Tohle je cesta k “Obrázku”, který je uprostřed lesa. Místo, kam nosím svá přání i přání druhých… Nahlas je zde pod širým nebem vyslovuji.
A často se plní ❤️
Tohle je můj oltář a les chrám. 🙏
Dnes mé kroky vedly sem, abych poděkovala.
🙏
Při cestě domů, lesní pěšinou plnou spadaného listí, jsem své dceři vyprávěla:
“Lidé mají moře přání. A když se splní přijde ta chvíle štěstí. A možná samotné štěstí může za to, že pak často člověk zapomene na to nejdůležitější.
Na slovo DĚKUJI 🙏.
Bez něho je to, jako bys navlékala korálky na nit bez uzlíku.”
A najednou mě ta chvíle úplně přemohla.
Jakoby v té slze na tváři, co sjela k zemi plné spadaného listí byla odpověď odkudsi shůry… 🕊️
Život k nám umí promlouvat. Jen je třeba mu naslouchat. A já to, proč jsem šla k mému oltáři poděkovat, vnímám jako potvrzení- razítko od života. Jako zpětnou vazbu. Potvrzení, že jdu správnou cestou.
Jo, život je bumerang…
O tom příště… ❤️
Krásný den všem
❤️
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka