...
nedávno mi volala moje máma a ptala se, co bych si přála… povídám, že někde u
nich doma, tam na samotě u lesa, možná na půdě, je moje milovaná knížka po mém
tátovi „když jsem já sloužil“. Tu si moc přeji… Zatoužila jsem se dotknout
dětství…zažloutlých stránek, co voní půdou a dávnem… Chvil, kdy jsem byla malá a zpívala jsem tuto jedinečnou písničku … a
tuze ráda…
♥
...někdy
a já myslím, že často, stačí ke štěstí málo …
♥
…
z maličkostí se skládá život….
♥
Knížku
jsem dnes ráno našla na chodbě, kde ji Peťan večer položil (zapomněl), když
přijel od našich. Byla to pro mne neskutečná ranní RADOST. Voněla přesně tak, jako voní staré knížky,
které přečetlo moře generací. Tato byla věnována od mého pradědy, sedláka, co
míval velké hospodářství , mému tenkrát malému tátovi. Měl tenkrát zrovna tolik
roků, kolik má dnes naše Carolinka….
♥
…
tenkrát bylo po válce a můj táta ještě neuměl číst a psát. Jak ten čas letí…
zastavme se v tom víru života…na chvíli…
♥
…a
do té kouzelné chvíle mi volal Jája, s novinou, že udělal poslední zkoušku
a první semestr na vysoké škole má úspěšně za sebou…no není ten život kouzelně
krásný ? A já si vzpomněla, jak byl Jája
malý a z této knihy jsem ho učila mluvit… jak dělá kravička…a slepička…a
dnes Kačka otáčela listy tohoto kouzelného pokladu a oči ji přímo zářily…
♥
…
vždycky jsem učila děti, aby měly rády knihy…vážily si jich , protože mají duši…
♥
Nikdy
nevzaly do ruky pastelku , aby ji počmáraly …věděly, že kniha žije a dýchá a
chce být krásná… a Carolinka mě v poslední dny pozoruje, jak u psacího
stolu sedím dlouho do noci a vepisuji do knihy Máma vám všem věnování…a moc
ráda…a s láskou…
A
říkám ji, že toto je jiné psaní … Toto je podpis a punc, který Máma (klik zde) dostává. Tím chci čtenářky potěšit
a já pevně doufám, že se mi to daří…
♥
…
a já jsem tak moc ráda, že se ke mně vrátila kniha všech knih, má zamilovaná a
milovaná knížka, ještě z předválečných dob. Doslova putovní knížka. Kniha
mého táty…kniha i moje… a dnes malé Carolinky…
A
vzpomínáte si vy na svoji knihu svého dětství?
Na tu krásu krás?
♥
Věrka
s pokladem v ruce
♥
Milá Věruško.Opět jsi mne přenesla do vzpomínek.Ano..tuto knihu jsem též jako malá měla.Ale nejvíce mi utkvěla v paměti kniha KUBULA A KUBA KUBYKULA..vzpomínám,jak jsem jí četla a strašně moc jsem se bála.A druhá kniha,na kterou jsem nikdy nezapomněla se jmenovala
OdpovědětVymazatMODRÝ PTÁČEK a byla to první vánoční kniha pod stromečkem a byla moc pěkně ilustrovaná.
Věruško přeji Ti klidnou a pěknou dobrou noc.Pa♥Anna.
Dobrý večer, knihu Modrý ptáček jsem koupila na Aukru, nedávno jsem koukala, že tam byla zase. Chce to sledovat a zachytí se poklady.
VymazatDana
Millá Aničko, děkuji za komentář. Knihu Kubula a Kuba kKubykula též vlastním.Vždy se mi v ní líbily ilustrace. Modrý ptáček neznám, musím se podívat po ní.Krásný víkend přeji. Věrka
VymazatMilá Danu, i já jsem přívrženec bazarů :-) Tolik tam člověk objeví skvostů...Věrka
VymazatNádherný článeček. Tu knížku mám taky ráda, je krásně ilustrovaná...
OdpovědětVymazatMilá Amelie, děkuji. Já o ní říkám, že její obrázky jsou jako živé...vždy mě tak připadala. Věrka
VymazatNádherná kniha s překrásnými ilustracemi. V mém dětství by Ježíšek nebyl Ježíškem bez knih pod stromečkem...to pro dnešní děti už neplatí, škoda.
