na náhody nevěřím…

Před nedávnem jsem psala email jednomu spisovateli.

V momentě, kdy jsem odesílala email, cosi v chodbě spadlo.

Zrovna jsem myslela na babičku, že bychom měli zajet uklidit hrob. Odeslaný email mj. obsahoval slova o právě připravovaném románu 

“Dívka z hor” 

❤️

 ke kterému tvořím rešerše.

Šla jsem se podívat do chodby, co spadlo.

Z obrazu, který visí v chodbě, a který jsem před lety nafotila a nazvala “Andělské světlo” v dlaních mé dcerky, spadlo z nápisu na něm jedno písmenko. 

Sebrala jsem ho. Dívám se na obraz s andělským posláním, kde zůstal zbytek slova “OMA”.  Německy “babička”. Zrovna když jsem odeslala email s informacemi o knize ze Sudet s myšlenkou na babičku. ❤️

Písmeno “D” jsem hned přilepila. Ještě chvíli přemýšlela o “náhodách”, které k nám přicházejí do cesty a jak důležité je, jim naslouchat a vidět je… 

 

  Myslím, že tuhle knihu “Dívka z hor”, provází opravdu hodně “náhod”. 

A tak mé kroky vedly do míst, kde téměř před 100 lety, začal se odvíjet příběh…

Příběh, který si ke mně našel cestu úplně sám… 🙏

Rozhodla jsem se, že o něm napíši knihu.

Román z poválečných let ze Sudet s názvem “Dívka z hor”.

Hodně silný příběh. 

Šla jsem po cestě, kudy dívka z hor chodívala. Zastavila jsem se u rybníka,  který tolik milovala.

Zaklepala jsem na dveře domu, kde se narodila. Otevřela mi postarší dáma. Stáli jsme v paprscích ranního slunce a povídali si.

Takhle vznikají rešerše pro román 

“Dívka z hor”. 

❤️

O dalších náhodách, které knihu provází zase někdy příště 

❤️

 

Velikonoční poděkování

 

Na Velikonoce vedou mé kroky domů.

K rodičům.

Do míst, kde jsem vyrůstala.

❤️

Procházela jsem kvetoucím sadem a zahlédla jsem krásu všech krás. 🙏

Nejen kvetoucí stromy. V sousedově sadu, který nedávno odešel za svou milovanou ženu na pravdu boží, vykvetly dva červené tulipány.

Nepřehlédnutelný. ❤️

Jak symbolické.

I tohle jsou pro mě Velikonoce.

Vnímat nepsaná slova života.

Den co den k nám takto život promlouvá…

Najít čas pro své nejbližší…

Najít cestu, jít po ní a tam nahoru i do středu svého já, svému srdci i od něho poděkovat.

Za každý den…

❤️

Požehnané Velikonoce všem 

❤️

Srdce z Nebe

 

Tak jsem ten voňavý sen, 

co se mi opakovaně zdál, naplnila. 

Tedy spíš jsem naplnila formičky srdcí voskem, vůní a kvítky v barvě nebe.

A jak voní? 

Nebem.

🩵

Tak trochu horským vzduchem, lesem i úrodou sadu. 

Je to alchymie, ale hodně mě to ba.

❤️

První Nebeská srdce jsem darovala kamarádce za odkop malin ze zahrádky. 

Radost za radost. 

❤️

Myslím, že když ještě krapet potrénuji a vyladím tuhle alchymii, 

nabídnu i vám. 

❤️

dárek ze Slovenska

 

Od rána se hrabeme s manželem v papírech, v zákonech, tiskneme to či ono. Mobil na uchu.

Páč večer jsme vyzváni na schůzku na obec ve věci dopravního značení naší příjezdové komunikace “silnice se v zimě neudržuje.”

V tom zvonek.

Pošta přivezla balíček.

Před časem jsem poslala na Slovensko mé knihy s duší jedné paní, která toužila udělat radost své kamarádce, která má moc ráda můj blog. Ucítila jsem, že dobrý skutek má být oceněn. A tak jsem do obálky přibalila i dárek pro neznámou paní. Srdce ♥️ napovědělo. 

Dnes přišel balíček ze Slovenska. 

Život je bumerang.

Nezištná radost přilétla v pravou chvíli.

Ručně vyšívané ubrusy od její maminky, velikonoční dekorace a rukou psaný dopis plný krásných slov.

“Jsou mi to paradoxy, pane Vaněk!” slovy klasika.

Na jedné straně příkoří od těch, co žijí na dosah ruky.

Na straně druhé balíček plný vděčnosti a radosti.

A jak dopadlo jednání ve věci alibistického nápadu?

Ve zdejším “Kocourkově” se osadí příjezdová cesta k naší nemovitosti značkami “jiné nebezpečí” s dodatkovou tabulkou “silnice se v zimě neudržuje “, ale uklízet se prý bude. A víte co mi tenhle alibismus připomíná? Pohádku o Koloběžce první, která přijela-nepřijela. Ustrojená-neustrojená. Přivezla dar-nedar. Tohle je tedy spíš nedar. Přeloženo do řeči reality. Až se tady na té cestě cokoliv stane, Smolík Pacholík. Tudle nudle. Hlavně nám to neříkej, občane! Tím jsme veškerou odpovědnost za problém předali na tvá bedra.

Zastupitelstvo by mělo sloužit lidem. 

Sen…

A pak ještě ta rejpavá poznámka neznámého muže zdejší obce, že se mu otvírá kudla v kapse, když v živém vysílání v Českém rozhlase mluvím s láskou o Nebi a jak z kvásku peču chleba a pak si stěžuji na nesjízdnou místní komunikaci. 

Víte, ono se to nevylučuje. Ba naopak. 

Co člověku zbývá…

A Nebe, to není vesnice Studené.

🙏

To je místo mého srdce, místo, kde bydlíme a které tak často sdílím s lidmi, kteří o to sdílení stojí a to nemá s vesnicí a jejími obyvateli nic společného. 

Ráda sdílím slovem, obrazem i příběhy…

Vždy má člověk na výběr. 

Buď se nechat “otrávit” a nebo jít dál tvořivou cestou, která je ku prospěchu. 

Mnohdy 100 x nic umořilo i vola…

To vážně nemám v plánu.

 Raději jdu psát knihu, která bude 

Zpovědí srdce

♥️ 

Další přírůstky

 

 

Návrat z chřipky do běžného života u nás má podobu asi jako,

když vylezete pomalu na skákací prkno 

a rovnou bez vteřiny přemýšlení skočíte rovnou do vody. 

Přišel k nám do Nebe další život 

a opět ovčí máma nezájem. 

Opět záchranářské akce.

Tohle jehňátko je kluk. 🐑

Beránek 

❤️

Do rána dostal asi “tisíc” jmen.

“Slyšíte tu Sirénu? 

Už zase bečí Poplach. 

Ohřívám mléko tomu Exotovi.

Vypilo všechno to Veledílo.”

Atd. atd. atd.

Nakonec dostal své pravé jméno.

A protože vážně hodně béčí,

bude to Béértík ❤️

Naše parta Nebeská

“Ťuťu, Ňuňu, Bubu a Bertík”

❤️