Někdy se člověk zamýšlí tak nějak
víc …
Předně bych vám chtěla poděkovat
za všechny palce, které jste mi drželi a myšlenky, které jste mi věnovali. /viz.
předchozí můj příspěvek/ Této energie je mi velmi třeba pro konstruktivní
jednání, která konám pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.
Včera, vlastně dnes v noci,
jsem nemoha dlouho usnout. Zamýšlela jsem se tak nějak víc…
Tak nějak hlouběji a dál. Jak do
minulosti, tak i do budoucnosti. O všech cestách i necestách.
Často jsme jako děti slýchávaly
„nediskutuj, tak to prostě je… “ nebo “hlavou zeď neprorazíš…“
Je to vše jen o úhlu pohledu.
Možná se někomu jeví mé počiny a kroky jako naivní. Pro jiného jsou to kroky
odvážné. A pro dalšího to je třeba oné
bourání zdi hlavou. Jsou to jen vzorce a definice, které nám byly předkládány
pro pohodlí druhých, kdysi dávno v dětství… Proto, abychom nemuseli být vystavovány jiné
námaze a řešení, nebo dalším otázkám či problémům.
Je dobré do všech těch zásad,
vzorců, definic a pouček, nechat promluvit srdce.
Není to pohádka, je to realita,
která funguje…
Mezi druhou a třetí hodinou ranní
se zamýšlím tak trochu víc.
Přemýšlím o slibech, které jsem
před pár lety poslala tam nahoru. V době, kdy jsem se nemohla na nemocničním
lůžku JIP ani pohnout. V době, kdy jsem prosila snad nejvíc kdy
v životě. Prosila jsem o život a dala také slib. Kdyby mi tenkrát někdo
řekl, že za nějaký čas budu tento slib naplňovat třeba právě setkáním se
samotným ministrem zdravotnictví, nevěřila bych. A vidíte, stalo se tak. Osobně
jsem mu předložila své návrhy pro lepší život hendikepovaných onkologických
pacientů. Velice konstruktivní diskuzí jsem si vybavila právě větu, kterou
začíná tento článek“ Hlavou zeď neprorazíš…. Nediskutuj, tak to je…“
Skutečně vše záleží na úhlu
pohledu. Pro někoho to je „boj“, kdy člověk jde hlavou proti zdi… Z jiného úhlu
pohledu to je rozebírání kamenů zdi vlastními rukami.
Ať je to, jak je to, je dobré usilovat
o lepší dny, podáním pomocné ruky.
V mém případě, ať je to návrh nutných legislativních změn
v rámci lékařské posudkové služby nebo otázky týkající se STOMA CARD pro
stomiky. Ať je to otázka projektu „Sad nadějí“ pro všechny onkologické
pacienty. Vždy je to o komunikaci a
hledání řešení. O tom nevzdávat se, v nemoci, v problémech, v životě
… Nikdy.
Usilovat vždy o to lepší a podat
pomocnou ruku. Bez řečí, výmluv a ostychu.
Nikdy totiž nevíme, co nás čeká
zítra anebo za pár let.
A někdy se člověk uprostřed noci
zamýšlí tak nějak víc …
