Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

sobota 12. dubna 2014

... staré fotky ...

♥  já  

... nějaký čas tu jdeme spolu a

 … některé z vás ví, že nemám jednoduchý vztah se svými rodiči, s mámou především…
… některé z vás ví, že píši knihu o dětství a krásných chvílích pro zrovna takové chvíle …
                                                                                      
…jsou v tomto virtuálním světě duše, které mi hodně dali a naučili …
…naučili, jak se odpouští, krok po kroku a já to tak udělala… a udělala jsem moc dobře…
 … odpustila jsem mámě slova i neslova a vše co mě trápilo …
přišlo to tak samo a přirozeně … tenkrát, když mě tak moc bolela duše, když jsem mámě vše řekla, jak preferuje pořád jen a jen svého syna (mého bratra), který rozhádal celou naši rodinu, protože je negativní a baví ho to, jak mne vždy pleskovala a ponižovala a přitom se mi tak dařilo … nikdy jsem podle ní nic neudělala dobře a přitom jsem se tak moc snažila… bylo toho moc , co mě tak moc trápilo …spousty let …a já se tu na tomto místě vyplakala.
A já pak napsala  básničku „teď“ … a tím vše začalo. Začal mě blog bavit … našla jsem spoustu kamarádek … velkých poznání … a já si začala i sebe vážit… uměla jsem říci pravdu do očí i když jsem se bála, co mě tak moc bolela a dlouhá léta tížila…přestala si dělat iluze o krásné budoucnosti s mámou a přijala jsem fakt, že je jaká je …že mi jen neumí říci „mám Tě ráda“, že mě neumí pohladit, protože jsem její dítě … že mi nikdy nezavolá, protože ji asi nechybím … nepřijede za mnou, protože a proto … nevidí, jak jsem spokojená, šťastná a někdy i zoufalá a utrápená … necítí vůni oběda, který vařím ...nevidí novou vázu a v ní kytky od mého Petra ...neslyší smích mých dětí a vnoučka, protože o to asi nestojí … tyto skutečnosti jsem prostě a jednoduše přijala. Přijala, po dlouhých letech otázek, večerních rozhovorů sama se sebou …
a slz ...po dlouhých letech, kdy jsem hledala pořád odpověď na jednoduchou otázku „ proč?“ …
Odpověď není … a dnes už ji ani nechci znát… Proč to celé píši?
Jak jsem na začátku uvedla, píši knihu. Ráda bych do ní vetknula pár mých fotek z dětství, pár záblesků dávných časů, které v sobě nosím… pár pohledů mojí babičky … té skromné z chalupy od lesa… i té krásné s blankytnými oči i naušnicemi, co nosila krásné šaty a krásně voněla… A protože jsem dodnes žila doma bez fotek z mého dětství, poprosila jsem mého tátu, aby mi nějaké nechal … dnes jsem pro onen poklad mých dávných vzpomínek jela. Jela jsem se svými dcerkami Kristýnkou i Carolinkou a malinkým Honzíčkem. Krásný slunečný den. Táta byl šťastný, že mě zase vidí i mé děti a objímal nás. Měl připravené stohy fotek a alb a já si mohla vybrat, které jsem chtěla. Listovala jsem v té minulosti a vzpomínala, s úsměvem... Máma a její láska ke mně je stále stejná, stále zvláštní. Přinesla mi obálku, kde pro mne vybrala fotky. Spousty fotek. Na všech těch fotografiích byla jen okatá holčička s hubeným klukem …já a brácha … jenom my … my dva pokrevní sourozenci, kteří se tak moc nemají rádi … kteří se nestýkají … naše rodiny se neznají … při třetí fotce mě začal mrznout úsměv, který mi těsně před tím táta radostí udělal …všude jen já a brácha...všude.... asi u desáté fotky mi sdělila, že si mohu vybrat fotku, jakou chci … řekla jsem, že bych ráda fotku, kde je babička s dědou, spolu … jednu takovou fotku jsem  v jiné kupičce našla. Slušně se ptám „ mami, mohu si vzít tuto fotku?“ striktní „ne!“ mé zmrazení dodělalo úplně. Projel mnou doslova mráz. Jak je možné, že když dcera, která hledá cestu domů a přijede i s dětmi s dobrou náladou, radostí…musí odjíždět s náladou pod psa… s pocitem viny…s pocitem, že je někde něco špatně … už jsem nestála o víc fotek…táta mi jich dal až až … vlastně táta mi toho dal mnohem víc… mám ho ráda…a já vím, že i on mě… jen na některé otázky jsem hledala zbytečně dlouho odpověď …
… a tak když jsem si ten černobílý poklad večer prohlížela, pochopila jsem, že víc než minulost na kouskách papírů je důležitá přítomnost v našich srdcích … a v srdcích našich blízkých ... a proto zítra sebereme všechny naše děti i s vnoučkem a jedeme na výlet… pro vzpomínky, které třeba budou i na fotkách, ale hlavně pro hezký pocit, že jsme a že se máme vážně rádi …


