Dušičky ...

jsou pro mě spjaté s prvními mrazíky … s chladem, který doslova zalézá pod nehty. Ale také s teplem domova, kde u kamen se suší ořechy …voní šípkový čaj …a štrůdl z čerstvých jablek.

♥

Je určitě moře pranostik i zvyků… já mám jeden jediný. Odnést na hrob mých předků věneček, který za mě promlouvá…tedy veselý a optimistický …a zapálit svíčku. Malý kousíček světla v tom chladném počasí. Pozdrav tam k nebeské výši …světýlko, které připomíná, že nezapomínám ….

♥

Dušičky jsou tak starý svátek …který i přes mnoho změn v kalendáři po staletí, vždy zůstal. A měla by v lidech zůstat slušnost, si alespoň jednou za rok vzpomenout…přijít na místo , kde odpočívají předci a věnovat jim tichou vzpomínku.

Vím, že většina lidí si vzpomene i bez svátku v kalendáři …(já také) vím, že většina lidí jede kus světa na ona místa právě asi z té slušnosti, z pocitu, že se to má. Někdo jede v tyto dny i přes celý kontinent. Protože jsou Dušičky.

Sama za sebe mohu říci, že ty invaze a nájezdy na hřbitovy vůbec nemám ráda…ale přitom vím, že to tak má být … protože právě třeba ti nahoře, to rádi mají …

♥

Trochu jsem četla o svátku Dušiček:

Na svátky se také pekly takzvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“, pečivo (bochánky, rohlíky) ve tvaru kostí. Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova tento zvyk, koledu, nazývali "chodit po rohlíkách".

A co se týče anglosaského svátku Halloween? Málo kdo asi ví, že v minulosti v Podkrkonoší slavili Dušičky podobně,  jako je tomu dnes při oslavách Halloweenu  … průvodem strašidelných masek …

Ať nám u domu svítí vydlabané dýně, které vše zlé a nečisté od domu odhánějí …nebo ať tvoříme věnce svým předkům, jakékoliv….optimistické či smuteční … Ať jim zapalujeme svíčku pro tichou vzpomínku. Ať pečeme pečivo dle tradice…všechno to, patří k těmto dnům …a znamená to, že nezapomínáme a máme srdce

♥

Věrka

♥