Jezdí k nám do “Nebe” k našim zvířatům pan veterinář, který cca před rokem vyšetřoval ovečku v očekávání.
Já ho poté zvu do tepla na kávu.
“Někdy příště. Dnes fičím s manželkou do Hradce Králové do divadla.” Odpovídá pan doktor.
Za nějaký čas poté naše ovečka přivedla na svět jehňátko. Přijel pan veterinář.
V teple u kávy mi s nadšením vypraví:
“O přestávce v Klicperově divadle si manželka prohlíží v atriu obrazy. Úplně unesená stojí před tím, co má zlaté kontury, s názvem - štěstí. A on to je Váš obraz.”
Ještě ten den večer maluji obraz pro ženu, kterou vůbec neznám. Pro manželku pana veterináře. Jen tak.
Tenhle obraz se jmenuje “Láskomilky z Nebe.”
Říkám si, že třeba udělá radost a přinese štěstí. ❤️
Skoro rok poté mi zazvoní telefon.
“Jste paní Věra Fina? Rádi bychom u nás v informačním centru v Žamberku chtěli uskutečnit výstavu Vašich obrazů.”
Přijela jsem do infocentra v Žamberku osobně. Jde mi naproti drobná paní s úsměvem.
“Jak jste na mě přišli?” ptám se.
“Pojďte, ukážu Vám něco u mě v kanceláři.”
Na stěně visí “Láskomilky z Nebe”.
Obraz, který jsem malovala pro ženu, kterou neznám.
Přesně takovou podobu má nezištný skutek.
Bumerang života. ❤️
Daruj obraz, dostaneš výstavu a k tomu radost, kterou teď a tady sdílím…
Všechny tyto obrazy jsou pro almanach Domova pro seniory Chodov. Průvodce k odcházení. Je v něm pořádný kus mého srdce ♥️
Ale to už je zase jiný příběh…
#kazdydenjedar
