Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

středa 23. dubna 2014

...radost z práce ...

... radost z práce ...
 … již nějaký čas v sobě nosím slova o které bych se s vámi ráda podělila. Mám pocit, že se ze světa vytrácí selský rozum, úcta k druhým, hodnota lidské práce, intuice, obyčejná radost a především smysluplná komunikace… Co s tím? Nejvyšší čas o tom mluvit… nahlas a beze strachu… stanete se jedinečnými a radost se rozlije celým vaším bytím…a to za to stojí…


… všechny 3 naše děti vedeme (jsme vedli) k práci. Tak, aby si v životě věděly rady, aby si uměly sehnat potřebné informace, aby věděly, že ta ruka, která začíná na jejich rameni, bude tou, která je vždy v životě podrží. Aby měly ze své práce radost a dokázala je naplňovat… Carolinka chodí do kroužku keramiky. Když jsme tam přišly první den, myslela jsem, že je chřipková epidemie. Ve třídě bylo 6 dětí. S ostychem jsem se skvělé, šikovné a nesmírně pracovité paní učitelky zeptala, kde jsou ostatní děti ? Usmála se a řekla mi,“ toto je plný počet, sem nikdo nechce chodit, tady se pracuje a rukama J“ Tam jsem si uvědomila, že managerské obory k prasknutí začínají mít svůj negativní dopad…. že práce začíná být diagnóza 

... keramická hlína ... za okamžik se promění ve výtvor ... to je radost z práce ...
… často se zamýšlím, proč a co se stalo v našich životech tak zásadního, že se vzájemně sobě vzdalujeme ? Vždyť ještě nedávno se lidé na ulici zdravili s úsměvem. Pomáhali si…existovalo něco, jako dobré skutky… měli radost, když druhý měl radost …dokázali spolu hovořit … dokázali spolu být … vraťme ten čas… ty pocity … emoce…
... s láskou ...
 …dnes jedna holčička v keramice, seděla, špačkovala,  nechtěla pracovat, byla drzá…a já viděla, jak ostatní děti po jejím chování pokukují…cítila jsem ve vzduchu tu uvolněnou morálku …a v ten moment jsem si vzpomněla na učitele z filmu Obecná škola, Igora Hnízda. Když holčička rozkňourale a středopozorně pronesla, že dělat dnes nebude, protože si ušpiní ruce a je to tu nuda… a viděla jsem pohled paní učitelky, jak zoufá …pomyslně jsem jako Igor Hnízdo bouchla do tabule a stejným tónem jsem řekla „… tak sem příště nechoď. Přihlas se do kroužku rybářství, tam budeš mít čisté ruce a naučíš se třeba být ticho…“ Paní učitelka mi očima děkovala. Holčička zrudla, děti se zasmály. Od té chvíle, jsme už její drzost nezaznamenali… pracovala a vytvořila krásné dílo …



… jako malé děti jsme měly z dospělých respekt. Také jsme zlobily, jako všechny děti všech dob, ale jinak. S citem a taktem…věděly jsme co můžeme, co ne… nejsem typ člověka, co by držel děti tzv. u huby…ba naopak, jsem pro volnost, pro radost, pro úsměv, pro rozvoj osobnosti, ale tím správným směrem… Proto zvedám obě ruce pro, říkat věci nahlas … pro vychovávat…pro jít příkladem… pro pracovat … pro být lidmi …
 
... mám radost ... když vidím, jak naše děti rádi pracují ... a práce je naplňuje ...

... pro radost jsem vytvořila Carolince, které domácky říkáme Kačka ,ceduličku na její zahradní altánek  (který je stále v pracovní  fázi výstavby ... a pracujeme na něm moc rádi ... snad to je dobrý příklad :-)
... přejeme vám naplněné a smysluplné dny ...
 Věrka & Carolinka

34 komentářů:

  1. Věrko, plně s tvými slovy souhlasím. Mnohé děti vůbec nejsou vedeny k nějaké práci, nemají úctu k dospělým ani k sobě navzájem.. Mám pocit, že z poloviny dětí budou líní sobci... Je od tebe moc hezké, že jsi té paní učitelce pomohla, protože většina rodičů vidí to své dítko jako nejvěšího génia a jakákoli kritika na jeho hlavu se jim vůbec nelíbí... O to více chválím rodiče, kteří se věnují svým dítkům ,najdou si na ně čas v dnešní uspěchané době a chtějí z nich vychovat slušné lidi... A nejvíc ze všeho chci pochválit ten krásný kachlík, který Carolinka vytvořila. Je to šikulka. Ceduličku od maminky si zaslouží. :-) Pěkné jarní dny. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dášo,
      rovněž t tak cítím. Ani nevím, zda je ve škole předmět dílny, vaření, pěstitelské práce...jako to bývalo za mě. Moje babička, která je už v Pánu dokonce studovala rodinou školu. K čemu? Nu k životu a žila dobrý život... Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  2. Pořád se mluví o tom,že je konečně svoboda,ale co to je svoboda?To,že si můžeme dělat co chceme,chovat se neurvale,okrádat,krást,být drzí a proč néé,vždyť je svoboda slova a právo platí jen pro někoho a ty děti to vnímaj.Je potřeba děti vést ke slušnosti a pokoře,ale to se dneska nenosí a podle toho to tu vypadá.Máš krásné,slušné a pracovité děti a to je pro ně deviza.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Maruško, to co tu žijeme vůbec není svoboda...je to kus anarchie a já tomu říkám lidsky česky bordel. Život mez hranic... dokud nebude řád, meze a mantinely a to pro všechny a stejně... nic se nezmění. Děti jsou pořád dětmi...my jim tvoříme jejich svět...A moc děkuji za pochvalu...to tůze těší...Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  3. Věrunko, moc krásně jsi to napsala. Taky si pořád říkám, co se to stalo? Dřív, je mi čerstvě padesát, jsme se bály na ulici potkat příslušníka VB, hned jsem si říkala:mám občanku? Svým ročičům jsem si nedovolila odporovat a nikdy bych jim neřekla věci, které jsem už šlyšela od svých dětí. Měli jsme respekt a jakousi úctu ke starším lidem, zdravili a usmívali se. Neříkám, že jsou jiní lidé, myslím si, že je jiná doba a ta jaksi líp vyhovuje nebo co. Ale tak hezky jako ty to popsat neumím.
    Věru měj moc hezký den Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, rozumím tomu, co cítíš, co píšeš. I já pamatuji dobu dávnu a nechtěla bych ji vrátit. Tam svoboda nebyla vůbec, panoval strach a skrze něho si nikdo nic nedovolil. Teď to tu také není svoboda, jak píši výše je to anarchie a naše benevolence, tupost k potřebám druhých, jistá dávka sobeckosti nás pohltí sama a to právě prostřednictvím nevychované mládeže. Na zlobivé děti skutečně nikdy neplatilo nic jiného než bič. A bude tomu tak po všechny doby, režimy .... I ta lvice sekne drápem své mládě, když se chová nepřístojně...musí tomu tak být....Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  4. Věruško, nádherně jsi to napsala !!! Souhlasím s Tebou . Přemýšlím nad tím kde nastala chyba.... Dnešní děti si většinou neumí hrát, čas tráví u počítačových her a podle nich se začínají i chovat. Myslí si ,že tak to má být. O drzosti ani nemluvím a o nějaké pomoci druhým už vůbec. Mám štěstí, že bydlíme na vesnici, tady jsou si lidé blíž. A taky naše už dospělé děti jsme vychováli k úctě k druhým, pomoci když je třeba. Jsem ráda, že z nich vyrostli slušní mladí lidé.
    Moc pěkně jste na keramice tvořily a cedulička pro Carolinku je nádherná. Máš skvělou rodinku !!!
    Mějte sr krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, ani nevíš jak moc ráda čtu řádky, kde se píše o slušných lidech. Buď pyšná, hrdá na to, co za Tebou je...slušně vychované děti je nad poklady světa. Děkujeme za pochvalu našich hliněných dílek...i tam si často říkám, proč nás sedí jenom 6...Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  5. Věruško,
    k tvému dnešnímu povídání není co dodat. Naprosto se ztotožňuji s každým slovíčkem, větou.
    Sama se snažím být slušná a ochotná, nevím, co víc dělat. Tak pomáhám, kde je třeba, zdravím, přidám úsměv, vysvětlím, poradím. Díky svojí nynější práci to mohu uplatňovat. Dětem chybí vzory, pravidla a hranice. Mám kamarádky učitelky a tak vím, jak to ve školách chodí. Pokud tento systém nahrává zlodějům, lemplům a lhářům, nevím, jak to vše dopadne.
    Nechci házet všechny do jednoho pytle, určitě je i spoustu slušných lidí a mám to štěstí, že jsem jimi obklopená. Přeji sluníčkový den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá moje Pavli, souhlas. Já si vždy vzpomenu na starého dědu z xemanželovi strany, který se dožil bez pár dnů rovný 100 let. Ve vší síle, vitalitě a rozumu. Řekl mi asi před 20lety krásnou větu. "Víš, dokud se ve škole zpívalo po prvním zvonění, byly to hezké doby. Byla to doba úcty." A co jste dědo zpívaly? " Svatý Václave opatruj nás..." a každý den a my znaly každé slva a znaly význam...až ten se ztratí, ztratí se morálka a úcta. Zrušením katechismu, hodin náboženství, začala odcházet ta slušná doba.... často si na ta slova vzpomenu.Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  6. Milá Věrko,
    píšete mi ze srdce. Nerozumím světu kolem sebe a Vy jste to slovy vystihla velmi přesně. Děkuji za Vaše myšlenky a přeji Vám štěstí v srdci, klid v duši a jen vše nejlepší. Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, moc mne těší, že Vás moje slova oslovila...a víte co je na tom těšení nejkrásnější? Že jak to tu čtu, ten svět není ztracený...musíme o tom jenom mluvit,aby to slyšely naše děti...tudy asi vede cesta...Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  7. Věruško přidávám se k těm co s Tebou souhlasí. I když každý nemá tvořivost do vínku danou. Já miluji tvorbu rukama, za kterou vidím výsledek, který udělá radost ať už mně nebo někomu jinému. Oproti tomu manžel zase rád pracuje hlavou. Ale pracovitý je i když ne rukama. Našeho nejstaršího syna jsem k tvořivosti nikdy nepřiměla. Ale každopádně studovat šel střední školu s oborem a jsem ráda, že až vyjde bude něco umět z oboru. Sice má teď názory, že za nějakých 15000 ani vstávat nebude (a jak rád ještě bude, když mu je někdo nabídne), ale to k jeho věku patří. Oproti tomu náš prostřední je naprostý tvořivec. Miluje když se může do něčeho zapojit, pomoct a je hrozně šikovný na ruce. Nejmladší se ho snaží dohnat a je to taky šikula. Prostě každý je jiný a já si říkám, že když vyrůstají v rodině, kde nejsou žádní lenoši, tak se to doufám někde v jejich hlavičkách zafixuje a budou kopírovat model rodiny ve kterém vyrůstali. A ještě jeden postřeh k úsměvům. Všimli jste si, že když potkáte na ulici dívku, která sice není kráska z časopisu, ale na svět se usmívá, tak na vás působí krásně a šíří kolem sebe pozitivní energii. Oproti tomu někdo, kdo je sice jak z módního časopisu a na svět se mračí a nebo má nasazený povýšený úsměv najednou jako by zošklivěl.
    A bohužel těch druhých případů člověk poslední dobou potkává čím dál víc. T
    Měj se moc krásně těším se na tvůj další příspěvek.
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko, je fajn, že Tvé děti mají kladný vztah k práci a hodnotám a hlavně k rodině...a k úsměvům co říci? Nestojí nic a je k nezaplacení. Když jsem ještě nebyla doma a dělala sekretářku (VIP), na jednom školení nám řekli, že když se budeme smát , usmívat do telefonu, ten na druhé straně, aniž by nás viděl, to vidí a hlavně, ten hovor nikdy nebude negativní. Asi na tom něco bude....Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  8. Věrko, mluvíš mi z duše... Děkuji ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gabčo, a to mě těší ...také děkuji...Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  9. Ahoj Věrko, hezky a pravdivě napsané. Manžel vede skauty, já kroužek při ZŠ. Dnes zabavit a pro něco nadchnout děti je nadlidský výkon. A říká se, že modlitba a práce - jsou dvě životní opory, které se nikdy nezlomí. Taky se snažíme k tomu děti vést. Zkrátka vše začíná v rodině, je to na nás.... Díky. Slávka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Slávko, řekla jsi to naprosto přesně. Moje babička kdysi říkala něco podobného. Že život je jako řeka ...musí mít dva břehy a to práci (fyzično) a modlitbu (duchovno). Bez těchto břehů nastane potopa....Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  10. http://zinkadomaci.blogspot.cz/24. dubna 2014 v 9:31

