nasypat ptáčkům ...
♥

...radost ptáčkům ...

... a další radost jsem udělala Carolince. Vyzdobily jsme zimními truhlíčky její zahradní altánek. ...místečko holčičích her... místečko pro její kouzelné vzpomínky...

♥

... tak voní podzimní radost...

... truhlíčky plné radosti na Carolinčině altánku ...

... radost ukrytá v kalendáři ...

... další radostí byl balíček, který je pro mne vážně kouzelný a především motivující. Od skvělé blogerky Inky jsem obdržela výhru  v její Giveaway, v které jsem nalezla kalendář, foto kalendář pro příští rok 2015. A to je důvod k radosti. Děkuji...

♥

...život má být o radosti... o lásce...o přátelství...o kráse...
♥

... a když jsem si postahovala fotky z toho prima dnešního dne plný radosti, šla jsem si udělat kafíčko. Malá Carolinka se na mě kouzelně podívala a řekla „mami, uděláš mi taky kafíčko?“ Hádejte jak to dopadlo? 

Inu jak jinak než radostí... popíjím tu teď se svoji malou dcerkou kafíčko a říkám si, jak ta radost je nádherná. Jak je nádherné slunce, co proudí okny k nám, jak je nádherný praskající oheň v kamnech a když vás život zastaví...je všechno nádherné...

...všem plnou náruč nádherných chvil...
Věrka

♥

... sobota ...

... většina z vás ví, jaké dny v posledních časech mne provází a jak velký boj je přede mnou. Jak moc musím šetřit sil a nabírat nových. Někteří z vás, co čtou mé řádky už dlouho, také ví, jak složitý vztah mám s moji mámou. Jak moc mne to trápí od dětství. I knihu co píši jsem nazvala „Máma“. Ale v dobrém slova smyslu. Tak jako v dobrém slova smyslu, jsem rozeslala před dvěma lety srdíčko na dlani, jako symbol lásky a citu. (Dodnes létá mezi lidmi.) Pár dní potom, co mi z nepochopitelných důvodů máma zavolala, ať se mám hezky, že bude lepší, když o sobě nebudeme vědět. Ať nevolám, nepíši, neozývám se. To mi sdělila po dvou letech, kdy neviděla moji bytost ani mé tři děti, jedny z nejúžasnějších bytostí. Cestu jsem si ze slušnosti a z morálního pocitu  domů našla. Vzala jsem za kliku i odpustila. Ale dnes se stalo něco, co musím ze sebe vypsat.

♥

A tak, jako když v televizi jde film s nehezkými záběry, je upozorňováno, že film není vhodný pro děti a mladistvé. 

Píši, že kdo nechce číst mé dnešní hrůzné chvíle, jedné obyčejné a nemocné mámy, nechť zavře tento blog.

♥

Dnes jsem se svoji rodinou přijela k mým rodičům. Můj Petr s našim synem zde dělali o dřevu. Moje máma s tátou si mě pořádně ani nevšimli. Jen mi oznámili, že na oběd přijede můj bratr. Ten bratr, který mě a moji rodinu neviděl 6 let. Nezná, jak vypadá naše Carolinka (jeho neteř). Ten bratr, který očernil a nebojím se říci, okradl naši rodinu. Ten bratr, kterého matka miluje až do nebes. Ten bratr, který mi od prvního dne mého života jen a jen závidí a skrze to nenávidí.

Pozvali ho na svíčkovou ač věděli, že přijedu i já. Holka, co má být především v klidu a pohodě. Musí být obklopena pozitivem a to ze zdravotních důvodů.

Zkrátím to.

