Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

neděle 28. července 2024

Lavička naděje v Praze

 


Byla jsem nedávno na onkologické kontrole. 
Když jsem byla na odběru krve, nad hlavou mi na stropě pluly mraky nad hlavou. Viděla jsem před sebou pacienty při chemoterapiích. 
Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem touto cestou procházela. 


Vzpomněla jsem si, jak jsem toužila vidět skutečné mraky nad hlavou, nadechnout se a slyšet tu nejkrásnější větu : “ jste již v pořádku.”
A taky jsem si vzpomněla, jak zbytečně mnohdy člověk prožívá stres, který k ničemu dobrému nikdy nevede.
A pak sedíte na onkologické kontrole, nad hlavou vám plují mraky a cítíte tu chvíli TEĎ. Tu cennost jménem život. Nic nad ní a nad něho není. Nic.
Život pluje dál… jako ty nebeské mraky a nikdo a nic nám nestojí za to, abychom si cennost jménem život nechali kazit. 



A v oné čekárně na naději se potkal můj pohled s pohledem drobné stařenky. Jakoby s tíhou zvedla koutky úst a usmála se na mě. Svůj úsměv jsem jí vrátila. Úsměv. Gesto, které nás nic nestojí a je v něm tolik. Je v něm síla. Je v něm naděje. A já si díky tomu gestu uvědomila, jak moc jsem ráda, že motivační projekt pro onkologické pacienty “Lavičku naděje” budeme na podzim ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy uskutečňovat právě i pro starší obyvatele. Ano, i ti potřebují naději. Nejen v nemoci, ale v životě samotném. Ruka osudu zařídila, že se v tomto projektů propojilo tolik skvělých lidí najednou. 



Na samém počátku mi cinkla zpráva od paní Heleny Bendové, kterou motivační projekt plný naděje oslovil. A pak… věci se začaly dít samy. Jako když se dotknete první kostičky domina a další, jedna od druhé, už tvoří cestu před sebou sama. Motivační projekt Lavičku naděje, jako první v Praze, slavnostně odhalíme na podzim 2024.  Jsem moc ráda, že právě za podpory Magistrátu hlavního města Prahy v čele s paní náměstkyní primátora Alexandrou Udženijou a odborem zdravotnictví. Pozvánku zavčas zveřejním. 




Motivační projekt Sad nadějí pro onkologické pacienty jsme před dvěmi lety propojili s mladou generací. Děti pomáhaly stromy naděje vysazovat a úžasně se o stromy starají. 
   Nyní motivační projekt propojíme s nejstarší generací. I ta potřebuje naději. Možná víc než by si člověk myslel. A právě ten úsměv stařenky před pár dny na oddělení onkologie mi to opět řekl. 
Jsem vděčná, že mi život dává znamení. 
Tolik znamenají. ❤️








čtvrtek 25. července 2024

Nebeská zahrádka


 Všechno špatný k něčemu dobrý. 

Jen čas ukáže k čemu. 


Ve svahu u baráku nám rostly kopřivy.

 A jakože hodně a jakože vysoko.   

Nedalo se v tom sklonu sekat sekačkou. 

I na kosu to bylo náročný. 





Tak mě napadlo tam položit černou plachtu. 

Do plachty jsme udělali pár děr a vysadili jsme flóru, co roste tak říct sama. 

Z pár děr bylo pár dalších a dalších…

Na světě je Nebeská zahrádka. 

Radost. 

❤️





Tam, kde rostly kopřivy, koukol a pejřka, voní levandule, bzučí včely, dozrávají měsíční jahody a já vnímám, že vše je o našich rozhodnutích. 

Ta správná rozhodnutí stojí práci, která však přináší radost. 

❤️



Je jen na nás zda do života pustíme plevel nebo kvítí.

❤️

Zda dáme zelenou konstrukci nebo destrukci.





  to platí úplně ve všem.

❤️








úterý 16. července 2024

Mateřídouška

 


U nás v Nebi na louce kvete ta nejvoňavější mateřídouška. 

Sbíráme ji, sušíme a tvoříme "čaj z Nebe". 




A nikdy nezapomeneme pár snítek vložit do vázy.

Každé ráno nás ta vůně vítá v kuchyni.

V duchu si říkám, jak ten název voňavé bylinky asi vznikl? 





Je v ní ukryta duše maminky. 
Mateří - douška. 




Je tak křehká, krásná, plná vůně a tolik okouzlující. 
Tolik pomáhá a zanechává za sebou stopu, kterou nelze zaměnit za nic jiného na světě. 

❤️



Lidé by měli být jako vůně mateřídoušky. 

Druhým přinášet radost, potěchu, uvolnění 

a vzájemnou jedinečnost. 

❤️




pátek 12. července 2024

Netradiční meloun

 


Celý týden jsem měla chřipku, jako trám.

Vím, přepínala jsem se. 

Málo odpočívala. 

Tvořila. 

A přitom přicházely signály.

A je zajímavé, že všechny informace přitom k člověku přichází v pravou chvíli. 

Jako třeba tenhle text.

❤️




A najednou Tě život zastaví...

Protože s Tebou chce mluvit...

Protože jsi ho neposlouchal...

A přitom k Tobě opakovaně promlouval...

Připomínal Ti věci, na které jsi asi zapomněl ...

Obejme Tě a v tom objetí Ti připomene, 
že jsi sem přišel žít...

Ne bojovat, ne zachraňovat, 
ne trpět nebo něco vydržet...

Jen ŽÍT...

❤️




Chřipka je pryč a já přináším tip na letní dezert bez pečení.




Postačí udělat vanilkový puding, ten polít rumem.

Do něho zapíchat meloun, který také lehce pokapeme rumem .

Celé zchladíme a pak ve stínu baštíme…







sobota 6. července 2024

Ovečky a ptáčata

 



  Začátek prázdnin to je čas, kdy do Nebe míří holič ovčí.




Novinkou v Nebi jsou ptáčata.

U nás v Nebi nade dveřmi si udělala vrabčice hnízdo. 






“Mami, kam jsi dala to pítko bez tyčky, co jsi měla do zahrádky?”

 Dobrý úmysl, obyčejný kalíšek plný vody pro ptáčky, se sdílet prostě má…




Zastaví člověka ve víru dění. 

A možná je to i dobré znamení, 

že v Nebi bude zase dobře.




Páč ptáček to přeci pozná.

Pozná dobro a bezpečnou energii.

Ta titěrná krása je na dosah k nám a teď i k vám.

❤️




Hnízdo vrabčice postavila ze všeho 

co Nebe dalo. 

Ovčí vlna, chlupy ze psa, mech z lesa, 

listí z okapů….




Tohle je kouzlo života.

❤️




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...