Sad dětství

 

Včera jsem procházela sadem mého dětství.

Tím sadem, o kterém píši snad v každé z mých knih s duší.

Tím sadem, který mě přenesl v čase a prostoru zpátky do dětství.

❤️

Kupa spadaných jablek, které v hřejivém západu slunce omamně voní.

Zavírám oči a pod víčky vidím moji malou, drobnou babičku, která do zástěry sbírá jablka.

“Tyhle letní jsou ve štrúdlu nejlepší…”

 říká babička

Jdu v jejich šlépějích…

Suchá tráva pod mými kroky přímo šustí.

Doma babička krájí svým oblíbeným nožíkem jablíčka z kouzelného sadu.

❤️

Posloucháme z lampového rádia Hajaju. Na kamnech ohřívá v plecháčku meltu. O něj si brousí nožík. Ve starém pérovém křesle se choulím a příběh s vůní letních jablíček si ukládám do svého srdce.♥️ 

Po letech do knihy “Recept na štěstí?”

❤️

Jsou chvíle, které v nás zůstanou navždy.

❤️

Levandulové voňavé záložky

 

Pod širým nebem v Nebi tvořím levandulové záložky do mé sedmé knihy s duší.

❤️

Kniha Zpověď srdce vyjde na podzim a pro pro ty, kdo chtějí kousek navíc, připravuji limitovanou edici 30 záložek, které budou skutečně vonět po levanduli.

Zpověď je vždy osobní.

Stejně jako kniha Zpověď srdce.

A tak mě napadlo přidat k osobní knize i osobní záložku. 

❤️

Úplný unikát - ručně malované levandulové kvítko ke kterému když přičichnete budete v sedmém nebi a díky knize i v mém Nebi.

 🌿💜

Věrka 

❤️

Ostružiny

 

Dole za domem, na svahu rostou planě ostružiny. 

Dostat se k nim a natrhat je, dá vážně práci.

O to větší překvapení a radost nám udělala dcerka, když jich domů přinesla nejednu plnou hrst a z nich udělala 

“červený zákusek”. 

❤️

Tohle jsou chvíle, které si zaslouží uznání.

A jsou to právě takové na první pohled obyčejnosti.

A ještě jednu maličkost tu pro vás díky Carolince mám.

❤️

“Mami, a co děláš s těmi videí, co posíláš každý den dědovi?”

“Nic…většinou je pak smažu.”

“To je škoda. Tak já ti založím Instagram a dávej je třeba tam.”

ZDE

Den výročí

 

Co jsem dala svému muži v den výročí svatby?

Hezký den 

❤️

Není třeba archivního vína, večeře ve vybrané restauraci nebo darů převázaných růžovou pentlí.

Ty největší krásy se ukrývají v maličkostech.

Uvařila jsem oběd s bylinkami, které mi vyrostly v zahrádce. 

Udělala koláč s jahodami, které přinesla Carolinka. 

A z bylinek, které zbyly udělala oblíbené máslo k rozpečenému pečivu. 

A pak po obědě jsme si úplně obyčejně povídali. 

Venku pod širým nebem.

Popíjeli jsme horkou kávu a vzpomínali…

❤️

“Vzpomínáš, jak našemu vztahu nikdo nedával vůbec žádnou šanci? Jak jsem slýchávala ještě dlouhá léta, že se k sobě nehodíme?

Dokonce mi bylo “věštěno”, že jednou tě budu vozit na vozíčku, kvůli našemu věkovému rozdílu. A pak jsi mě podpíral ty. Učil jsi mě chodit do schodů po operaci. Vzpomínáš?”

“Ta buchta se ti povedla…”

❤️

Někdy a myslím, že mnohdy jsou slova tak nějak navíc. 

❤️

A možná, že v tomhle je to kouzlo života.

❤️

Jen tak být.

Být rád… 

❤️