Dovolila jsem si říci, že dnes na oběd jede naše rodina jinam. Že nechci sedět u stolu s bratrem a to jen proto, že musím být v klidu. Jakékoliv napětí, je pro mne nežádoucí. Strhla se scéna jak z italského filmu.Jaká jsem neslušná, nevychovaná, netaktní ...Křičeli na mne a hnali mne jak toulavého psa od domu. Matka mne vyhodila z domu se slovy, že si nemoc vymýšlím !  Moře osočení...moře bolestí...Když ji můj Petr poprosil o kapku slušnosti, že se nesmím rozčilovat, protože je to tu o životu. Odvětila : „No no, takových bylo a bude...“

♥

Celé se to ve mně uzavřelo. Děti mě separovaly z té scény..volali na křičícího dědu

„ už DOST !...mami sedni si do auta, prosím odjeť...maminko, prosím “ ...poslechla jsem...bylo to zlé, dramatické... a já si kladu otázku, kde se na světě bere tolik zloby? Kam se vytratila láska? Kam tolerance? Zdravý rozum? Cit a soucit? Jak je možné, že některým rodičům nezáleží na dětech?

 A  v tu chvíli jsem si uvědomila, že ač jsem prožívala v posledních časech dny všelijaké...své děti miluji a ony mne. Stojí při mně a vynesly by mne třeba do oblak, jen abych byla v pořádku a klidu.  Abych  byla jejich zdravá MÁMA ...

♥

Nemusela bych to tady vůbec psát. Ale musím ...pro ten pocit, abychom si vážili křehkých vztahů plný lásky. Každé dobro vraceli dobrem a každé láskyplné gesto užívali naplno. Život je křehký a cenný. Všechny kouzelné a hezké chvíle rozmnožujme a ty opačné...zahoďme...

... neničme si drahocenné životní chvíle...

Vaše Věrka

♥

...rybičko zlatá přeju si ...

...tak začíná refrén textu starší a nádherné písničky. Slova tak kouzelně čistá a ze života. A já si na ně dnes vzpomněla, když jsme s Carolinkou vařily zdravou rybičkovou polévku.

A nejen rybičkovou. Byly v ní všechny dary moře, krevety, chobotničky a všemožné potvůrky...

...slíbila jsem vám to. A já své sliby plním. A to, že opět budete číst o mém –našem kulinářství a o všem, co blog činí blogem. O mých vzpomínkách na dětství...o milém psaní a pohlazení na duši....

♥

...pro tyto rozjařené oči bych udělala i kotrmelec ve vzduchu...snesla modré z nebe...a prosila ve dne v noci ...
♥

 ... vím, že psát permanentně o mém trápení není nic pozitivního, ale bohužel to patří k životu. Někomu se to možná zdá nepochopitelné a drsné a neintimní...  A protože jsem člověk rovný a přímý, píši věci , jak cítím, jsou prostě tady. V momentě, až začnu fotit napečené buchty v naklizeném bytě s tím nejlepším slunečním světlem a bez řádků, bez psaní... nepůjde to z mého já, budu za těmi obrázky smutná, uplakaná, plná bolesti...potichu ... pak nemá význam, abych to dělala. To, že říkám, fotím, píši vše, jak cítím...a taky prosím...a taky děkuji...to je můj život...to jsem já. 

A kdybych držela v ruce rybičku zlatou...přála bych si dvě přání.... jedno znáte všichni zcela jistě, jak by znělo...a to druhé? ...to samé, jen pro všechny ...

... a tak jsme dnes kulinařily. A dobře nám u toho bylo. Carolinka zkoumala chapadla chobotniček a vyprávěla mi, jaké že to mají magnety...jo jo mami těmi lapí kořisti, viděla jsem to na Zoomu... a pouštěly jsme si u toho vaření staré pecky a fláky...a zpívaly... a já se přistihla, že mi je  fajn... 

♥

 ...a vzpomínala jsem na vánoční rybí polévku, kterou vařila moje babička i máma na štědrý den. A já dle jejich receptůry to dělám zrovna tak. Jak děda sedával v kuchyni u okna, venku padal sníh, ruce měl zabořené v talíři z kterého se kouřilo a obíral rybí hlavy, které babička vařila v rybí polévce. Vždy mi nabízel, ať ochutnám...vždycky jsem se ošklíbala, křenila nos...nikdy jsem tu jeho pochoutku neokusila.

