Velký pátek

Den usebrání do sebe. 

Všechny ty tradice, nehýbat se zemí, neuklízet, neprat … vedou ke klidu. 

Odlož na chvíli práci a shon. 

Přísný půst vede k vystoupení ze své komfortní zóny. 

Odříct si. 

Aspoň jeden jediný den věnovat Bohu a svému nitru. Zamyslet se nad smyslem bytí. 

Nad smyslem života. 

❤️

Po celý rok se na něho obracíme a prosíme o to či ono.

Tak dnes udělejme něco pro něho. 

S pokorou, vděčností.

Dnes.

❤️

 

Den učitelů

Dnes je Den učitelů

Seděla jsem ráno u stolu a jarní slunce se opřelo do oken. 

Vykreslilo každou šmouhu, každé neumyté místo…  

A mně v tu chvíli došlo, jak moc v posledních měsících zanedbávám svůj vlastní domov. 

Jak přehlížím jeho chod jen proto, že veškerý svůj čas a zbývající síly vkládám do pomoci změnám, které jsou nezbytné.

Už dlouhou dobu usilujeme společně se studenty, jejich rodiči a odvážnými pedagogy o nápravu toxického prostředí na jednom gymnáziu, jak jsem už dříve zmiňovala.

Člověk se občas zastaví a ptá se, proč musí dělat to, co by měl dělat stát, a bojovat za něco, co by mělo být samozřejmostí…

za bezpečí a důstojnost dětí.  

Za hodnoty, které studentům visí na plakátech na chodbách.  

Za pravdu a lásku, která musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Někdo se mě zeptal:  

„Stojí ti to za to?“

Moje odpověď je:  

“Ano, protože okna umyju kdykoliv.  

Ale práva dětí a jejich víru v pravdu a spravedlnost musíme bránit teď.

Ukázat jim naději vlastním příkladem.  

Protože pokud se za ně nepostavíme my, kdo jiný?”

Všem učitelům, kteří neztratili víru, naději, lidskost, kteří mají odvahu stát za svými studenty i v těžkých časech a kteří svou práci berou jako poslání, přeji k dnešnímu svátku především hodně sil.

 Vaší práce si hluboce vážím.

Držme se. ❤️

Po nemoci

Tak jsem tu chvíli nebyla…

Skočil na nás moribundus. 

Tentokrát na celou rodinu. 

Není to vůbec jednoduché, když máte v ovčíně ovce a jehňátka, které jsou na vás závislá. 

O psovi ani nemluvím. 

Tahle zkouška byla tedy víc než náročná. 

Ve vysokých teplotách jsem měla asi milion příběhů ve snech. Ani jeden z nich nepředčí však to panoptikum ve vysokých patrech…

A tak když jsem dnes konečně došla k oknu, úplně obyčejně řekla: 

“ahoj světe, je na tobě stejně fajn…”

 

Buďme všichni zdrávi. 

Je to to nejvíc.

Vědomí, že jsme….

❤️

boj o život

Další Nebeské jehňátko ❤️ včera doslova vybojovalo své místo na slunci…

Tahle záchrana života nebyla vůbec legrace.

Podchlazenému a hladovému jehňátku doslova blikaly baterky života červeně. 

Nepomáhaly deky, teplo, kamna. 

Skočila jsem do auta a letěla k doktorovi pro injekci. 

Jediná šance - “startovačka”. 

Uvnitř v tlamičce už byl chlad. Odcházela…

Když jsem přilítla zpět domů, Carolinka s taťkou už zahřívali “bojovnici”  v teplé lázni. 

Dali ji až po krk do pevného igelitového pytle a do teplé vody. 

To ji nastartovalo. Chytla se. 

Díky bohu. 

První nesmělé zabečení vám vžene slzy do očí.

Prvni polknutí mléka.

První signály života.

Tohle je ten největší boj světa - o život. 

Vy víte, že je to na vás. 

V rychlosti světla konáte. 

Vůbec nevím, jak to funguje, že během půlhodiny vymyslíte tolik věcí na konci kterého je  nesmělé zabečení, pár slz a ten nejlepší pocit u srdce.

♥️ 

 

Děkuji vám všem ❤️

 

Při cestě lesem s naším psem ke mně přicházejí ty nejdůležitější myšlenky. 

Jedna z nich mi v mrazivém rozbřesku slunečních paprsků připomněla, abych vám vyslovila mé osobní 

DĚKUJI ❤️🙏

V den boje proti rakovině 4.února jsem sdílela s mnohými příběh mladého táty Honzy od dvou kluků. 

Na jeho léčbu se shánělo 7 440 000,- Kč.

Není to s námi lidmi ještě tak zlé.

Dokázali jsme to!

Dokázali jsme pomoci.

Dokázali jsme dát naději a šanci na život.

Dokázali jsme postupně sehnat

 7 510 900,- Kč.

Tohle jsou skutečné dobré skutky za které vám z hloubi srdce ♥️ i duše 

DĚKUJI.

Zalévám ranní kávu, uvědomuji si sílu sdílení, sílu slova, vnímám úsměv na tváři i na srdci s pocitem, že o tomhle je život.

❤️

Láska hory přenáší

 

Naš příběh…

Tak o tom je pořad “Láska hory přenáší” na vlnách Českého rozhlasu Dvojky.

Celým mým životem mě provází NADĚJE ❤️

A jak můžu, posílám ji plnými hrstmi dál.

Našemu příběhu na počátku nikdo nedával šanci. Dva rozdílné světy, lidé, vize… A přesto…

Díky naději náš příběh neskončil.

 Ba co víc, je pevnější než ten, kterému by každý dal na samém začátku šanci.

A věřte, že láska hory přenáší ❤️

Záznam  ZDE

❤️

světový den ŽIVOTA

 

Je pozdě v noci.

Připravuji se na zítřejší besedu - autorské čtení.

Oči mi únavou padají, až nad přípravou s propiskou v ruce usnu.

Uprostřed noci štěká náš pes. 

Když cítí lišku, srnky nebo kohokoliv v lese u nás v Nebi dává to na vědomí.

Tentokrát nám hlásil jiného návštěvníka. 

V ovčíně se po půlnoci narodilo jehňátko.

Venku hustě sněží, zima, která doslova zalézá za nehty. 

Ovčí máma své jehně odmítá. 

Těžký porod. 

Pomáháme, jak se dá.

Nakonec tahle malá bojovnice našla své místo v teple v garáži. 

Mlezivo, první nejdůležitější potrava, aby přežila, dostává z kojenecké láhve.

V den kdy jsem před lety dostala i já druhou šanci na život.

Tenhle den je pro mě 

“světovým dnem ŽIVOTA” 

❤️

Dárek ❤️

 Dostala jsem dárek.

Vstupenky na koncert v nádherných prostorách Obecního domu v Praze. 

Děkuji ❤️

Při tónech houslí, které doslova braly dech, jsem si tolik toho uvědomila. 

Často lidem pomáhám najít směr.

A sama se někdy ztrácím…

Ty tóny… ta hudba… to kouzlo… mi to řeklo.

Uvědomění je tolik důležité. 

Co bylo pro mě k tomuto daru bonusem? 

Osud… myslím, že samotný Pan Bůh, to zařídil.

Posadil nás těsně k muži, kterého si tolik vážím a se kterým jsem si přála se někdy setkat.

Mons. Václav Malý.

O co vzácnější pro mě byl rozhovor s ním.

Navždy si ho ponechám ve svém srdci ❤️

Život nám dá to, co si přejeme mnohdy způsobem a ve chvílích, které nečekáme. 

O to větší to je překvapení. 

To celé v předvečer mé druhé šance na život.

Šance, která mi byla dána v onkologické nemoci. 

Už 11 let plním slib, který jsem tenkrát dala sobě, životu i tam nahoru, že budu velebit každý den na tomto světě. 

“Každý den je dar” ❤️

Živote! DĚKUJI 🙏 

Jsem vděčná 

14. únor 2012

 Psal se 14. únor 2012 a já začala psát blog. Vložila jsem v ten den na blog tuto fotografii a dala jsem mu název podle jména mé dcery. Podvědomě jsem zcela jistě věděla proč.  

Díky blogu vznikly “ Knihy s duší ”. Začaly se objevovat komentáře, ať své vzpomínky a myšlenky, které na blog vkládám, sepíši v knihu. Stalo se. ❤️

Pomohl mi i tenkrát, když jsem našla odvahu a napsala jsem, že jsem vážně nemocná. Tenkrát jsem slovo rakovina neuměla ani vyslovit. Ucítila jsem sílu pravdy, otevřenosti. 

A stejně tak i v případě, kdy jsem za několik let poté usilovala o změnu podmínek a přímo i zákona pro hendikepované. 

Pomohl mi vždy díky otevřenému srdci prosadit tolik potřebných a smysluplných projektů. 

A pak mi řekl pan profesor, který mi pomohl najít cestu z nemoci ke zdraví: 

“to ne já, ani vaši čtenáři, ani váš blog, ale Vy sama…Vy jste bojovnice a vždy jste dokázala najít cestu. Pro sebe i pro druhé.”

Já dnes dodávám:

“…ale na počátku všeho byl blog” ❤️

Blog, který nese název mého Anděla bez křídel. A i když svět blogů už není trendy, ba přímo mizí, já mu zůstávám věrná, už 14 let. Vím proč…

Mějte krásný den LÁSKY  ❤️

Stříbrný vítr

 Dovolte mi, abych vás pozvala k poslechu pořadu “Stříbrný vítr” 

Českého rozhlasu Dvojka

Rozhovor s mojí maličkostí vedla skvělá moderátorka Jitka Novotná.

Naše slova se nesla jak lehký vánek i když jsme si povídaly o životních etapách, které měly podobu spíše vichru a vánice. 

Povídaly jsme si i o dětství, dospívání také o škole i psaní. O poslání, štěstí, pomoci, ocenění a smyslu bytí.

Vzpomínala jsem na to nejvoňavější pole, kam chodívala babička česat heřmánek a kde jsem se já v té vůni za ní ztrácela.

Jak důležitý je čas…

Povídaly jsme si snad o všem… ❤️ 

Snad vás potěšíme, slovy pohladíme tak, jak to umí jen vítr - Stříbrný vítr.

Příjemný poslech 

ZDE