PF 2026

 

Za oknem se venku sype z nebe sníh,

sedím u stolu s šálkem horké kávy

a píšu pár slov do nového roku pro nás všechny.

V obrazu za oknem je obsaženo úplně vše.

Ticho i naděje…

konečnost i nový začátek.

A připomínka, že každý den, který smíme prožít, je dar. ♥️

Nic není samozřejmost.

A právě toto uvědomění může změnit celý svět. 🙏

V novém roce chraňme si zdraví, važme si lásky, sebe i jeden druhého.

Video uplynulého roku 2025

Tohle potěšilo

 Když najdete ve schránce přání k Vánocům a do nového roku od pana prezidenta, dojdou vám slova. 

Napadá mě jedno jediné - DĚKUJI. 

❤️

Další bumerang života si ke mně našel cestu.

Tuhle radost sdílím dál, protože každá sdílená radost se násobí. 

❤️

vánoční pelmel a polévka

 

Vánoce jsou pro mě posvátný den. Myslím, že víc k tomu není třeba říct. 

Letos se ke mně dostal recept na rybí polévku úplně jiný než který znám léta letoucí. 

Tahle polévka je Norská a opravdu nemá chybu. 👍

Vánoční přání

 

Ať světlo svítí na naši cestu v každé době.

Ať máme otevřená srdce ♥️ ty ke mně a já k tobě.

Ať láska, mír, radost a souznění nás provází.

Ať největší cennost 🙏 zdraví, nikdy neschází.

Ať splní se nám vroucí přání i tajný sen,

ať darem je nám každý den...

Věrka s rodinou ❤️

Mé přání řečené v písni 

❤️

čtvrtá adventní

Vždy před Vánocemi jezdím do poutního místa Rokole u Nového Města nad Metují, kde jsme před několika lety vysadili první Strom naděje. Tenkrát u toho byla i Česká televize a dokument se jmenuje “každý den je dar”. ❤️ Mentorem tohoto projektu je Pavel Bělobrádek. 

Nedávno mi psala řadová sestra z Rokole, že Strom naděje měl už namále, že zde byly velké poryvy větru, ale že mu byla dána ta nejlepší péče, protože NADĚJE ji potřebuje především.

Dnes mi srdce ♥️ zaplavila radost. 

Stála jsem u Stromu naděje, který je ozdoben náramky z korálků. Lidé sem jezdí a dávají na něj náramky. Stejně, jako jsou na mostě v Praze visací zámky, zde jsou korálkové náramky.

Vždyť naděje je to nejdůležitější. Je jako uzlík na niti života. Je jen na nás, jaké korálky na něj navlékneme. Ty pak tvoří celkovou podobu. A bez uzlíku, by žádný z korálků na niti nedržel. Bez naděje život nedává smysl.

Setkala jsem se dnes s tolika přáteli. Vzájemně jsme se obdarovali malými dárky. A všichni jsme si dali to nejvíc - svůj čas. ❤️

A právě o tom jsou Vánoce.

Třetí adventní

 

Adventní čas má být předně o pohodě.

A tak když Carolinka řekla:

“Mami, vždyť je jedno co upečeme…” kývla jsem.

Carolinka pekla sama, šneky se skořicí a s tou nejbáječnější polevou.

A co jsem tvořila na druhé straně kuchyně já?

Vzpomněla jsem si na svého dědu, který říkal, že nejlepší vánoční cukroví je to, co visí na šňůrce v komíně.

A tak jsem si na něj vzpomněla.

Dědo a “pocukrovala” jsem uzené poctivou brynzou. Přidala naše domácí, ručně vyrobené zelí a celé to zamíchala do halušek.

Ty, co umím od babičky. ❤️

Vzpomínala jsem na vás na oba.

Vždyť adventní čas ke vzpomínkám přímo vybízí…

Ať voní vanilkou nebo uzeným.

Krásný čas adventní všem 

❤️

v den mých narozenin

 

🎂 Co jsem dělala v den svých narozenin?

Opět jsem dávala NADĚJI ❤️

Stála jsem po boku studentů gymnázia, kteří mají odvahu čelit nespravedlnosti a bojovat za pravdu. ❤️

Jako zákonná zástupkyně své dcery jsem mohla být přímo u toho a stát na straně těch, kteří neustupují problémům.

Kolikrát jsem jen v životě sdílela, že pravda a láska musí zvítězit a že člověk

nesmí ustupovat…

Dnes smekám před mladými studenty, kteří mají sílu, víru, odvahu a touhu měnit svět k lepšímu. 🌟

Naděje je cesta ❤️

Vždy!

A společně můžeme inspirovat a posílit odvahu těch, kteří ji potřebují.

(Fotografie je zveřejněna se souhlasem studenta a jeho zákonného zástupce)

druhá adventní a narozeniny

 

Adventní čas není jen o úklidu, pečení cukroví, zdobení dekorací. Je o světle v nás ❤️

Světlo, které září i pro druhé.

Nazvěme ho láska, empatie, pokora, slušnost.

Mnohdy stačí obyčejný úsměv. 

Láskyplný pohled.

Vlídné slovo.

To vše může být světlem v nás pro druhé.

Většinou druhá neděle adventní přichází v den nejen mých narozenin, ale i narozenin mého manžela. Jsme o den a deset let. Letos by mohl mít náš společný dort dohromady 120 svíček. 

Už jsem o tom v minulosti psala. Letos zase.

Psal se tenkrát osmý prosinec. Bylo těsně před půlnocí, venku dul vichr a mrzlo, až praštilo.

Moje máma byla v 9. měsíci těhotenství.

Bydleli jsme na samotě u lesa.

Cesta mezi lesy byla v tu noc sněhem zavátá. 

Táta nemohl ani nastartovat auto a vypadalo to, že se miminko narodí uprostřed noci, sněhu, větru a mrazu v autě mezi lesy. Jak příznačné mému příchodu na svět…

Nakonec se štěstí usmálo, starý Spartak chytnul, a naši dorazili po půlnoci do nemocnice.

Ve stejném fofru se 9. prosince miminko narodilo.

A od té chvíle to je vážně pořádná jízda. 

Doslova jak s větrem o závod. Mnohdy i o život. 

Nechybělo málo a můj příchod na svět připomínal 

narození zpěvačky Cyndi Lauper,

která se narodila v taxíku.

❤️

A já děkuji za každý rok života.

Někdy to je pořádná chumelenice a jsou to vážně perné chvilky, ale o to víc jsem vděčná za každý záblesk slunečních paprsků. 

Děkuji za každý den, neboť

 “každý den je dar” 

❤️