...mezi listy ...

… mé kroky často směřují do přírody. Moc ráda brouzdám spadaným listím…procházím se lesem …a nebo jen tak sedím a vnímám vítr v mých kraťoučkých vlasech … vnímám chvíle …užívám kouzelného TEĎ …

♥

… je to skoro rok, co se můj – náš život změnil od základu. Brouzdala jsem brázdami spadaného listí a vzpomínala…na to, co mi rok dal a vzal …

A nakonec mé duševní inventury jsem vyndala z báglu foťák a udělala pár snímků pro vás. Pár okamžiků s názvem TEĎ a mezi listy …

♥

…a když jsem naši Carolinku pozorovala…fotila … a žila s ní ty kouzelné chvíle mezi listy, cítila jsem, jak jsem životu hluboce vděčná za ni a za to, že jsem … 

Vzpomněla jsem si na moment, kdy jsem jednoho nedělního rána objevila na těhotenském testu dva slabé proužky … jak jsem s úsměvem na tváři ho šla ukázat mému Peťanovi … jak Kristýnka šla za několik týdnu poté rovnou ze školy do prázdného kostela a prosila. To, když to s mým těhotenstvím vypadalo špatně … Jak náš Jája (kterému tak mj. začala říkat naše Carolinka), při výběru jména pro miminko měl jasno od samého začátku, že jméno Karolínka je to pravé ořechové…

♥

… ale také, jak se mi divil kde kdo, že si pořizujeme miminko v pozdním věku…jak mi kladly otázky, jak se budu jednou cítit na rodičáku ? Povím vám dnes, že dobře. A hlavně malá Carolinka byla obrovským hnacím motorem v mém "období temna". Když jsme padala chvílemi na zem, pro ni jsem opět s odvahou vstávala. A někdy se mi kolena podlamovala, třásla …ale já věděla, že musím … musím ... musím ...

♥

… a ona byla vždy tu … a moc mne toužila mít u sebe a navždy …

 ♥

 ♥

 ♥

 ♥

… a já ji tu dnes fotím uprostřed spadaného listí a šeptám slovo :

„díky Bohu“

 ♥

Věrka

zde hlasování pro  Carolinku, pro naše Sluníčko , pro nejmenší blogerku

děkuji

... za ohradou ...

… než vám sdělím pár fotek a řádků, moc ráda bych vám všem chtěla poděkovat za příval komentářů v minulém příspěvku. Vůbec jsem to nečekala a o to větší jsem měla a mám radost. Radost z vašich slov ... Jste skvělí … děkuji …

♥

... Carolinky oblíbenec - beránek s podkolenkami ...

… dnes vám přináším pár fotek od ohrady s bizony (opr.skotský náhorní skot)  … od skotu, který se prochází línou chůzí … s těžkým (skoro tunovým) krokem a velice krásným pohledem. Jejich oči doslova hovoří …

♥

… i když naše Carolinka si oblíbila ve vedlejší ohradě beránka. Nádherného beránka s černými podkolenkami … všimla jsem si už kolikrát její lásky ke zvířatům… i ty, které budí hrůzu, Carolinka s láskou hladí a objímá…

 ♥

… vzpomínám si na den, kdy za mým známým u kterého jsme byli, přijel manželský pár na koních. Přivázali je u brány a šli dál. Carolinka doslova mouzovala, že si chce koníčka pohladit. Černý hřebec vzbuzoval respekt na pohled. Pán Carolince sdělil, že koníček není tak moc hodný, jak si ona představuje. Nikdo ji nebyl schopen její přání rozmluvit. A tak se Carolinka s majitelem koně přibližovala pomalu k černému hřebci…

Kůň začal kývat hlavou, byl mírný, přívětivý. Majitel koně nevěřil vlastním očím. Carolinka pohladila hustou černou hřívu… Kůň frknul na znamení, že chce ještě. Majitel koně mi sdělil, že to je něco nevídaného … že to dítě musí mít neskutečně pozitivní energii, neboť k tomuto hřebci se může přiblížit jenom on a jeho paní …

 ♥

…a včera jsem si tento moment opět vybavila, když jsem fotila naši Carolinku, jak s láskou a radostí hladí beránka i bizona (opr.skotský náhorní skot) …

♥

… a také jsem si vybavila, jak jsem jako malé dítě se bála starého vola, kterého měl starý soused přivázaného u vykotlaného stromu, u svého chléva. Když jsem viděla, že je tam na řetěz přivázaný starý vůl, raději jsem jela k babičce na kole jinudy… a nebo to rozšlapala na starém pionýru na plné pecky…

♥

… dnes už tam nestojí ani starý vůl …ani starý vykotlaný strom…ale když tudy jedu, skoro pokaždé si ty chvilky vybavím. A tak třeba jednou si naše Carolinka vzpomene, jak za  dřevěnou ohradou, na samotě mezi lesy, hladila beránka a bizony (opr.skotský náhorní skot) …

 ♥

… uprostřed barevného podzimu, díky němu jsme teď každý den venku a já jen fotím a fotím… je to pro mne terapie jako hrom…a věřte, že ji moc a moc potřebuji. Snad skrze tyto fotky, pohladím duši i vám …

 ♥

Věrka

 ♥

PS: zde hlasování v blogerském světě  ... v blogerské soutěži ... 

... doteky podzimu ...

… v pondělí jsem byla na jednom vyšetření (gynekologii) u skvělého pana doktora. Tak skvělého, že to ani vypovědět nemohu… Jeho lidský přístup je doslova ohromující … Jenže ohromující byly i jeho informace pro mne… ještě teď je rozdýchávám…

♥

… díky Bohu nic tak zásadního a dramatického, jako se stalo vloni… žiji …a snad dobře ...  a lékaři jsou spokojeni… ale přesto přišly do mé cesty v životě další překážky… pro mne, jako pro ženu, pro ženu velice citlivou a vnímavou, překážky obří … Hledám sílu a energii, jak to ustát a přijmout … s pokorou a pochopením …

♥

…a tak jsem dnes vzala do ruky teplou tlapku naší malé školačky, (která je školou doslova nadšena) a přes rameno tašku s foťákem a objektivy … a vyrazily jsme se dotknout podzimu…umýt si duši … načerpat sílu, klid a pohodu… a soustředěnost pro kalendář , který tvořím s láskou a moc ráda pro vás 

♥

podzim je KRÁSA

podzim maluje a čaruje

 Spoušť mého foťáku mi dává něco, co nedokážu slovy popsat….

 ♥

v zámecké zahradě ... nádhera ... Ticho , které je provázeno jelení říjí ... 

…a když jsem brouzdala zámeckou zahradou v koberci spadaného listí, vzpomínala jsem na podzimy mého dětství, mládí… jak jsme jako děti sbíraly kaštany a dělaly z nich zvířátka spojené špejlemi. Jak jsme si cestou ze školy, nohou před sebou hrnuly listí a když ho byla  kupa, spadly jsme do ní… jako zralé jablko …

♥

... jmenuje se Marta a chutnají ji naše jablíčka ...

… a jak jsme při výtvarce vodovkami barvily listy a obtiskovaly jsme kde co…papír, lavici i sebe … to byl podzim mého dětství … barvy a změny teplot…ráno jsme při cestě do školy pouštěly z pusy páru … a představovaly si, že jsme dospělí a kouříme… odpoledne , když se opřelo sluníčko, mělo ještě sílu a my běžely z jídelny jen v tričku a aktovku jsme sotva dopnuly, byla plná oblečení …

♥

...mami, ten list má stejné čáry jako mají moje dlaně ...

♥

♥

… a vůně podzimu, je jedinečná…cítím vodu…vlhkost…páru a dým…který se líně line z komínů … a ve vzduchu to doslova puká, praská, lupe … dozrává a barví se celý svět všemi barvami … je to kouzlo …

♥

… a tak se dnes zavřel jeden obyčejný, podzimní, barevný a voňavý den …

… den, který mi dokázal skrze tyto fotky usušit slzy z tváře

… den, který mi opět dokázal říci, že život je dar

♥

v sadu pro nás dozrálo jablíčko se srdcem

Toto jablíčko v dlani mé dcerky, se stalo symbolem pro Mámin kalendář 2016 - každý den je dar

s láskou Věrka

♥

... modlitba lesa ...

Včera jsem vysoko a hluboko v horách (mj.) kráčela lesem. Carolinka poskakovala mezi stromy, až jsme na jednom stromě objevily malou cedulku. Četla jsem ji uprostřed božského ticha své dcerce pomalu a nahlas. Nakonec malá Carolinka řekla: 

„ to je tak krásný, jako modlitba  .“

♥

Modlitba lesa

Krásné a srdečné věty pana Rudolfa Těsnohlídka, autora Lišky Bystroušky, by měly viset na stromě v každém lese. Jsou tak plné pravdy…stačí se zamyslet, zastavit a nadechnout se…uprostřed lesa…uprostřed božské vůně a ticha. Léku nad léky…

♥

… a já tu meducínu zkusila fotit…  některé divy světa lze s těžkostí přenést do obrazu. Všimla jsem si, že ty nejobyčejnější věci mají to největší kouzlo. Tak, jako babiččin sad. Miluji ho … pár spadaných jablek a jakou mají moc.  Pro mne to je pořád ten stejný sad, jako za dob mého dětství, pořád stejná jablíčka a stejné dřevěné bedýnky uskladněné v chladném babiččině sklípku.

♥

A panečku co takový jablečný mošt ! Náš soused v horách ho dělá sám, ručně, svým lisem. A šťávu z vymačkaných jablíček stáčí do láhví a posílá po svých dcerkách sousedům na okošt. A ač jsme sousedi teprve budoucí, tu čest jsme již měli. Naše Carolinka se tak představila ve vsi kde komu … a prožila tak nádherný den…jak ze starých časů …

♥

... a když zmiňuji staré časy … pracuji pilně na Máminým kalendáři…

(korespondující s knihou Máma)

♥

Kromě nasávání podzimní atmosféry … procházky lesem … pomoci při budování domu v horách a focení, které je pro mě neskutečnou terapií a psaní obyčejných příspěvků pro vás, tak práce na Máminým kalendáři jsou v běhu. Věřím, že brzy spatří světlo světa. Moc se na ten okamžik těším. A moc bych si přála, aby stejný pocit a emoci jste měli i vy…

♥

přeji všem kouzelné podzimní dny, plné lásky

 Věrka

♥