... žijte krásné chvíle teď ...
♥ 
vaše Věrka

33 komentářů:

  1. Věrka, my všetky , čo čítame tvoje riadky a vyjadrujeme k nim svoj komentár, sme akoby tvoja nová rodina...mám ťa rada, hoci ťa poznám len z blogu, ale cítim, že si láskavý a dobrý človek. Takže sa prosím netráp pre veci, ktoré nemôžeš zmeniť...dôležité je to, že TY si tvojej mamine odpustila.A ver mi, každý si nesieme nejaké to trápenie z detstva, je len na nás, ako sa s tým v dospelosti dokážeme vyrovnať a hlavne, či dokážeme odpustiť. Lebo žiť s horkosťou a krivdou v srdci to musí byť nesmierne ťažké. Želám ti čo najviac lásky od tvojich najbližších, veď sa aj hovorí- koľko lásky dáš, toľko jej aj dostaneš, a verím, že ty lásky na rozdávanie máš aj navyše !!!
    Marta♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Marti,
      ty víš, že ten človíček, který mě naučil odpouštět, o kterém píši v článku, jsi TY. A já Ti za ti z celého srdce děkuji. od té chvíle, jsem lehčí člověk, jako by tíha z mého srdce se rozplynula...ale když přijdou takové to chvíle, vždy se to u srdce sevře, zabolí ...ale už jdu dál..neukládám to tam...nelpím na tom...snažím se netrápit... a to jde jen díky odpuštění. DĚKUJI. Krásnou neděli. Věrka

      Vymazat
  2. Věruško moje ♥♥♥
    Ani nevíš, jak Ti rozumím.
    Moc se snažím dodržovat čtyři dohody od Jaroslava Duška...zkus si vygooglit jeho stejnojmennou divadelní hru...hrozně pomáhá. Ale je velmi těžké se podle těchto dohod chovat v každé situaci. Snad toho jednou budu schopna, moc bych ráda.
    Užijte si krásný výlet a všechny pozdravuj.
    papa, Monča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá moje Moni,
      vím... i ty jsi to měla náročné...dohody od Duška neznám,ale juknu na to...ale vím, že nejúžasnější dohoda je sama v sobě...když si to tam narovnám, přerovnám, taková vnitřní inventura...něco povyházím a pustím do duše proud světla...poprosím toho nahoře, aby mi dal sílu a lásku ...a ono to jde...ono to funguje...krásnou neděli...Věrka

      Vymazat
  3. Vierka...velmi si sa dotkla citliveho bodu vo mne....myslela som si ze uz neboli....
    Ak mozem, napisem viac...ale mailom...jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janičko, určitě napiš, budu se těšit...vera.si@seznam.cz
      Krásnou neděli...Věrka

      Vymazat
  4. Věruško,
    dočítám Tvé řádky a tečou mi slzy po tvářích. Tvůj život mi v mnohém připomíná ten můj... Cokoliv napíšeš mě osloví až v hloubce mé duše. Miluju Tvůj blog. Jsem moc ráda, že jsi mi napsala na můj, protože od té doby jsem u Tebe na návštěvě každý den, a když je mi smutno, přijdu i vícekrát. Znám Tě jen z blogu a přitom mi je v Tvé blízkosti tak hezky. Věruško, jsi skvělý člověk, který zná skutečnou hodnotu života. Ano, jsou věci, které bolí a je jich třeba i hodně..., ale Ty jsi člověk, který si prožil to zlé, vstal ze země a pokračuje dál, pokračuje dál s pokorou k životu a láskou která má v sobě tolik síly... Všechno zlé jsi na své cestě životem obrátila v nejcennější poklady světa. Mám Tě moc ráda. Lidka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Lidko, tolik krásných slov propleteny do jednoho komentáře ... na to nelze říci nic jiného než DĚKUJI. Tvůj blog je krásný, citlivý a já ho mám též moc ráda. Chodím k Tobě vždy, když jsem na PC, baví mě. Krásnou neděli. Věrka

