Včera jsem procházela sadem mého dětství.
Tím sadem, o kterém píši snad v každé z mých knih s duší.
Tím sadem, který mě přenesl v čase a prostoru zpátky do dětství.
❤️
Kupa spadaných jablek, které v hřejivém západu slunce omamně voní.
Zavírám oči a pod víčky vidím moji malou, drobnou babičku, která do zástěry sbírá jablka.
“Tyhle letní jsou ve štrúdlu nejlepší…”
říká babička
Jdu v jejich šlépějích…
Suchá tráva pod mými kroky přímo šustí.
Doma babička krájí svým oblíbeným nožíkem jablíčka z kouzelného sadu.
❤️
Posloucháme z lampového rádia Hajaju. Na kamnech ohřívá v plecháčů meltu. O něj si brousí nožík. Ve starém pérovém křesle se choulím a příběh s vůní letních jablíček si ukládám do svého srdce.♥️
Po letech do knihy “Recept na štěstí?”
❤️
Jsou chvíle, které v nás zůstanou navždy.
❤️
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka