Další kontrola ...

Dnes jsem přes soc. sítě opět poslala do světa další vzkaz "králi Jelimánovi..." 

Pevně doufám, že poslední...  Ono čeho je moc, toho bývá příliš. 

Všem děkuji za podporu a pochopení.

Věrka

„Králi Jelimáne, vždyť začínají prázdniny…“

Určitě si vzpomenete na článek, o „králi Jelimánovi“, kdy jsem mu vzkazovala, že já čepici nesmekám a nemačkám. Článek po nepříjemné lékařské posudkové kontrole. Vytvořila jsem petici, která byla plněna nejen lidmi, kteří měli špatnou zkušenost s posudkovou kontrolou, ale i lidmi zdravými. Vždyť tato otázka se týká nás všech…kdo ví, co bude zítra?

S peticí jsem vystoupila nejen v denním tisku a v televizi. Také na půdě soc. výboru Poslanecké Sněmovny ČR.
Lidé v petici svými postoji, názory a nesouhlasy dávali najevo, že s dosavadními pravidly LPS ČSSZ prostě nesouhlasí. Že je něco hodně špatně. Že je nutná změna…
Dostávala jsem z ČSSZ a také z MPSV jeden dopis za druhým. Tu s pruhem modrým, tu s červeným…Já se odvolávala. Už ani nevím kolikrát…Také hodně četla a studovala. Zákony a otázky sociální. Rozšířila jsem si obzory.

Začínají prázdniny a já tu mám další psaní. Pozvánku na další posudkovou kontrolu, přezkum. A tak jsem si sedla, listuji kalendářem života a v duchu si přemýšlím.
Máš rád čísla „králi Jelimáne“. Tak tady je máš. Před třemi lety jsem makala o život, v boji s rakovinou. Příští týden to bude čtvrtá posudková kontrola.

Na cestě za změnou, za lidským přístupem, za pochopením, empatií a za vším, co mě stálo moře sil a energie se začalo vytrácet to nejdůležitější. To, co „král Jelimán“ hází na misky vah s tabulkami a čísly. To, co by člověk měl vnímat, jako posvátný dar a vážit si ho. ZDRAVÍ.
Místo toho, abys našel pochopení nebo uznání, že jsem přežila druhé stádium rakoviny, hovíš si ve slovíčkách, dopisech s různými pruhy a tabulkami, které podle mě stejně jednou padnou v zapomnění. Co však pro mě nikdy nepadne v zapomnění?
Úsilí, které bylo nemalé. Pocit, kdy jsem otevřela prvně oči po operaci na oddělení JIP onkologické kliniky. Radost, že žiji. Ale také zdvižený prst, že je tu stav remise. Žádné vítězství není v této nemoci 100%
Proto mé motto : “každý den je dar…“

Na první posudkovou kontrolu jsem byla pozvána v den mé náročné onkologické operace. Nedostavila jsem se, neměla jsem čas. Z operačního sálu se těžko odchází za Tvými tabulkami. Bojovala jsem o život. Ještě další, následující dny jsem na oddělení JIP létala galaxií skrze morfium a náročnou léčbu. Vrátila jsem se na zem a hrozně moc ráda. Jako invalidní, ale žijící. Díky Bohu za to.
Učila jsem se novým věcem, životu. První měsíce i chodit, pak sedět. Po amputaci rekta a vývodu bokem, se člověku toho hodně změní. A jak šel čas, přišla pozvánka k další posudkové kontrole. A pak další …další …

A při těchto vzpomínkách mi dochází to, o čem ty „králi Jelimáne“ sice rozhoduješ, ale netušíš. O tom, co znamená mé motto. Řekni si to jednou, dvakrát, potichu nebo nahlas…ale hlavně, to zkus pochopit. „každý den je dar…“
A také zkus pochopit, že amputovaná část těla bohužel nikdy nedoroste. Život bez ní je už tak dost náročný. Je těžké se s tím vyrovnat, tak proč tolik dopisů s pruhy? Stav postupem života nebude lehčí a lepší. Ba naopak, horší a těžší. Nejsem skeptik, jsem stomička s nohami na zemi. S pocitem, že dokázala hodně…Tak mi to prosím Tě, „králi Jelimáne“ přestaň brát…

Za případná sdílení všem ze srdce děkuji