Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 29. června 2018

Další kontrola ...



Dnes jsem přes soc. sítě opět poslala do světa další vzkaz "králi Jelimánovi..." 
Pevně doufám, že poslední...  Ono čeho je moc, toho bývá příliš. 
Všem děkuji za podporu a pochopení.

Věrka




„Králi Jelimáne, vždyť začínají prázdniny…“

Určitě si vzpomenete na článek, o „králi Jelimánovi“, kdy jsem mu vzkazovala, že já čepici nesmekám a nemačkám. Článek po nepříjemné lékařské posudkové kontrole. Vytvořila jsem petici, která byla plněna nejen lidmi, kteří měli špatnou zkušenost s posudkovou kontrolou, ale i lidmi zdravými. Vždyť tato otázka se týká nás všech…kdo ví, co bude zítra?
S peticí jsem vystoupila nejen v denním tisku a v televizi. Také na půdě soc. výboru Poslanecké Sněmovny ČR.
Lidé v petici svými postoji, názory a nesouhlasy dávali najevo, že s dosavadními pravidly LPS ČSSZ prostě nesouhlasí. Že je něco hodně špatně. Že je nutná změna…
Dostávala jsem z ČSSZ a také z MPSV jeden dopis za druhým. Tu s pruhem modrým, tu s červeným…Já se odvolávala. Už ani nevím kolikrát…Také hodně četla a studovala. Zákony a otázky sociální. Rozšířila jsem si obzory.
Začínají prázdniny a já tu mám další psaní. Pozvánku na další posudkovou kontrolu, přezkum. A tak jsem si sedla, listuji kalendářem života a v duchu si přemýšlím.
Máš rád čísla „králi Jelimáne“. Tak tady je máš. Před třemi lety jsem makala o život, v boji s rakovinou. Příští týden to bude čtvrtá posudková kontrola.
Na cestě za změnou, za lidským přístupem, za pochopením, empatií a za vším, co mě stálo moře sil a energie se začalo vytrácet to nejdůležitější. To, co „král Jelimán“ hází na misky vah s tabulkami a čísly. To, co by člověk měl vnímat, jako posvátný dar a vážit si ho. ZDRAVÍ.
Místo toho, abys našel pochopení nebo uznání, že jsem přežila druhé stádium rakoviny, hovíš si ve slovíčkách, dopisech s různými pruhy a tabulkami, které podle mě stejně jednou padnou v zapomnění. Co však pro mě nikdy nepadne v zapomnění?
Úsilí, které bylo nemalé. Pocit, kdy jsem otevřela prvně oči po operaci na oddělení JIP onkologické kliniky. Radost, že žiji. Ale také zdvižený prst, že je tu stav remise. Žádné vítězství není v této nemoci 100%
Proto mé motto : “každý den je dar…“
Na první posudkovou kontrolu jsem byla pozvána v den mé náročné onkologické operace. Nedostavila jsem se, neměla jsem čas. Z operačního sálu se těžko odchází za Tvými tabulkami. Bojovala jsem o život. Ještě další, následující dny jsem na oddělení JIP létala galaxií skrze morfium a náročnou léčbu. Vrátila jsem se na zem a hrozně moc ráda. Jako invalidní, ale žijící. Díky Bohu za to.
Učila jsem se novým věcem, životu. První měsíce i chodit, pak sedět. Po amputaci rekta a vývodu bokem, se člověku toho hodně změní. A jak šel čas, přišla pozvánka k další posudkové kontrole. A pak další …další …
A při těchto vzpomínkách mi dochází to, o čem ty „králi Jelimáne“ sice rozhoduješ, ale netušíš. O tom, co znamená mé motto. Řekni si to jednou, dvakrát, potichu nebo nahlas…ale hlavně, to zkus pochopit. „každý den je dar…“
A také zkus pochopit, že amputovaná část těla bohužel nikdy nedoroste. Život bez ní je už tak dost náročný. Je těžké se s tím vyrovnat, tak proč tolik dopisů s pruhy? Stav postupem života nebude lehčí a lepší. Ba naopak, horší a těžší. Nejsem skeptik, jsem stomička s nohami na zemi. S pocitem, že dokázala hodně…Tak mi to prosím Tě, „králi Jelimáne“ přestaň brát…
Za případná sdílení všem ze srdce děkuji


úterý 26. června 2018

Máky pro radost...




Znáte to, někdy přijde den a je tu splín.
Někdo si otevře láhev skotské. Jiný knihu …
Já barvy a naprskám je na paletu.