OdpovědětVymazatMoje vzpomínka je jak jsem, asi 5-6ti letá zamuchlaná do peřiny na gauči u babičky a dědečka v kuchyni. Babička sedí na stoličce u kamen a průběžně přikládá. Dědeček sedí u kuchyňského stolu a čte nahlas z knihy. Byl to každodenní rituál-v zimním období.
Babička i dědeček se narodili v roce 1895. A díky nim jsem znala celou červenou knihovnu ještě před vstupem do 1. třídy :-)))
Milá Libu, děkuji za krásný komentář. Komentář plný něžných a teplých vzpomínek.Děkuji . Věrka
Vymazatnadherny poklad... milujem stare knizky, tu ich vonu ... preto mam rada kniznice :) tam to voni tisickami knih :)
OdpovědětVymazat...a tisíci příběhů...Krásné dny. Věrka
VymazatMilá Věruško, tahle knížka je vzácný poklad, nejen proto, že je pěkně ilustrovaná, ale pro ty nádherné vzpomínky.
OdpovědětVymazatTaky mám schované dva takové poklady. Jedna je ještě mojí mamky a ta ji dostala od své tety, když šla do školy.....a tak má knížka přes 60let. Druhou jsem dostala já a ta má 47roků....no věk už je na ní znát, ale mám ji ráda ,je moje a zažila toho se mnou spoustu.
Je škoda, že většina dnešních dětí nejeví o knížky zájem .
Věruško, měj se krásně, myslím na Tebe a objímám . Jana
Milá Janičko, děkuji za milý komentář plný vzpomínek. Dnes přijela Kristýnka s rodinou když jsem ji ukázala knížku se slovy "koukej co mám..." rozsvítily se jí oči...a hned si vzpomněla na své dětství...Znamená tolik...pro nás všechny.Krásné dny. Věrka
VymazatMilá Věruško,kolik něhy a láskyplných slov se vejde do jediného vyznání ke knize.Já mám také poklad mám knihu Babička od B.Němcové vydanou v roce 1934 a ještě dvě knihy Nejkrásnější pohádky naší babičky a Nejkrásnější pohádky našeho dědečka.Jak je krásné zapřemýšlet kolik dušiček asi ptěšily,než jsem je dostala já.Hezký den babi Jířa
OdpovědětVymazatMilá Jířo, děkuji za Tvé milé řádky. Já ráda vzpomínám i na staré časopisy...byla jsem chronický vystřihovač obrázků :-) Krásné dny. Věrka
VymazatVěrko, to je krásné a o to víc, že ti ji poslala máma. Já jsem jako dítě milovala Honzíkovu cestu. A pak taky knížky a sešity u tetičky a strýčka na vesnici, které měli uložené v takovém chlívečku na dvoře. Měli to spíš na vyhození, ale vonělo to tak, že teď, když o tom píšu, tak mám tu vůni v nose. Jo a ještě jsem si vzpomněla při pohledu na tyhle ilustrace, že jsem měla jako dítě dětskou vkladní knížku. Byla bílá a byly v ní obrázky (řekla bych, že tyhle stejné) a říkanky. Bohužel se po mamčině smrti ztratila. Nešlo mi o peníze, beztak tam žádné nebyly, ale o tu knížečku.