    Věruško,souhlasím s každým tvým slovem,i my jsme vždy vedli děti k tomu aby doma pomáhali a věděli co je mít z práce radost-a i já se marně ptám,kde se to všechno pokazilo,kde je ta chyba,že naše děti sklízejí posměšky za to,že musí doma umýt nádobí....občas si vyčítám,že jsem krkavčí matka a týrám je domácími pracemi,a pak si vzpomenu na svoje dětství,na dny plné sluníčka,které jsme ztrávili pletím jahod,dodnes si vybavuji tu vůni sluncem vyhřátých jahod,na dny,kdy jsme s tátou sváželi dřevo z kopců,a dodnes cítím vůni lesa,jehličí,čerstvé smůly ze stromů,vybavuji si jak jsme se sestrou tahaly sirky,a která vyhrála mohla umýt nádobí a hrát si s bublinkami jaru-prostě na žádnou práci z dětství nemám špatné vzpomínky a nemyslím,že mně rodiče chtěli utýrat...doufám,že i mé děti jednou budou mít tyhle pocity....a nebudou se bát ušpinit....krásný den,zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...krásně napsané, krásně...a neboj, ony ty děti jednou dospějí a budou mít své děti a tam přijde ten moment, bod pochopení...ne nadarmo se říká práce šlechtí...stará pořekadla vymýšleli obyčejní lidé se zkušenostmi...a ony fungují...A je jedno, že se to nenosí...v člověku to zůstane a kdo ví, jaká bude jednou zase doba? Jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáru , jako když najdeš...věřím v to...Děkuji za návštěvu a přeji krásný den. Věrka

      Vymazat
  11. Vierka,presne ste to napísala tak ako si to aj ja myslím.Táto dnešná rýchla a pretechnizovaná doba sa mi nepáči a som rada,že som mohla zažiť ešte tú milú a slušnejšiu dobu.Moje detsvo bolo krásne,tak ako aj to vaše,žiadne počítače a podobné vymoženosti.Do sýta sme sa vybláznili vonku pri hrách a bohužial dnešné deti to nevedia.Carolinka má šťastie,že má takú maminku,ktorá si pre nu nájde čas a ukáže jej čo je v živote dôležité.Majte sa pekne a teším sa na další pekný článok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evičko, děkuji za hřejivá slovíčka, až mne dojala...děkuji. Carolinka si teď hraje na tabletu, strojí virtuální panenku...musí to také umět...a hlavně maminka teď čte a píše tyto řádky...ona ještě neumí psát a číst a tak strojí na počítači panenku...je to o těch příkladech co tzv. táhnou. Ale až dopíši, jdeme spolu za ručičku na nákup a z těch věcí uvaříme taťkovi a bráchovi dobrý oběd a u něho si budeme povídat...a to je ten moment...komunikace, dotknout se druhého, vzít ho za ruku...pohladit na duši i na srdci...jak říkávala moje babička" všeho s mírou a ode všeho trochu..." Tak proto teď vypnu počítač a všem vám moc děkuji z a krásná slova a naladění na stejnou vlnovou délku....Věrka

