Dnešní
příspěvek měl mít původně podtitulek „ pečené růže “. Růže, které jsme s Carolinkou pekly na
její přání … neboť vyslovila své přání …udělat paní učitelce RADOST.
♥
Přání
bylo splněno, napekly jsme z růží RADOST... a jak to dopadlo? To vám
přineseme v příštím příspěvku.
Ptáte
se proč příště? Protože dnes je tu prostor ještě pro jinou radost. Ta je
limitována časem, proto můj příspěvek nyní teď a tady.
♥
Ale
pěkně po pořádku ...
Nedávno mi do cesty přišel článek z nadace rakovina věc veřejná, kde je aktuálním tématem „pošli příběh“. A tak jsem svůj příběh, který
jsem zveřejnila zde na blogu, odeslala. Byl zaregistrován. Milá paní Míša
z nadace mi odpověděla… pozvala mě do Prahy … vyměnily jsme si pár emailů
… Svěřila jsem se ji o mém projektu knihy
Velká máma … Kniha je dopsaná …Nyní
na ní pracují další dobré duše. Editorské a grafické úpravy … Moře mravenčí práce. Inko a Martine, děkuji ... A aby kniha Velká máma mohla spatřit co
nejdříve světlo světa, sháníme finance, seč nám síly stačí. Milá paní Míša ze
zmiňované nadace mi poradila.
♥
Odkázala
mě na portál, který se zabývá zajímavými projekty. Předložila jsem na něm svůj projekt kniha Velká máma.
V první
fázi byl můj projekt schválen. Pak nastaly korekce a korekce a korekce …
a dnes
byl projekt spuštěn
♥
Oč
se jedná a jak to funguje?
Jde o to, že si knihu Velká máma, nyní zakoupíte za cenu
299,- Kč (zvýhodněná prodejní cena včetně balného a poštovného) . Je
to prakticky předprodej, předkup zboží – který si zaplatíte předem. Po ukončení
projektu bude kniha vydána a po vydání okamžitě vám odeslána již bezplatně. Všem,
kdo jst tímto způsobem zakoupili. Doba trvání projektu je 45 dnů. Kniha Velká
máma vyjde za přispění tohoto projektu koncem června 2016.
Všem,
kdo si knihu Velká máma tímto
způsobem předkoupíte, vepíši mj. poděkování do knihy, za tento počin …
Pokud
vás mohu požádat, zkopírujte tento odkaz (link) na tento příspěvek nebo přímo
na projekt Kniha Velká máma a pošlete ho každému, kdo by mohl mít zájem o knihu Velká máma … A mít tak zásluhu na tom, že Velká máma třeba něco v dobré změní …
♥
Když
jsem si pročítala historii tohoto inteligentního financování projektů, byla
jsem až překvapena, kolik skvělých lidí na světě dokáže pomoci skvělým
projektům. Týká se to doslova celého světa.
♥
A
tak když jsem prošla sítem a můj projekt se zalíbil a dostal tu jedinečnou
šanci, můžete - li , podpořte ho. Je to na vás …aby kniha Velká máma ožila a
dostala opět křídla tak, jako její první díl Máma.
♥
Kniha
Velká máma, která je živá, tluče v ní srdce a touha
po životě. Po krásách světa…po úplně obyčejných pocitech a emocích, které na
tomto světě blednou a mizí. Dejme jim opět barvu, zář a probuďme je…Je to na
nás.
Z hloubi
duše a srdce DĚKUJI
♥
Věrka
holka,
která se porvala a rve s osudem
V případě dotazů piště a ptejte se
vera.si@seznam.cz
Pár
ukázek z knihy Velká máma:
♥
kapitola osmá … tátův psací stroj
Za mými víčky jsem viděla sama sebe… Jak
sedím v obýváku za stolem, pod zadkem mám polštář, abych dosáhla na tátův
psací stroj značky Remington, který měl po svém tátovi, jako poklad pokladů. A
já si hrávala na paní spisovatelku nebo jindy na sekretářku a ťukala jsem svými
dětskými prstíky do něho, jako o život. Někdy jsem se polštářkem ukazováčku
dotkla pásky, která se na psací stroj lehce namotávala. Pak jsem obtiskla svůj
otisk na kde co. Jako opravdivý vyšetřovatel a kriminalista. Měla jsem tak moc
ráda ty kolečka na psacím stroji, kterým jsem důvěrně říkala klapky.