A pak…může splín odkráčet středem…
Vytvořím třeba máky pro radost …





Tiše si u míchání barev přemýšlím.
Přemítám a často i vzpomínám …




Třeba na to, jak moje babička mívala nad půdou starý špýchar.
 Malá místnůstka, kam proudily sluneční paprsky malinkým okýnkem.
V rohu, v závoji pavučin, stávala stará váza a v ní zapomenuté klasy obilí a uháčkovaný vlčí mák…




Přesně takový, jaký právě tvořím na plátně pro radost …





Babiččina půda byla pro mě vždy místem kouzelným, až magickým.
Tolik tajemství skrývala.
Když jsem zakládala tento blog, 
napsala jsem na úvod pár slov i o této půdě…




A já právě při tvorbě těchto máků pro radost... právě na tento prostor vzpomínám.
Na všechny ty vůně, pocity, místa a zákoutí.
Skříně a jarmary. Na starou truhlu, v které babička skladovala mouku. 
Na úzké schůdky na špýchar, na všechnu tu krásu …


Přeji všem pohodové letní dny

Věrka


sobota 23. června 2018

Banánová zmrzlina ...



Na každý splín a blbou náladu je nejlepší sladké.



Ač se venku hodně ochladilo, doma v teple banánová zmrzka udělá stejnou radost, jako venku v horké dny pod slunečníkem.




Na tomto blogu jsem zveřejňovala několik receptů na domácí zmrzlinu. 
Od té vařené ze smetany, až po tu nejrychlejší, 
když naliji džus nebo jakoukoliv sladkou tekutinu do formičky. 
Doporučuji vždy trochu přisladit neb sladká chuť vždy trochu vymrzne.


Zmrzlina z řeckého jogurtu


Dnes pro vás mám něco tak jednoduchého a tak dobrého…
No vyzkoušejte ...



Je libo vodovou nebo smetanovou?





Postačí vám jen jedna jediná ingredience – BANÁN.
.
Nejprve ho nakrájíme na kolečka a vložíme cca na 2 hodiny do mrazničky.




Po té, tak akorát zmrzlý banán, rozmixujeme na pomalé otáčky.
Pořád a pořád…pomaloučku. Mění postupně strukturu.
Nejprve na ovesné vločky. Poté na kaši a poté na pěnu.
Tu vložíme v misce do mrazničky.




Můžete v poslední fázi mixování přidat Nutellu, arašídové máslo, med nebo trochu smetany. Co vás prostě napadne…




Druhý den na to, je tu něco úžasného.
Výborná banánová zmrzlina.
A bez éček a konzervantů.



Tak, my si jdeme dát nohy do tepla a banánovku k tomu …




Krásné léto a moře dobré nálady všem

Věrka


"Srdce pro Tebe ..."



Včera proběhla další má charitativní akce pro děti
 „Srdce pro Tebe…“
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky…Svatá pravda.




Tentokrát v Praze a bez fotek. Nebylo dovoleno. 
Spousta nařízení, povolení, nedovolení… Organizace tentokrát nevalné úrovně. 

Radost dětem jsme přijeli udělat s Michaelem Dymkem  alias „Tomášem“ z Páni kluků.
Těšili jsme se všichni. 
Ne však vždy je posvícení …





Akce naštěstí proběhla. Popovídali jsme si s dětmi. Knížky jim věnovali. Do každé jsem vepsala věnování, děti dostaly od „Tomáše“ pochvalné lístečky. Všem jsme se snažili dát kousek radosti. Za touto akcí nejde nikdy žádný zisk. Ten přichází jiným způsobem. Úsměvem pihovatého kluka, dotekem ruky malé Elišky.
 Zakaleným pohledem maminky Jarouška.




Hlavní je smysl. Přinést dětem RADOST.




Po takových akcí ráda brouzdám loukou, vysokou travou. Poslouchám ticho. 
Tón vlastního srdce a bytí. 
Pozoruji plující mraky na cestě do nikam …




Přeji všem požehnané dny

Věrka



úterý 19. června 2018

tam u nás v Nebi ...



Dlouho jsem nenapsala příspěvek o našem Nebi.
Dnes je tu...




Tyto záběry jsou vám ještě známé, kdy můj muž postavil vazbu v počtu jeden muž.
Metodou "one - man"...tedy sám



Stejnou metodou udělal i latění na střechu ...




Zrovna tak stejnou metodou ukotvil všechna okna  na našem "Nebi..."






Smrčky, co lemují louku kolem "Nebe", rostou doslova před očima....




Stejnou metodou "one-man" udělal zateplení "Nebe" ...
I samotný měsíc se na to přišel ve dne juknout...






No a ve stejném duchu udělal všechno další a další a další ...





Na střechu, pokládku tašek jsme sháněli pomocné ruce...a taky vrátek ...a další techniku ...




Nakonec zvítězila opět metoda "one - man"





 Když chtěl vyzkoušet položit pár tašek, začalo mrholit. Mrholení sílilo v déšť...
A než liják ustál, měl Peťan půlku střechy metodou "one-man" hotovou ...




Vynosit tašky na celou střechu a položit je, dá velkou práci. 
Chvílemi padal únavou a já mu mazala všemi mastmi záda a svaly.





Někteří v jeho věku mají houpací křeslo a čibuk ...





Třeba se k tomu časem dopracuje ... ale moc tomu ani jeden nevěříme ....





Zato věříme ... že pohled z okna do "Nebe" posílá k nám sílu, klid a touhu ...




A když vyjde v "Nebi" a na nebi duha, měl by si člověk něco přát ...




Přejeme si ...




A nebi za to děkujeme ...



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...