      Vymazat
  12. Věru moc krásně jsi to napsala.Plně souhlasím!Povedený příspěvek.Moc a moc zdravím:-) Vera

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věruško, děkuji za Tvé milé řádky. Krásný zbytek dne...Věrka

      Vymazat
  13. Věru,musím se přidat a pochválit krásně napsaná slova.Bohužel já mám stejnou zkušenost né z dětmi ale dospěláky.O to to je horší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Betty ,děkuji za Tvé řádky...jo jo, život je boj ... děti se dají ještě umravňovat a řídit. Ale co s dospělými? Krásný zbytek večera.Věrka

      Vymazat
  14. Milá Věrko,
    už o více než den jsem z pracovních i rodinných důvodů nebyla na blogu. Tvůj blog je vždy první, na nějž se vždy podívám, i když nemáš žádný nový příspěvek. Hodně mě to k Tobě táhne, v mnoha věcech mi totiž mluvíš z duše. Dnešní příspěvek je o tématu, které mám na srdci i na jazyku již mnoho let. Jsem speciální pedagog a pracuji na škole, která je svým způsobem jedinečná v celé naší zemi. Práci miluju a vždy jsem milovala, je to můj koníček. V současné době mám 13 třeťáčků (12 kluků), vedu si je od první třídy. Musím přiznat, že první tři měsíce s nimi jsem zažívala velká muka, uvažovala jsem i o tom, že skončím. Důvodů bylo mnoho, už jen pocit, že holčičku s lehkým mentálním postižením nenaučím super výkonům a ke třem dětem, které mají mít asistenta, a i kdybych se stavěla na hlavu, tak ho prostě mít z personálních důvodů nemohu, protože personálně jsme již teď o jednu osobu překročili normu a jsou učitelé, kteří svou práci nezvládají i přesto, že mají menší počet dětí, tak jim je asistent přidělen... Někdy by to mohlo být k trápení, ale jen pokud by člověk chtěl. Beru svůj život za jiný konec a musím si poradit sama... Z mé třídy se za tři roky stala skvělá parta, která drží pohromadě, vzájemně si pomáhají, respektují se a vím, že jsou ve škole šťastní a jejich rodiče též. Je mnoho sociálních situací, které je nutné řešit, a tak třeba místo ČJ sedíme a povídáme si třeba jen o tom, proč se cítím tak či onak, proč jsem spolužákovi řekl něco ošklivého..., prostě když je potřeba, věci řešíme slovem - nad ničím nemávnu rukou, vím, že každý má svou dušičku, kterou něco trápí a potřebuje vyslechnout.
    Děti pochopily strašně moc - i ti co se vztekali, když jsem po nich chtěla třeba jen otevřít sešit.
    Jsou nejlepší parta na škole a dám za ně ruku do ohně. Ale vše bylo a je jen o pár maličkostech: děti potřebují hranice - jasné a srozumitelné meze, vyslechnutí, pochopení a lásku.
    Naprosto chápu Tvoji reakci k "rozmazlené" dívence, udělala bych to samé. Nic špatného jsi neudělala, jen jsi jí ujasnila hranice, které nedokázali stanovit její rodiče.
    Děkuji za Tvůj příspěvek, jsem moc ráda, že jsou stále lidé, kteří vidí věci tak, jak opravdu jsou. Lidka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Lidko, děkuji za moře slovíček...pro mne přínosných. Jsem moc ráda, když čtu či slyším, že s dětmi někdo hovoří jen tak...bez osnov... jsou určitě důležité, ale na miskách vah u mne vždy vede lidská stránka a pochopení. I já mám bohaté zkušenosti s opakem, to je na dlouhé povídání a v knížce se u tohoto tématu určitě dlouze zastavím. Jinak přeji krásný poslední den v týdnu, krásný... Věrka

      Vymazat
  15. Milá Věruško.....obdivuji tvůj um poskládat slova tak,že člověka chytnou za srdíčko.Samozřejmě se vším co jsi tak úžasně napsala souhlasím.Pracuji ve školce a jsem nadšená,že máme třídu šikovných "Sluníček ", která moc ráda tvoří a každý den se ptají,co budeme vyrábět....
    Mohla bych dlouho a dlouho vyprávět, co nás trápí a jak se děti v posledních letech dost změnily...nebo je spíš změnila doba,ve které se každý za něčím honí......Když si spočítám jak málo času tráví rodiče s dětmi.....do školky přijdou v půl 7 ráno a odchází po 4 hodině odpoledne ( né tedy všechny děti ),jedou nakoupit,nevečeří se,kouknou na pohádku a jdou spát....ve školce stráví 10 hodin denně. O víkendech jezdí na " výlet " do hypermarketů.Jak málo je těch,kteří s rodiči stráví víkend třeba v přírodě.....
    Moc ráda s dětmi sedím v komunikativním kruhu a povídám si o jejich pocitech o tom z čeho mají radost a strach o jejich prožitcích......je to pro některé hodně těžké.
    Tolik se vytrácí osobní komunikace mezi lidmi,porozumění....a je toho ještě víc a víc.
    Věruško, měj se moc hezky.
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, ani nevíš, jak moc mě těší čtení takovýchto řádků. Neměla jsem vůbec tušení, kolik nás je, co trápí dětská nekomunikace, nepráce, neradost...a kolik nás je, co dělají vše pro dětskou radost, komunikaci, tvorbu...děkuji...Včera mi můj muž říkal, že konečně někdo přišel na to, že v neěli a o svátcích budou obchody zavřené...v Německu, v Rakousku...to je normální a já opět zvedám obě ruce pro. Pobavila mě věta mého muže, který říkal " a umíš si představit, kolik lidí nebude vědět co v neděli dělat?" A já říkám...oni na to přijdou a budeme se jednou divit té stupiditě, že v neděli se chodilo do krámu, jako na výlet...Krásný večer...Věrka

      Vymazat
  16. Ja uz nemam co dodat ,precetla jsem si vsechny komentare k tvemu prispevku a je videt ze lide kteri maji zajem dokazou deti jeste porad slusne vychovavat.U nas se rika" deti jsou product svych rodicu " sice to sto procentni neni ale neco v tom je. Vase tvoreni je mooooc hezke a je videt ze se Karolinka spinavych ruk neboji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Eliško, děkujiza komentík. Nejen špinavých rukou :-) jsme vždy zralý celý do pračky :-)A to je dobře...Krásný den...Věrka

      Vymazat
  17. Ahoj Věrka,opäť vynikajúca téma na diskusiu. Všetko už bolo povedané... Môj ocko vždy hovorieval, že rodina je základ, od nej sa odvíja všetko a mal pravdu. Ja s ním súhlasím. A ešte sa držím jednej múdrej vety, ktorú mi pred rokmi povedala mne blízka dušička : "Modlitba matky za deti preráža nebesia". Deťom treba dávať predovšetkým veľa Lásky a Objatia. Povedzte to vašim deťom, že ich milujete, mne to za obdobie detstva hovorili málo a dosť dlho mi trvalo, kým som lásku v manželovej rodine vedela aj prejaviť. Moja dobrá svokra mala lásky a nehy aj na rozdávanie, a ja som sa to naučila až potom -od nej.

    Marta♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti až teď jsem si všimla Tvého komentáře, moc Ti za něj děkuji...moc Ti rozumím a chápu jej. I já dnes se snažím dát dětem tolik lásky a něhy, co to jen jde...má to svůj důvod. Krásný den...Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...