      Vymazat
  5. Ahoj Věrka, vytislo mi slzy pri čítaní tvojich riadkov. Aké je to absurdné, keď matka odopiera svojej dcére lásku... Materinskú lásku, bez ktorej si život neviem predstaviť. Až mi behá mráz po chrbte pri pomyslení na to. Moja mama je pre mňa najlepšou kamarátkou, bútľavou vŕbou, láskavou dušou, ktorá by sa celá rozdala...... Avšak napísala si životnú pravdu, a tou je dôležitosť prítomnosti, prítomnosti tých ktorí o tvoju lásku stoja... S pozdravom Natália

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Natálko, děkuji za tok citlivých slovíček plných lásky. Víš co je velkou výhodou takto komplikovaného vztahu? Že se snažím tvořit pro své děti a své blízké nekomplikovaný a láskyplný vztah...myslím, že se mi to daří :-) Jít cestou nelásky je ta nejhorší cesta v životě...krásnou neděli...Věrka

      Vymazat
  6. Věruško, objímám......věř mi, vím o čem mluvíš....bohužel. Jako bych četla o sobě....
    Ale jsme bohaté, bohaté na štěstí, svou rodinu a na lásku. Tisíc pozdravů Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evičko, přesně. Právě jsem to napsala v předešlém komentáři...rozumíme si...a moc dobře...děkuji.Krásnou neděli. Věrka

      Vymazat
  7. Věrko Tvoje psaní je moc smutné a zároveň moudré. Nemám tak komplikovaný vztah s rodiči jako Ty. Přistupují ke mě i mým bratrům stejně i když je fakt, že na mě byly kladeny vždycky větší nároky a očekávání. Jsem nejstarší a jediná dcera. Ale možná proto jsem dnes jaká jsem. Nebojím se práce a jsem naprosto samostatná. Ale celý život čekám, že ze strany rodičů uslyším nějakou pochvalu a budou na mě hrdí. Ale to mám smůlu. Jejich výchova nechválí. :-( A jestli jsou na mě hrdí, tak to nedávají najevo. Ale právě proto mám svoji úžasnou rodinu, kde manžel mi dává přesně to co se mi nedostává od rodičů. Ale až práce odborníků mi pomohla si to uvědomit, tak jsem teď ráda, za to, že to tak je. Snažím se nezaobírat tím co bylo. I když popravdě ta touha po tom být dokonalá dcera ve mně je stále. Před rokem jsem se pokusila si to s rodiči vyříkat, ale nakonec jsem z toho vyšla jako ta nejhorší já a ještě se hrozně necitlivě dotkli mého nejbolestivějšího místa. Diagnózy našeho syna. Od té doby se snažím nic zpětně neřešit a jít dopředu. Nic jiného nám stejně nezbývá. Takže Věru držím palečky ať vše zvládneme . Jsme totiž holky šikovný a to nám nikdo nevezme. Přeji krásný výlet s rodinou, která Tě miluje. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Leni, Tvůj komentář mi vykouzlil slzu na tváři. Děkuji za Tvá slova plné pravdy a poznání. Je to skutečně tak... a já se snažím své děti za vše pochválit...za vše... a ony jsou tak šťastné a snaživé...baví mě být máma...být hodná a vnímavá máma...A protože mohu na vlastní kůži porovnávat a srovnávat, vím co je lepší..zda kritizovat či chválit...zda láska či neláska...zda dát či nedát ... a protože mám tři děti ... dávám trojnásobně...a je to paráda...krásný den...Věrka

      Vymazat
  8. Věruško, je mi smutno z Tvých řádků, z toho, že máma nemiluje svojí dceru stejně jako svého syna... navíc tak úžasnou, krásnou, šikovnou dceru. Já bych na Tebe byla hrdá a těšila bych se na každou Tvojí návštěvu s Tvojí kouzelnou rodinou... Neznám silnější pouto než matka a dcera. Já mám fantastické rodiče, miluji je, a oni milují mě, ač jsem třeba v životě udělala chyby, průšvihy, Vždy tu pro mě byli. Vždy se u nich mohu vypovídat, vyplakat, prostě kdykoliv jsou tu pro mě a já pro ně. Je mi líto, že někdo to má jinak. Protože mít milující rodiče, to je velké štěstí. Věruško, ale jak jsi psala, velmi důležitá je přítomnost. A Tvoje přítomnost je nádherná, Tvoje rodina. Tvoje dcery, vnouček...nejdůležitější je to, jaký Ty jsi člověk, máma. A já si myslím, že Tvoje rodina má velké štěstí, že Tě mají ;-)
    Užijte si neděli
    pa Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá leni, děkuji za tolik lásky v Tvém komentáři. Podívej, kolik mi jich život dal během chvíle, co zde popíjím kafíčko a čtu tyto řádky. Tyto krásné komentáře...to je dávání, to je láska, to je zájem...a to se ani neznáme osobně...to je krása...jako by kolem mne šustily křídla motýlů a já jsem moc šťastná...Děkuji

      Vymazat
  9. Je dobré udělat si pořádek v duši,za co bojovat a s čím se musíme jen smířit.Důležité je odpouštět i když to není vůbec lehké.Znám a vím o čem je řeč.Miluj ty ,kteří milují tebe.Měj hezké dny a užívej života.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A fotky,které ti nechtěla dát sis měla ofotit na telefon.

      Vymazat
    2. Moje milá Maruško, je to pravda, člověk má milovat a hlavně ty, kteří o to stojí... a já to tak už dělám...a je mi fajn...zbytek jen mrzí, ale s tím už nic nenadělám. Jinak s tou fotkou jsem to vyřešila.... o podobnou si řekla Kristýnka, té ji dala... bylo toho víc, co mě včera od ní ranilo, ale jdu dál ... všimla jsem si, jak v jeden (zásadní moment) naše Carolinka řekla " maminko já už chci domů..." a Honzíček ? Extra veselé dítě, se nechtělo ani usmát...jako by to ty děti cítily. A když jsme je posadily do sedaček do auta, během chvíle usnuly. Jak řekla Kristýnka, jejich energie byla ta tam... no ale dnes byly zase všichni fajn... a to je dobře...Věrka

      Vymazat
  10. Věruško, krásná a zároveň smutná zpověď .... muselo to být pro tebe těžké a jistě i pořád je, ale člověk by neměl žít minulostí, ale hlavně přítomností .... a tu ty máš krásnou, jsi obklopena milující rodinou, dětmi, přáteli, kterým na tobě záleží .... a to je nejdůležitější .... člověk se prostě musí smířit s tím, že některé věci neovlivní i kdyby tisíckrát chtěl ..... a taky by neměl opakovat chyby svých rodičů .... to ty určitě neděláš !!!!! Marki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markétko, patříš mezi lidi, kteří dokáží trefně a přesně pojmenovat věc a říci ji přesně těmi správnými slovy. Máš pravdu...a já Ti moc děkuji. Přeji krásné dny plné jara...Věrka

      Vymazat
  11. Věrko moje milá,
    Tys to tak krásně, i když smutně napsala. Vidím, že máme dost podobné osudy. Napíši
    Ti mail, abys pochopila. Co říct k tomu, jak se chová Tvoje matka? Snad jen, že to musí být hodně nešťastná ženská, když od sebe dovede odehnat nejen svoji dceru, ale i svá vnoučátka a pravnoučka. Já si to prostě nedovedu představit, že bych nebyla v kontaku s dcerkami. Věruško, nebuď smutná, tohle už asi nejde změnit, ale máš krásnou velkou rodinu, kde se máte všichni rádi a to je nejdůležitější!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavli moje milá, děkuji za Tvá slova, názor a moc se těším na Tvůj email. Já mám totiž pocit, že tenkrát v srpnu, když jsem ji řekla (i křičela) vše co jsem v sobě nosila, co mě trápilo (pochopitelně skoro vše popřela) tak se mi moc ulevilo. V tu noc jsem se moc modlila, i za ni, za sebe, za všechny...brečela přes zavřené oči a přála si umět odpustit...a ono se to stalo... a od toho dne, jako by mě opustily iluze o lepších zítřků v tomto vztahu. Jako bych prozřela, jako bych mě narostla křídla...a ta bolest odplula ... nějak jsem v tom problému dospěla...prostě já si už nic neslibuji... Budu se moc těšit na Tvůj email, moc. Věrka

