... život je
propleten a utkán spousty změnami...a každá má své místo a význam. Já prožívám
čas odchodů.... Odchod milovaného a jediného syna Honzina do světa ... dva dny poté, jsem vzala do ruky mobil .
Začal blikat a problikávat... říkám si - asi znamení. Vytočila jsem číslo mého
syna. Mluvili jsme spolu krátce a já slyšela na druhé straně telefonu uraženého
člověk ve stádiu dospívání, který nechce přiznat chybu, plný ješitnosti. Když
jsem mobil položila, už se nerozsvítil. Můj mobil odešel... odešel i se spousty
daty a informacemi. Záhy člověk pochopí, že některá jsou i navíc ... a život jde dál...
♥
... starý mobil
nahradil jiný...nová data...nové instrukce...nové funkce..nové vyzvánění .... a
život jde dál ... Když jsem fotila poslední
příspěvek o třešních.... fotila jsem a jeden snímek byl posledním snímkem mého
Soňáku... paradoxně , poslední fotka byla nejlepší fotkou ze všech mých fotek
... můj oblíbený, milovaný foťák odešel ... Sloužil 13 dlouhých let a moc jsem
si na něj zvykla. Staly se z nás přátelé ... jeho jedinečný objektiv Carl
Zeiss ... Tenkrát měl hodnotu vozidla...dnes je na smetišti zapomnění...a já si
uvědomuji, jak nezměrnou hodnotu mají i věci ...v mém já už bude jedinečný
a jediný ...
♥
Tímto děkuji i Věrce z blogu
Ange Villain ... měla tu trpělivost a vůli mi napsat, jak se fotí...jak fotka je
kouzlem a odrazem našeho já...našeho srdce a našeho úhlu pohledu na svět...
Není to jen a jen o optice...je to i o našich očích a našich srdcích a citech ...
A já tak skrze toto objevila nový koníček a doslova závislost ...lásku
k fotoaparátu... k zachycení obyčejných chvil a momentů.... Nikdy
jsem neměla ráda strojené fotky se slovem „sýr.“ Když se rodinka postavila do
pozoru a křečovitě se culila do fotoaparátu. A že jsem v takové rodině
vyrůstala. Vždy jsem alespoň na protest zašilhala, vyplázla jazyk či udělala
nějakou masku. Pak máma vždy prohlížela fotky se slovy „ ta naše Věrka je
šašek, všude dělá ksichty ...“ . A já to mám ráda dodnes. Když fotím děti, tak
nesmírně ráda v pohybu a pokud možno tak, aby neviděly, že mám v ruce
foťák.... a jak ráda fotím obyčejné drobečky na horkém koláči ... nebo padající listí ... nebo vlaštovky v letu ... obyčejný život ... život je pohyb
...žádná ustrnulá chvilka plná strojené křeči. A když nastane moment zastavení,
tak přirozeně ... se vším, co život dává a nabízí ...
♥
... a tak sháním a
ptám se kudy chodím na nový foťák ... i vás ... můžete mi poradit s vašimi
zkušenostmi ? Uvítám ráda každou radu, abych zase brzy mohla vkládat příspěvky
na tento blog.
Také jsem zjistila,
jak velkou závislost na mé ztráty mám ....
Jakoby mi odcházeli ze života komunikační prostředky... má to nějaký
význam? Asi ano ...
... ve svých
vzpomínkách mám i foťák mého táty. Když jsme měly narozeniny, rozpálila se
žárovka tisícovka (1000 W) Máma ji přidržovala nad tátovou hlavou, nadávala mi,
ať nešilhám a tátu kibicovala se slovy „ tak Láďo foť , dělej, teče nám dort...“ Přiznávám, že
od té obří žárovky bylo teplo jako v sauně a dort skutečně tekl. Focení probíhalo velice aktivně, rychle a za
šíleného chaosu. Ale vzpomínám na to ráda. Na to, jak pak obří žárovka chladla,
lupala a nikdo se jí nesměl dotýkat. A já to porušila a přitiskla na ni
žvýkačku...I na to, jak jsem ráda prohlížela negativy a připadala jsem si na
nich jako hororové strašidlo s černými zuby a bílými oči. A taky ráda
vzpomínám na moje první profesionální focení, kdy mne oslovila starší dáma,
fotografka. A na zveřejněné fotky v časopise. Retuše byly mizerné a holky
byly takové, jaké byly. A taky vzpomínám na překrásné fotky mojí babičky, kdy
se fotky dokreslovaly barvami. Nebo na černobílé fotky ze školy,
z tanečních, z tabla ... vždy jsem ráda stála před foťákem. A dnes? ...dnes
za ním. A proto se tůze těším, až budu zase fotit a moje děti a vnoučata jednou
budou takto nostalgicky vzpomínat ...
♥
... vaše Věrka ...
♥
Ahoj Věruška,po dlhej dobe pozdravujeeeeeeeem.S foťákom Ti neporadím,lebo Ja mám len obyčajný digitálny Olympus,ale Tvoje fotky budú vždy úžasné aj keď budeš fotiť mobilom lebo Tvoje fotky majú dušu.Čítam že už stavate domček,tak držím palce a nech sa Vám mooooooooc darí.Určite sa Ti ozvem mailom.Pozdravujem a prajem krásny deň.Jana Slovensko
OdpovědětVymazatMilá Jani, moc děkuji za Tvá slova. V neděli jsem tvořila jahodové menu a pořád mi něco chybělo...dokumentace na blog. Tak jsem se snažila prosadit doma...že můj koníček chátrá...mám skvělého muže... snaží se mi oživit koníček ... a já tak sháním informace. A přitom se dozvídám spoustu věcí.... některé ztráty jsou přínosné :-) jiné však devastující.... Krásný den...Věrka
VymazatMilá Věrko, občas k vám juknu, ale neznám váš blog moc dlouho, pak jsem ze zvědavosti zajela i do starších příspěvků.
OdpovědětVymazatJste milá, šikovná a snažíte se pro rodinu ze sebe vydat co nejvíce, proto vás chápu, jak musí bolet nedorozumění se synem. Ale jak píšete, dospívá, nálady, povaha se mění, charakter se tříbí, i ty horší geny - tvrdost, neústupnost se projeví, určitě má v povaze něco po svém tátovi, nebo vaší matce. Výchova vše nemůže ovlivnit. Vydržte. Život mu ukáže, že mamce ublížil, jen myslím, že to bude trvat dost dlouho, je mladý. Kdyby mu tak mohl někdo domluvit, aby si to přebral, viděl z druhé strany, našli byste k sobě cestu rychleji. Lituji vás, musí to šíleně bolet.
Dana z Podkrkonoší
Milá Danuško, jedním slovem - máte pravdu. Musím přiznat, že jsem si myslela, že v mé duši nastal již klid. Ale je to stejné jako s počasím. Stále se mění a odvíjí se to od faktorů větru, front, změn klimatu... stačí jedno slovo, vzpomínka...nebo dokonce telefonát se synem ... a klid je ten tam... Drásá mne to a přesto se snažím věci pochopit...nejde mi to...přiznávám. A víte co mi řekl můj známý? V čem je chyba? Jsem mámou na 100%. Být jí o jedno % menší, slabší...nesla bych to snadněji....ale já jsem ráda, že jsem jaká jsem... a věřím i na to, že jednou, třeba tu již nebudu a syn bude dospělí či starý a bude mít své děti...vzpomene si a zastydí se..,.v to věřím....Krásný den...Věrka
VymazatAhoj moc hezký článek já myslím že čas vše vyřeší mám podobný problém tak stále čekám.Prosim mrkla by ses mi na blog co vylepšit ZdravíEva
VymazatMilá Evi, děkuji za Tvá slova i důvěru. na blog juknu...ráda čtu a prohlížím blogy ...hledám inspiraci a motivaci :-) Krásný večer. Věrka
VymazatVěru, krásné fotky, krásná slova...a neboj..po odchodech přichází nová vítání..něčeho nového..i lepšího...foťáku, návratů ..Máš krásnou rodinu, těš se z ní..a užívej krásné dny..to Ti ze srdce přeji..Inka
OdpovědětVymazatMilá Inko, to jsou přesně ta slova, která potřebuji slyšet, číst. Děkuji . Přeji krásné dny. Věrka
VymazatMilá Věrko, když se budeš chtít zeptat na cokoliv ohledně focení či foťáku, napiš mi mail Gabriela.kutalova@seznam.cz. Ráda poradím... Krásný večer... G.
