Carolinky třešňák ...

Pryč jsou doby, kdy Carolinka si přála při nákupu Kinder vajíčko,

nejlépe holčičí.

Nyní je u nás v kurzu mouka, nejlépe polohrubá, výběrová.

Z té Carolinka peče, až se z ní kouří.

Začalo to nenápadně palačinkami.

„A sama, mami já sama…“

žadonila.

Tak jsme letošní prázdniny snědli asi „metrák“ palačinek

na „milion“ Carolinčiných způsobů.

Nezůstalo jen u palačinek...

Toto je Carolinky čokoládovo višňový koláč.

Jelikož v tento čas višním už odzvonilo,

jakbysmet i třešním…

Bylo tvořeno z kompotovaných třešní.

Recept si Carolinka značně upravila, co se týče ingrediencí.

Nu, kreativita se u ní nezapře už v 10 letech.

Na povrch korpusu, by měla přijít káva. 

Tedy pokapání rozpustnou kávou s trochou rumu. 

Na to polít čokoládou a na vychladlé patří šlehačka.

Carolince se v oblíbeném regále v obchodě zalíbil sáček 

s malinovou smetanovou náplní.

Ač nejsem příznivcem těchto rychlo sáčků,

podpořila jsem kreativitu Carolinky.

A zatímco, Kačka tvořila svůj třešňák,

já malovala obraz k narozeninám, který frčel do Milána.

A jak jinak než v růžových barvách.

Obraz jsem nazvala,

„ když květy letí vzduchem“

A já měla velkou radost, že obdarovaný měl také velkou radost.

Přeji vám kouzelné, růžově laděné letní dny

Věrka & Carolinka

Ve skanzenu ...

Před časem mne osud spojil s paní redaktorkou, 

která přišla na vernisáž výstavy "každý den je dar"  v Praze.

Reportáž měla pokračování...

V klidném prostředí ... Dnes nechci hovořit o reportáži, předbíhala bych.

Povím jen tolik, že byla pro mne jiná a byla velmi silná... 

Možná to zařídila konstelace hvězd, 
ale došla jsem k jistému poznání
či rozhodnutí...

A možná to celé ke mě přišlo díky překrásnému prostředí.

Místo, které vám chci velmi ráda dnes představit, skutečně stojí za to.

Už jednou ZDE na blogu jsem o něm psala.

O krásném skanzenu v Krňovicích.

Co jsem však vůbec netušila, 

že v tomto skanzenu můžete prožít 

dovolenou a nebo nádherný víkend.

Můžete zde být ubytováni.

Právě ZDE

Tento příspěvek nepíši za účelem reklamy, 

ač by si to víc než zasloužil,

 je předně mým osobním doporučením.

Místo, o kterém hovořím, je oázou klidu a pohody.

Nevěřila jsem vlastním očím, 

jak uvnitř skanzenu je nádherné 

nadstandardní ubytování. 

Najdete zde i saunu. 

Kolem dokola příroda, co bere dech.

Nedaleko se pasou ovečky.

Vidíte na doškové střechy... na zápraží se vyhřívá pes 

a  v korunách stromů slyšíte bzukot včel. 

Prostě výlet v časoprostoru a možná i ještě dál a výš...

Inu balzám na duši. 

A nebo typ na úžasný výlet třeba s programem

"hospodaření na vsi", který se koná 7. září 2019

Odpočítávám dny do sv. Václava ...

Každý rok na sv. Václava vydávám 

Mámin kalendář - každý den je dar.

♥

Poděkování životu za druhou šanci na život, 

kterou mi v onkologické nemoci dal.

Za šanci a možnost tu BÝT...

Dnes jsme s grafikem dokončili práce na tomto kalendáři. 

Odpočítáváme dny do sv. Václava.

Kalendář, co nelze koupit na stáncích tisku. 

Kalendář, který nelze nazvat komercí.

Křehkost jménem ŽIVOT.

Pevně věřím a doufám, 

že potěším nejedno oko a ducha.

Brouzdala jsem se svým foťákem krajinou v mrazu.

V chumelenici i v časech, kdy všechno kvetlo i zrálo.

Za svitu slunce, které zapadalo i které se probouzelo do nového dne. 

V době, kdy vzduch lupal horkem. 

V době, kdy padaly na zem barevné listy.

Zachycovala jsem objektivem pocity a krásu všedních dnů,

protože " každý den je dar"

♥

A budu mít pro vás ještě jedno

VELKÉ  překvapení…

Takže, odpočítávám pomalu dny do sv. Václava.

Věrka

Focení, psaní, štěstí ...

 Nejhezčí chvíle plné radosti a štěstí k nám přicházejí mimo plán.

Prostě a jednoduše je nevymyslíme…

Třeba, když k vám přiletí motýl,

který se rozhodne s vámi skamarádit…

Kolik legrace jsme si s ním užili...

Popadla jsem fofrem foťák a zkusila udělat pár snímků.

A nejen já. Fotila i Carolinka.

Motýl nám krásně pózoval…

  

Skrze tu radost mi přinesl i další námět a pro novou knihu.

Píši ji pomalu, ale píši. 

A myslím, že už se blížím i k názvu titulu.

Nerada bych ještě představovala konečný název.

Vzpomínáte, jak jsem šibovala s názvem  knihy

Máma čisté jiskření?

Mj. v tyto dny ji naleznete ve zvýhodněném balíčku

ZDE

Nová kniha, v které naleznete také i můj příběh,

kniha od trojice úžasných lidí nesla původně také jiný název

a nyní to vypadá na jeho úpravu.

Život je prostě pořád nějaká změna…

Foto:Robert Tichý

A co prozradím o mé připravované knize?

Povím tolik, že to bude kniha plná radosti a štěstí.

Možná to bude na ně vzorec, možná recept.

Na každý pád vám přeji krásné letní dny

plné radosti a štěstí.

Věrka

Foto: zdroj net

A ještě jednou Neratov ...

Minulý měsíc se pro nás odehrával hodně v Neratově … v místě zázraků.

Začátkem prázdnin přijeli do Čech naši kamarádi ze Švédska. 

Naše cesta s nimi vedla kam jinam než do Neratova.

 Psala jsem o tom na blogu

ZDE

Jeli jsme na toto místo okouknout již osazené kopule v Neratovských věžích.

 Ochutnat tamní pivo a …

domluvit svatební obřad. 

Slíbila jsem vám v závěru onoho příspěvku, že se tam ještě tento měsíc vrátíme.

Stalo se. 

ZDE

♥

Ono to celé přišlo velmi neplánovaně, spontánně, s nasazením, nábojem 

a myslím, že taková byla i celá svatba. 

Domnívám se, že takový je i celý můj život. 

Vše velké ke mně přišlo z minuty na minutu.

 I tento den a tato chvíle… Díky Bohu.

♥

Když jsem řekla knězi, že bych si přála na svatbě
 jenom nás dva, svědky, jeho a Boha… 
v tu chvíli jsem ještě nevěděla, jak blízko jsem skutečnosti. 

Všechno, co si vysníme a  po čem toužíme celým srdcem…
je blízko skutečnosti.

Stalo se... ale přesto

 na naší tajné svatbě bylo tolik lidí … vždyť je to poutní místo.

Procházeli kostelem a zastavovali se.
Bylo to jako řeka, která plyne a nezastaví se.

Někteří si sedli a poslouchali pana kněze. 

Nebo tóny houslí naší Carolinky, která nám zahrála … 

Nebo naslouchali bubnování dešťových kapek 
na skleněnou střechu kostela.

 Když jsme si nasazovali prstýnky ... najednou se nebe rozzářilo blankytnou modří 

a i přes déšť k nám proudily sluneční paprsky.

Ten moment byl tak silný a zvláštní, že všichni zvedli hlavy k nebi …

♥

Dva dny po svatbě jsme jeli zase do Neratova.

Pana faráře jsme potkali před farou v montérkách, právě slezl z bagru. 

Děkovali jsme mu, předala jsem mu na památku svůj obraz 

a on nám vyprávěl, 

jak mu prdla hadice u bagru a kdybyste viděli toho oleje J

Všestranný člověk.

To jsem ještě netušila, co za chvíli uvidíme.

„Běžte se podívat do kopulí věží…“ říkal nám pan farář a já říkám to samé vám.

Ta podívaná bere dech...

Někdy se stane, že mi dojdou slova.

Tady jich není třeba. 

Jak stoupáte schod po schodu výše…máte pocit, 

že stoupáte k nebi. 

Každý schod je malý zázrak k tomu velkému.

♥

V každém mezi patře věže je okno, kterým vidíte nádheru Orlických hor.

Celou věží, točivými schody čtete, jako v galerii, cedule plné zajímavostí.

foto zdroj net

A když vystoupáte nahoru, jste na dosah skleněné střeše ve tvaru kříže… 

slyšíte ticho a tlukot svého srdce…

pak víte, že svět je kouzlo a 

 ... každý den je dar …

♥

S láskou Věrka