 ♥

 ... rybí polévku mi máma nalévala na štědrý den z teriny do překrásného dětského talířku s malovaným motivem . Na obrázku bylo děvčátko s chlapečkem na trakárku s kačenkou. Vždycky jsme zběsile lžící vyškrabovala tu rybí výbornou polévku, s opraženými kostičkami z rohlíku, abych uzřela onen obrázek. A naši mě pleskovali, ať tak lžící neškrábu v talíři, že si zničím obrázek... Obrázek ze svátečního talíře. Jak já ty chvíle jen milovala...jídlo ze svátečních talířů...

... rybí polévka je pro mne polévkou úplně jinou než ostatní polévky. Je symbolem vánoc...dětství...očekávání Ježíška... je předzvěstí touhy a krásy... A já dnes u té naší rybí, ale mořské polévky o tom všem vzpomínala a vyprávěla. A protože nejsme sobec, vyprávím to i vám...

 ♥

Rybičko zlatá, přeju si 
mít vrásky smíchu u pusy 
a písničky a zpívání 
a klid na tichý dívání 
a čtení knížek schovaných 
na sladké chvíle před spaním, 
mít třistapětašedesát 
dnů štědrých každý rok. 

 ♥

... krásné dny ...

Věrka

...vám všem ...

Milé mé virtuální kamarádky,

všem vám z celého srdce ♥ DĚKUJI. Pozdě večer jsme přijeli od Prahy domů. Přijely za mnou do nemocnice mne podpořit i mé „velké“ děti, Kristýnka ( s maličkým Honzíčkem) i syn Honzík. A Carolinka mi seděla na klíně pořád a pořád brebentila. A mačkala mne, objímala, smála se a nějak víc, než kdy jindy. Jak moc mne to nabíjelo. A doteky mé životní lásky Petra, ty jsou pro mne tak důležité...snad víc než kdy jindy. Bez něho bych byla jako maják v širém moři, opuštěná a sama. Díky němu nejsem.

Ta věc o 5 písmenech – strach - tu byl. Ale co musím říci, že v momentě, kdy jsem ulehla na magnetickou resonanci, do žíly mi napíchli kontrastní látku... bylo 11.00 hodin, strach jako mávnutím kouzelného proutku zmizel. Díky vám... Děkuji ♥

Asi hodinu jsem poslouchala rámus magnetů a zhoupla jsem se po vlně pozitivních myšlenek od vás. Cítila jsem holky, vážně jsem to cítila, že nejsem sama. A v jednu chvíli mi z ničeho nic cukla ruka, říkala jsem si, asi nějaké dobré znamení... A bylo. Přitom, jak jsou věci špatné, to vlastně dopadlo dobře, neboť mám ostatní orgány (krom jednoho) v těle v pořádku. Takže teď mě čeká operace a ještě pár složitých dní, ale už teď vím, že díky vám, díky velkému zástupu vás všech, všech skvělých lidiček, to musím zvládnout.

Kdybych jen měla tu moc, všem do jedné bych stiskla ruku, objala a pošeptala mé největší DĚKUJI ...

♥

Věrka

... neobyčejné děkuji ...

... neobyčejné děkuji ...

♥

... dnes řeknu vám to poeticky a s láskou,

že zítřejší den bude mou otázkou.

Jak všechno bude pokračovat dál ?

Jak moc mne bude provázet žal ?

Či vystřídá ho brzký úsměv na tváři ?

Či hvězda zdraví mi nad hlavou zas zazáří ?

...moc si to přeji, kamarádky mé, víc než moc...

toužím mít zase slunné dny a žádnou ustrašenou noc.

Zítra v jedenáct hodin, možná i v poledne pravé,

myslete na mne, ať je mé já zase zdravé...

Kdybych byla básníkem, složila bych za to pro vás tu nejkrásnější báseň světa,

kde by láskou zářila všechna slova i každá věta.

Kdybych byla malířem, namalovala bych za to pro vás obraz zlatý,

kde by všechny barvy hýřily, jak brokátové šaty.

Kdybych byla zpěvákem, ty nejkrásnější tóny bych vám dala,

abych své  zdraví  znovu načerpala.

...skrze vaše modlitby a myšlenky  pozitivní...

i mé já tak moc touží, přeje si a sní.

... a za to ... a  proto ... je zde mé neobyčejné DĚKUJI ...

♥

... všem milým a dobrým duším z celého srdce děkuji za obrovskou vlnu všech komentářů ZDE, za všechny modlitby a pozitivní myšlenky . Díky vám všem je pro mne vše snazší... 

 vaše Věrka

... neobyčejné prosím ...

... často na těchto stránkách píši o mém životě. Minule o radosti, dnes o bolesti. Jednou jsi dole, jindy nahoře. Často jsem prosila o radu. Ať se to týkalo našeho nezbedného Honzíka a jeho útěků nebo knihy, která je téměř hotova nebo zvláštních vztahů s mámou či stavbě domu v horách. Dělila jsem se zde i o radosti, jako například minule (zde). Vždy jsem bojovala za druhé...vždy...a s plnou vervou a nasazením...

♥

... děkuji za podporu, kterou jste mi dávaly. Dnes prosím úplně jinak než kdy jindy. Poprvé v životě prosím sama za sebe. Prosím o vaše modlitby, kdo se umí modlit. Prosím o pozitivní slova, vždyť ta mají obrovskou váhu... Prosím všechny lidi dobré vůle o pozitivní myšlenku pro mé anděle strážné...pomozte mi s tím mým bojem, co mne brzy čeká...

♥

Otče náš

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

♥

... tento příspěvek se mi nepíše lehce. Je tak osobní , až do morku kosti .  Hledala jsem velkou odvahu vám to říci. A život je tak krátký, že není třeba čekat na odvahu...Vím to krátce, ale už teď vím, že musím moc bojovat. Být moc silná. Pro své sluníčko Carolinku, pro svoji lásku Petra, pro velké děti Kristýnku a Honzíka. I pro moji mámu, která snad už chápe... I pro všechno co tu kolem mne je...

I pro vás.

♥

... nevím, kolik budu mít pro vás času  a sil ve dnech příštích, ale budu se ze všech sil snažit vkládat příspěvky o pečení všemožných buchet, na kterých svět nestojí, přesto o nich život je. O všemožných nápadech a malůvkách mých a naší Kačky. O všech radostech i básních... o všem... proto tu na světě jsme...i pro radost druhých ...

♥

... a protože jsem pozitivní človíček, věřím na dobré konce. A aby byly dobré, prosím o vaši podporu. Moc o to stojím a moc mi na tom záleží. O neobyčejně obyčejné pozitivní myšlenky...slova...gesta... za mé ZDRAVÍ...A moc vám za to děkuji. Tak, jako mi celý život záleželo na druhých...teď je řada na mě...musím otočit své oči k sobě...vidět i sebe... 

♥

... všem velké srdečné díky ...

 ♥

... Věrka - holka s tak velkým srdcem, co se do něj vejde celý svět ...

♥

...radost...

... po dlouhé době ke mě přilétla, jako hejno motýlů,  radost. A to skrze nominaci na blogerku roku. V životě nejde o vítězství,  ale o tu cestu za ním. Nejde mi v žádném případě o ceny, ale o radost.  A tak pokud vám můj blog alespoň trochu té obyčejné lidské radosti občas přináší, klikněte na HLASUJ. Jen tak...pro RADOST druhého člověka ...
A nebo zde , v nominaci na objev roku je naše malé předškolní sluníčko a její fungl nový blog...HLASUJ.
(Lze hlasovat v každé kategorií vždy jednou, tedy jak pro mne maminku, tak i pro dcerku malou Carolinku)

... všem vám holky moje zlaté ze srdíčka děkuji ...

 ... děkuji ...

... děkovat znamená tolik a ještě víc, 

bez toho slova, nejsme nic.

Děkovat znamená i mít rád,

děkovat je být i kamarád.

Slovo díky má kouzelný nádech,

to slovo Tě vynese i po velkých pádech. 

Děkuji , obyčejně děkuji a to vám všem.

děkuji a moc ráda tu s vámi jsem...

vaše Věrka s radostí v srdci