OdpovědětVymazatMilá Gabčo, děkuji. Právě napsáno a odesláno. Děkuji.Věrka
VymazatMilá Věrko! Nejdříve Tě moc zdravím a přeji krásný den! Zase moc milý článek podbarvený příjemnou hudbou :-) Přeji Ti, abys brzy našla ten pravý foťák, aby jsi tu zase vkládala krásné fotky! Radka
OdpovědětVymazatMilá Radko, děkuji. A když jsem v tom čase odchodů, tak mi odešla i zvuková karta v PC...také se moc těším na update a že zase uslyším "svoji" hudbu. Krásný den. Věrka
VymazatAhoj Věruško, krásné povídání. Neboj se , vše bude zase dobré , možná to chvilku potrvá , vše zlé nakonec pomine. Po čase odchodů, přijde čas návratů !!!
OdpovědětVymazatS foťákem Ti neporadím, mám jen takový obyčejný.
Měj se krásně.
Milá Janičko, moc děkuji za povzbudivá a milá slova. A jak říkávala moje babička: " ta jalová léta jsou k nepřežití, ale vždy záleží na tom, jaký je základ." A ten má snad dobrý. Ono moc zmůžou kamarádi. Na jednoho takového "povedeného", který byl a je velmi vlivným, se už chystám. Nic s tím nezmůžu, ale co kdyby .... Krásný den.Věrka
VymazatHolka zlatá, klid v duši hned tak nebude. Ber to tak, že je dospělý, ale nezralý, jenomže to si hoch nemyslí a v tom je problém, o rady zřejmě nestojí. Vydrž, snaž se netrápit, vzkaž mu to, co chce asi slyšet, ať o něho nepřijdeš úplně, jinak se mladá hlava zasekne a bude to trvat hodně hodně dlouho. Říká se, chce to čas, ale dlouhý čas je někdy na škodu. Alespoň nějaká komunikace je potřeba, ne mlčet. Pevně doufám a věřím, že se vztah urovná. Moc si to zasloužíte. Říkejte si, horší kdyby se mu něco stalo. Myslete na sebe, na své zdraví a malou, ta vás potřebuje, spokojenou mámu. A jestli můžu radit, neřešte tyto problémy moc před ní. Děti mají jiné myšlení, na starosti dospělých mají tak nějak malou kapacitu. Fakt - zkušenost.
OdpovědětVymazatTěším se na další příspěvky a fota, jdou vám z duše a je to znát.
Dana z Podkr.
Milá Danu, děkuji za komentář. Já věřím na to, že dobrá myšlenka přitáhne dobrou realitu. Možná jsem velký snílek, romantik a básník...jsem taková. Zatím mám však vyzkoušené životem, že blbá nálada nic nepřinese ani neodnese. Musím myslet pozitivně...vždyť i modlitba je vysílání pozitivního signálu... já věřím na dobré zítřky či pozítřky. Rozumím i tomu, že děti mají jiný úhel pohledu na vše...já vyrůstala v rodině, kde se problémy před námi neřešily...slyšely jsme jenom pssst, jsou tady děti. A bylo to pro mne ještě horší... jako malá jsem byla zmatená...jako velká jsem neuměla problémy řešit, neb mne to nikdo neumožnil vidět či slyšet. Jsem za to, že děti nemají vidět křik, hádky...ale mají vědět, proč máma pláče... jsem v životě pro rovnost, pro upřimnost, pro pravdu...a ta je vždy jenom jedna ... Krásný večer a krásné sny...Věrka
VymazatMilá Věři, tak jsem to nějak myslela, samozřejmě, ať děti vědí, že se něco pokazilo, řeklo se špatné slovo a teď jsme z toho smutní, ale jsem pro šetrné vysvětlení, to samozřejmě ano, nesmí se úplně vše tutlat a dělat to psss, které zmiňujete. Jen jsem přesvědčená, že se namají před dětmi a dospívajícími vytahovat staré rodinné pře nebo hádky, zla a škodolibosti, protože ty děti, jak to slyší probírat (a nemusí se týkat zrovna vlastní rodiny), tak si myslí, že to k životu suverénně patří. Nepatří, i když se to děje, ale kdo je rozumný a citlivý, zrovna jako vy, tak se sporům vyhýbá, protože to tak rozhodí vnitřní rovnováhu a klid, který většinou každý potřebuje, aby byl spokojený a šťastný. Jasně, že se dětem musí podat jemně, aby ve svém srdíčku neměly bolest a chaos. Pro upřímnost také jsem a sním stále, i když už nejsem mladá holka. Věřičko, přeji také vše krásné, protože se o to krásno umíš postarat.
