Tak mě čapnul moribundus.
Zánět spojivek.
Čučení do obrazovky jakékoliv velikosti či druhu není to pravé ořechové.
Oči mají odpočívat a já prý taky.
Nejlépe lelkovat. 😮
Živote, omlouvám se, ale tohle fakt neumím.
A tak vařím, hodně, pořád.
A baví mě to.
Myslím, že než vykapu atb. do očí bude můj blog plný receptů a rodina neprojde dveřmi.
Dnes kulajda, poctivá.
Jen to ztracené (pašírované) vejce je fakt o silných nervech.
Vír už umím, že oči přecházejí.
Trik je ten, že vejce vkládám do středu víru do vody s octem, když bublinky se začnou zvedat ode dna hrnce.
Do víru pak už nezasahuji.
Je to tak trochu alchymie.
Opatrujte se
❤️
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka