Psala mi maminka dospělého syna Ondry, který prochází onkologickou léčbou. Sama potřebuje oporu. Vyslechnutí. Milé slovo. Naději. Hodně naděje.
Ani na vteřinu jsem neváhala a odepsala. Během chvíle mi zazvonil telefon.
Povídaly jsme si. Dvě neznámé ženy sdílející své životní příběhy. Nelehké, ale s jediným cílem alespoň na chvíli odlehčit břímě, potěšit a dát naději. ❤️
Její syn Ondra prochází těžkým obdobím vážné nemoci a žije až u protinožců, na dalekém Novém Zélandě. Vím, je to ohromná dálka, ale když člověk otevře srdce ♥️ vzdálenost nic neznamená.
Slíbila jsem této ženě, že se jí pokusím být oporou.
Proto mé přání TEĎ a TADY 🙏
Prosím, zkusme poslat Ondrovi pořádný kus pozitivní energie, myšlenky, modlitby, síly k uzdravení. Je to malá chvilka, kousek nás. Nikdy nevíme, kdy podobnou podporu budeme potřebovat sami.
Pokud můžete, připojme se po celý tento týden každý večer kolem 20. hodiny.

Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka