Jaro
– léto – podzim - zima
Čtvero
ročních dob
Najdete
v Mámině kalendáři 2017 – každý den je dar
A
přesně toto číslo je to správné
4
fotografie pochází z místa, které jsem vám minule představila
Únor –
stará dřevěná bedýnka s připraveným chrastím na zátop vedle dřevníku staré
chaloupky. Tato fotografie je moje srdcovka. Je totiž tak obyčejná, až
v mých očích se stává neobyčejnou. Patří k měsíci únoru, neboť
v ten čas sluníčko už zkouší svoji sílu, ale mráz ho ještě hravě přemůže.
Štiplavý mráz každého
zahání do příbytků, ke kamnům, k ohni a
teplíčku.
♥
Duben
-
i tato fotka patří sem. Jarní bzukot
včeliček pana souseda, který má tak krásný úl, že v něm pro včeličky musí
být prostě radost žít. Když jsem je fotila, šla jsem pomalými krůčky blíž a blíž. Máma na mě volala, ať dál už nejdu,
že mě včelky pobodají …
Carolinka řekla: „ maminka je hodná, včeličky to
poznají …neboj babi“
♥
Září
– i tato fotka má svůj původ zde.
V místě, které je jablkům doslova zasvěcené. Jak vidíte, rostou na
stromech zde i v zimě, v mrazivém lednu. Jablíčka jsou mi tak blízká,
prolínají se mým dětstvím, že jsem jim věnovala nejen list v kalendáři,
ale i celou kapitolu v knize Máma. Vždyť, kde jsou jablka není třeba
lékařů …
♥
Říjen – ležérně sedící a hledící kočka na
dřevěné ohradě nádherné roubenky. Tato kočka patří do jiné chalupy, jiným
sousedům. Ale i ona, tak, jako já … ví, že toto místo má kouzlo a ráda sem
chodí. Na toulačku, pro kousek dobroty nebo se vyhřívat na ohradě … Udělat na
pár minut mi modelku … kdyby jen věděla, že ji je zasvěcen měsíc říjen … Já ji
za tu chvíli děkuji.
♥
Také
moc děkuji za komentář paní Věrky v minulém příspěvku. Je až neskutečně
neuvěřitelné, že na samotě u lesa…kde je pár chalup a stavení …tam, kde lišky
dávají dobrou noc … bydlela též jedna Věrka, která mě kdysi dávno vozila
v kočárku. Že si pamatuje na moji hodnou babičku o které píši v knize
Máma. Že si k ní kniha Máma našla cestu … A tím pádem Věrka objevila i
tento blog.
Blog,
kde se setkávají kamarádky z různých míst, měst i zemí. A ruka osudu
zařídila, že tyto dvě Věrky ze samoty u lesa opět o sobě vědí.
Cesty
žití jsou neskutečně krásné
♥
A na
koho se usmála štěstěna?
Mámin
kalendář 2017 – každý den je dar
patří
od této chvíle Henrietě
♥
Gratulujeme
Ať Mámin kalendář 2017 – každý den je dar,
přinese nejen radost, ale i samé prima dny po celý rok.
Všem
děkuji za vaše typy …za chuť si hrát …sdílet radostné informace a být tak
naladěny na pozitivní vlnu.
Vždyť
…
Každý
den je dar
♥
Pro
všechny, kdo touží po Mámině kalendáři 2017 a ještě ho nemají, není nic
jednoduššího, než si o něj napsat … zde
♥
Přeji
příjemné dny … i když mrazivé …
Nejlepší
čas odmrazit mrazničku a nebo zalézt ke kamnům s dobrým mokem.
Zabalit
se do tepla domova a třeba číst knížku
 |
| naše stará okna mi dnes připravila nádherný pohled |
Věrka
♥