VymazatChápeme a cítíme to obě stejně.
Milá Danuško, souhlasím...příští příspěvek bude velice krásný ... Krásnou dobrou noc...Věrka
VymazatMilá Věrko,
OdpovědětVymazatmoc Tě zdravím po delší době a velice děkuji za milá slova. Jsou vždy potěšením a hřejí na srdci. Ano, lidé i věci odchází. Bohužel či snad bohudík? Většinou bohužel, ale časem díky ztrátě získáme něco nového, nepoznaného, lákavého... něco co nás nepozorovaně vystřelí do výšin překrásných dnů... Přeji mnoho nových překrásných dnů. Lidka
Milá Lidko, moc jsem ráda za Tvé řádky. Děkuji. I já věřím, že ztráty neodcházejí jen tak... mají nás někam posunout, dát prostor pro něco nového ... a že mi tu vznikl extra velký prostor :-) Asi to tak mělo být... mám pocit, jakobych vstoupila do nového bytu, který je vymalovaný a prázdný...čím jej zaplním záleží na dnech příštích ... Krásný večer a krásné sny...Věrka
VymazatVěruško,
OdpovědětVymazati když se zpožděním, konečně píši. Krásně jsi zachytila na svých fotkách všechny ty prchavé okamžiky - štěstí, radosti, spokojenosti. O Carolince jsem si myslela, že je podobná Tobě, ale kdepak - je celý táta. A "ztráta" bude určitě jen dočasná. Přeji krásný den.
Moje milá Pavli, děkuji za milá slova. U nás to jde sestupnou tendencí v podobách. Nejstarší dítě, Kristýnka mi je nejvíce podobná, vlastně, je to můj klon :-) Její povaha však s mou není až v takové podobě ( je po dědovi, mém tátovi) a to je dobře. Honzík je mi podobný , ale ne plně. V povaze však velmi. A Carolinka ta má po mě jen nos, jako všichni děti, včetně vnoučka. Jj, je po tátovi a povahově po nás obou a to je mazec :-) Ovšem má pohled mé milované babičky...často ji v nich vidím...a to je moc dobře. Přeji krásný den.Věrka
VymazatVěruško, Vy jste tak krásní! Moc na Vás myslím.
OdpovědětVymazatMilá Šárko, moc děkuji za nádherná slova...hned mi udělala krásnější den...děkuji.Věrka
VymazatNebuď smutná. To jde život ruku v ruce s časem♥. Ps. Ten poslední meil psal Lukyn, proto tak stroze a bez podpisu. Tak se omlouvám. Zrovna dělal video a já jsem jej očividně obtěžovala:-))). Tak vyber dobře. Věra
OdpovědětVymazatMilá moje Věrko, moc děkuji za cenné rady. Už je rozhodnuto, vybráno. Tak už se moc těším na focení, ani nevíš jak. Možná že ještě ode mne přijde nějaký dotaz...přeci jen jsem těžký amatér. Co se týče emailu, ani jsem to nezaregistrovala, že by jej psal Luky stroze. Poskytl mi rozhodující informaci a za tu velice děkuji. A co se týče smutku...snad brzy jej vystřídá nesmutek :-) pevně v to věřím. Honzin už několikrát se dotazoval že by rád pomohl tátovi...myslím, že to je jeho obšlapování před nadechnutím toho rozhodnutí, přijet a říci mrzí mě to...uvidíme...Krásný den a moc děkuji. Věrka
Vymazat