... luční kvítí ...

... nejprve bych z celého srdce chtěla vám všem poděkovat ...za slova nadějí, víry, lásky ... za vnímavé pohlazení mé bolavé duše ... za to, že jste ... za to, že dokážete na dálku chápat a psychicky podporovat jednu obyčejně nešťastnou mámu ... která díky vašim slovům a řádkům utírá slzy a otvírá oči ... vám všem VELKÉ děkuji ...

♥

...a proto jsem dnes vzala do ruky foťák... , když jsem ráno připravovala snídani, zahlédla jsem na protější střeše domu kominíka...chytla jsem se z knoflík a zatoužila po štěstí ...utřela jsem slzy ... vzala jsem naši skvělou a jedinečnou dcerku Carolinku za ručičku a vyšly jsme ven...za sluníčkem ... do zahrady ...

♥

... nedávno jsem viděla krásu ... ta krása byla luční louka uprostřed zahrady. Zatoužila jsem na chvíli po té kráse ... a pak jsem si řekla, vždyť vše je na světě možné ...proč nemít tu krásu na své zahradě? Pátrala jsem na netu po kouzelných semínkách luční louky ... a našla jsem ...objednala jsem ...(zde) ... a dnes jsme s Carolinkou tu krásu zasely ...

♥

... zvonky ... kopretiny ... máky ... a luční paletu bylin ... jsme dnes na naší zahradě, na malém kopečku zasely ... co vyroste bude pro nás překvapením...rozhodně vám na konci léta kopeček vyfotíme ... bude to naše díky, za vaše slova...za vaši lásku a naději ve chvíli mého trápení a  beznaději ... vždy, když uvidím naši louku svobodných květin, vzpomenu si na lidskou soudržnost a hřejivá slova ...

♥

... miluji luční květy...pro mne nejsou krásnější květy na světě ... vždy jsem si přála je mít jako svatební kytici... je tak svobodná, tak přirozená, tak plná fantazie a vůní ... vidím v ní můj život, mé myšlenky a touhy ... člověk v nich může brouzdat po kolena ... lehnou t si do nich ...a vždy cítí tu volnost..jako by se do trávy vylila celá paleta barev... je to jedna velká harmonie s tou nejkrásnější hudbou včel, čmeláků a cvrčků ...

♥

...vzpomínám si , když jsem byla malá, na senoseče... jak jsme pomáhaly se senem ...tu vůni mám v sobě dodnes... i zvuk, když máma klepala kosu na klepadle - babce ... na zvuk brousku, kterým  se kosa brousila ... na vůni čerstvě posekané trávy ... jak jsme obracely seno a pro nás děti to byla vždy úmorná práce. Jak se seno dávalo rychle do jehlanců, když se zatáhlo a hnala se černava...tak říkávala moje babička tmavým mrakům, které zvěstovaly déšť. Vzpomínám si i na to, jak se házelo seno vikýřem na půdu a my jako děti na půdě seno sešlapovaly...byly jsme poškrábané a zaprášené a spokojené, že je na půdě už poslední fůra. A pak se  po seně klouzaly ... ta vůně sena, ta ve mně zůstala ... tak, jako moře krásných vzpomínek ...

♥

... žijte krásné a svobodné dny, jako luční kvítí ...

Věrka