      Vymazat
  12. Milá Věrko,věř,že každá z nás má nějakou "třinácnou komnatu".....jo,je to těžké....srovnat si tohle všechno v hlavě a v duši......jak se říká....rodiče ani sourozence si člověk nevybírá.....někde se něco pokazilo,taky jsem si stále říkala:proč ....netrap se...a užívej radostných dní se svou rodinou a rozdávej lásku těm,kteří mají rádi Tebe.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jituš, je to tak..ale všechno pro něco se děje...asi proto, abychom byli lepší ... Krásný den...Věrka

      Vymazat
  13. Ach, Věruško, jak je náš osud podobný... Jak ráda bych měla milující maminku, která mne umí obejmout, dát pusu, potěšit, polaskat. Nemám. Mám matku, která miluje nekriticky svého syna, a očekává to samé i ode mne. Protože to nechci, jsem ta špatná. Nezmění se, nedá se nic dělat. Ale bolí to pořád. Víš, tam uvnitř, kde bych měla mít srdce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, rozumím každému slovu, co zde píšeš. Vím, jak to bolí, ale když to necháš na té cestě životem ležet, poprosíš o sílu odpustit, letíš najednou nad tím... ten pocit, zato stojí. I mě , i když jsem odpustila, to občas zabolí, jako včera, proto to tu píši...ale už nějak jinak... nějak bez krve ...pochopení je to, co nás činí moudrými...asi... Krásný den...Věrka

      Vymazat
  14. Milá Věrko, smutné řádky tady píšeš. Já si to představit nedovedu. I když jsem se musela potýkat s mnoha těžkostmi, věděla jsem vždy, že maminka by pro mě udělala první poslední. Myslím si ale, že tím, že jsi ve své rodině založila vše na hezkých vztazích, budou jednou i tvoje děti vytvářet další milující rodiny.
    A ta holčička na první fotce je krásná. Myslím, že jsi se ani moc nezměnila, jen dospěla a zmoudřela.
    Přeje vše dobré a ještě lepší. Hlavu vzhůru.
    Věra

    OdpovědětVymazat
  15. Milá Věruško, Tvá slova jsou krásná. Plná citu, něhy a porozumění. Děkuji. Myslím a pevně doufám, ba co, dokonce věřím,že naše děti se mají moc rádi a mají rády i nás. A moc, skutečně moc, si tohoto štěstí vážím... je to to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat ... Krásný den. Věrka

    OdpovědětVymazat
  16. Věrko je mi smutno z toho co se děje ve Tvém životě a vztahu s mámou.Myslím , že jsi dobrý člověk z toho co o tobě z blogu vím.Já mám milující maminku, která má svoje tři děti nadevše ráda a my milujeme ji.Já svoje dvě děti miluji a rozdíl jsem nikdy nedělala.Říkám si proč ta tvoje je tak zlá.Malé nebo velké dítě...každé svoji maminku potřebuje.Nemáš to lehké,ale zkus se přes tento vztah povznést..,jsi lepší máma než ta tvoje a tím i lepší člověk.Tvoje děti za tebou přijdou,když je bude cokoliv těšit a budete vždy prožívat společné radosti i starosti...krásné lepší dny...Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, je to tak. Právě mi tu běhá po kuchyni malý vnouček, do toho fotíme novou kolekci jarních polštářků. Dcerka včera vařila skvělou večeří, syn nás bavil historkami z focení na tablo a já najednou viděla kolem sebe kupu malých i velkých dětí, kterým je s námi fajn a nám s nimi. To mne naplňuje ... a moc si přeji, aby moje (naše) děti mě (nás) měly dlouho rádi tak, jako já (my) je. Krásné dny...Věrka

      Vymazat
  17. Věrunko, život je někdy hrozně komplikovaný, ale asi to tak prostě musí být. Nic se přece neděje jen tak, vše má nějaký (ale jaký, že?¨) smysl.
    měj hezký den se svými blízkými. Majka
    až nastane čas, napíšu ti svůj příběh.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá moje Majko, děkuji. Mám k Tobě blízko, vím to...a proto se i budu moc těšit na Tvé psaní. Věrka
      vera.si@seznam.cz

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...