S úctou a respektem jsem si často prohlížela maličká písmenka na železných
paličkách. Znala jsem ho tak dokonale a on na oplátku mě. Jeho zvuk, cinknutí,
když se dojelo dokonce.
Starý tátův Remington byl tak těžký, že jsem ….(pokračování)
Ten starý Remington mi dal lásku ke všem těm
písmenkům. Seděla jsem na tom polštáři celou věčnost a byla vším, čím jsem za
starým psacím strojem být chtěla. Dětství má kouzelnou moc…To kouzlo spočívá v jednoduchosti,
přímočarosti. Z ničeho nedělat vědu, v ničem nevidět problém. Chceš
to – máš to mít … (pokračování)
♥
kapitola jedenáctá … polévka
Probudila mě vůně jakési polévky. Dostala jsem hlad a to bylo dobré znamení.
Přilétla ke mně po té omamné vůni vzpomínka. Vzpomínám na moji skvělou babičku kuchařku, která vařila jako v nebeské kuchyni … (pokračování)
♥
(text)…. schránku mám na plotě u našeho domů? Zelenou s bílým dopisem, kterou jsem rok co rok o prázdninách u babičky natírala, malovala a opravovala. Ta stará krásná plechová schránka, která se mnou roste a stárne. Jen časy se změnily … Už k ní neběžím s nadšením, jako dřív…už v ní nejsou zemědělské noviny a já neskáču z plotu dolů…a běžím s nimi k mé babičce, která má otevřeno do kuchyně, kde to jak jinak, než voní. Podobnou polévkou a vůní, jako cítím teď. Jak malý kousek života dělí tuto chvíli od té, kdy jsem vběhla udýchaná s rozcuchanými, krátkými vlasy do voňavé kuchyně. Je to jako včera … (pokračování)
(text) … V kuchyni u stolu pod oknem seděla okatá
holčička s rozcuchanými vlásky. Míchala babiččinu polévku těžkou lžící.
Prohlížela se v ní a viděla se naruby. Občas celý život bývá naruby…ale
musíme ho ochutnat, prožít nejen přežít.
Míchala polévku a stoupající pára ji pošimrala její dětský nosík. Mělo to velký
a hluboký význam. Pro tuto chvíli TEĎ. (pokračování)
♥
kapitola dvanáctá
… čekání na naděj
(text)…. Učím se novému životu. Učím
se novým pohybům… Učím se … Ještě mě čeká dlouhá cesta… nelehká, náročná…ale
musím a hlavně, moc chci …
Hodně
spím. Operace mi vzala moc sil a kil. Mohla bych být spokojená, že vážím teď
tak málo. Mám svoji dávnou velikost. Ale je mi to jedno. Je mi jedno, jaké písmenko má moje cedulka za krkem na
mikině. Chci žít a být v pořádku. Je mi jedno, kolik ukazuje ručička na
váze…nepociťuji radost z toho, co váha ukazuje…dříve bych ji měla … chci
se najíst. Mám „černou listinu“ potravin, které jsou nevhodné pro pacienta po
onkologické operaci se založením stomie, vývodu bokem. Ochutnávám, zkouším. U
stolu všichni sedí a jí dobré jídlo. Úplně přirozeně a automaticky. Já jsem u
stolu … (pokračování)
(text)
… Teď ji tu podpírá do nekonečných schodů … nese ji polévku, tak voňavou, jako
bývala polévka její babičky. Sedí tu a vzpomíná pro radost a lásku celého
světa.
Pro
okamžiky ztišení, které k ní přišly přes všechny ty ohromné bouře života.
Vlny rozbouřených vod a síla uragánu ji nesla až sem…Tolik bolestí se do ní
naskládalo…Pustila je ... odpustila
všemu a všem. Prosí za odpuštění… Sedí tu na plaveckém kruhu, ohřívá si ruce i
duši slepičí polévkou a je šťastná, že je …
♥
(texty ještě bez korekcí)