OdpovědětVymazatpřeji Ti Věru krásný den. Majka
Milá Majko, to je krásné. Děkuji za milá slovíčka a vzpomínky. Moje babička měla za kaborkami tuny novin a časáků...často jsem v tom listovala a stříhala. A co jsem dělala těmi vystřiženými obrázky? Lepila je do sešitů a psala pod to příběhy a povídky. Bůh ví, kde to dnes je...A taky jsem jednou vylepila na dveře do dětského pokojíčku na balící papír z těch všech hlaviček plakát. To byla práce ne několik týdnů. Ale všichni u toho stáli s úžasem...Krásný víkend. Věrka
VymazatTakové " návraty" mám také moc ráda. Hezky si to užívej:-)
OdpovědětVymazatMilá Renatko, už jen pár dní...pak přijde to, co musí přijít...pak dlouhá cesta rekonvalescence...tolik toho mám před sebou, že ani radši nechci vědět...Krásné dny...Věrka
VymazatVěru, ta knížka je kouzlená! Taky učím děti lásce ke knihám..měj se moc hezky a posílám..Inka
OdpovědětVymazatInko a děláš dobře...a já chytám...děkuji...Věrka
VymazatVěruško, máš pravdu knih bychom si měli vážit. Některé knihy z dětství stále mám. Na jednu si vzpomínám s nostalgií. Je to kniha Charlotte Brontëové "Sirotek Lowoodský". Je to příběh dětství Jany Eyrové, která se ocitá jako sirotek v rodině zlé tety a posléze v sirotčinci. Co já se u té knihy naplakala, až mi ji maminka schovala a já ji našla až po letech jako velká. Dodnes ji mám ve své knihovně. Přeju tobě i Carolince pěkný zážitek z objevené knihy. Růža
OdpovědětVymazatMilá Růženko, děkujeme...a já měla ještě moc ráda Malého Bobše...bylo víc dílů a já to četla od konce...vůbec dnes nevím proč... :-) Krásný víkend. Věrka
VymazatMilá Věrko, držím ji v ruce. Mojí nejoblíbenější, zažily jsme spolu velmi těžké časy, ale možná proto držíme basu i po 47 letech. Je to Luisa a Lotka od pana Ericha Kästnera. Ilustroval ji přenádherně Walter Trier a vydalo ji Státní nakladatelství dětské knihy v roce 1959, tady v době, kdy jsem ještě byla na houbách. :-D. Nedávno jsem ji znovu četla spolu s knížkami svých dcer. Dětské knížky mají neopakovatelné kouzlo a hojí duši. Moc, moc zdravím. martina
OdpovědětVymazatMilá Martinko , děkuji za krásná slova. I já věřím na to, že každí dítko by mělo mít ve svých vzpomínkách svoji TOP knížku. Souzním s Tebou. Věrka
VymazatVěruško,tak jak se k tobě vrátila kniha,vrátí se i tvé zdraví.Marie
OdpovědětVymazatMaruško...je to mé největší přání na celém světě... Věrka
VymazatVěř !!!! M
VymazatTaké věřím ve š'tastné a mimořádně krásné návraty a vidím, že se dějí, užívejte si ji, přeji ti hodně zdravíčka. Iva
OdpovědětVymazatMilá Ivu, děkuji...je krásné a zdraví prospěšné věřit na návraty a na zázraky...A tak věřím i já ...Krásné dny.Věrka
VymazatMil Míšo, děkuji za přán ke dni lásky...tolik je v kalendáři krásných dní a nemusejí to být jen a jen svátky...láska by měla mít místo ve všech dnech našeho života...Děkuji za vše...Věrka
OdpovědětVymazatMilá Věrko, tvé knižní vzpomínky mě naladily úplně nostalgicky... První leporela -
OdpovědětVymazatO "Bubulínkovi", Paleček, Kuřátko v obilí... Umím je zpaměti dodnes a moje děti některé taky :-)
A moje opravdově první samostatně přečtená knížka v první třídě - Děti z Bullerbynnu. Tatínek mi do ní zapsal, kdy jsem ji začala číst a kdy jsem ji dočetla. Jak jsem milovala knížky! Vydrželo mi to celý život. Myslím, že to byl tatínkův příklad. Měl obrovskou knihovnu přes celou jednu zeď pokoje, odshora až dolů plnou knih. A několik polic dětských. Kolik kouzelných odpolední, zvlášť nedělních jsem trávila na zemi s knížkou a hltala děj, ocitala se v divných krajích a krajinách, smála se a plakala a zlobila kvůli nespravedlnosti...
Je krásné, že se vám vrátila knížka tvého dětství, dětství tvého tatínka. Rodinné dědictví. Carolinčina rozzářená očka mluví za vše...
Milá Maruško, děkuji za překrásný komentář...úplně mě pohladil po duši...děkuji.Věrka
VymazatMilá Věruško ,krásný přispěvek hned jsem bádala kdepak mám já ty knižky po mém tátovi a mámě , Krásné vzpominky.
OdpovědětVymazatTobě také děkuji za krásnou knižku co mě od Tebe přišla ..Máma..je láskou sama..
Jsem v půlce čteni a moc se mě libí. Vybavilo se mě tolik vlastnich vzpomínek na babičky a mé rodiče.Děkuji Ti ta to z celého srdce Jarka
Jaruško, rádo se stalo... Já děkuji, za vše...Věrka
Vymazat