Carolina Mia

čtvrtek 14. února 2019

Založeno 14.2.2012

Dnes je tomu 7 let, co vznikl tento prostorBlog Carolina Mia

Tenkrát,vás zde vítal, starý medvídek v proutěném koši.

Možná si na to ještě některá z vás vzpomíná.

Tomuto prostoru jsem nesmírně, ale nesmírně vděčná.

Vnímám a cítím, že se stalo místem, které ožilo.

Nejedno přátelství zde vzniklo.

A já si dovolím, právě dnes,

vyslovit slovo

DĚKUJI

Objevila jsem v sobě tolik touhy a lásky.

Ano, funguje i skrze virtuální prostor,

skrze sítě

a dokonce stane se hmatatelnou.

ŽIJI...

Nalili jste mi do žil elixír života.

Vrátilo se mi zdraví.

A to i díky tomuto prostoru

DĚKUJI ...

Díky tomuto prostoru vznikly

knihy s duší

Máminy kalendáře - každý den je dar

Moře mých fotografií a obrazů.

A já našla to, čemu se říká koníček.

DĚKUJI

Díky Vám jsem našla odvahu do nejednoho boje.

A díky těmto "bojům" jsem založila

společnost

JELIMÁN

Ta, která pomáhá těm, jež potřebují.

To díky tomuto prostoru

DĚKUJI

A také zde prožíváme úplně obyčejné chvíle a momenty.

Sdílím s vámi radosti i bolesti.

Protože to vše, patří do života a k životu.

DĚKUJI vám všem...

Věrka

středa 13. února 2019

Někdy se to zdá ...

Někdy se to zdá, jako něčí příběh ...

Před pár dny mi psala moje kamarádka, že někdo hodně blízký jejímu srdci právě prochází náročnou nemocí. Psala mi, že uvažuje, že by této ženě věnovala knihu Máma čisté jiskření, kterou jsem napsala.

Odepsala jsem ji, že tuto knihu ne. Že vím přesně, kterou knihu ano. Velkou mámu…

Zanechala jsem okamžitě všeho a knihu Velká máma jsem s věnováním vložila do obálky. Do této obálky jsem vložila ještě něco navíc. Kouzelnou kartičku s kouzelným vzkazem…

Takovým, který dokáže stavět na nohy … Za pár dnů jsem dostala email, kde mi obdarovaná žena děkuje. Cítila jsem i na dálku tolika kilometrů, její bolest, slzy a strach. Vzpomněla jsem si na své pocity, které jsem měla, když jsem kráčela náročnou nemocí já.

Vím, že mi tenkrát přednášky a slova, co bych měla a neměla, moc neoslovovala. Ponejvíce mi tenkrát vadilo slovní spojení „musíš bojovat…“

Potřebovala jsem pohladit duši. Chtěla jsem říci to samé, co řekl malý klučík ve filmu „Vratné láhve“ :

„Řekni, že to bude dobrý …“

Slyšet jako malé dítě tato slova. Vnímat, že strach mizí a je tu kdokoliv, kdo na něj dupne a strach uteče. Ucítit bezpečí a naději.

Jo, někdy se to zdá, jako něčí příběh…A přitom…tento příběh může být třeba zítra Tvůj.

Udělala jsem jen tolik, kolik jsem cítila, že udělat mám. Ze srdce a od srdce jsem napsala několik emailů této úžasné ženě. A ona mi email po emailu psala víc a víc…Jako když zaléváte povadlou květinu. A najednou jsem cítila, že mi odpovídá žena odhodlaná. Žena s úplně jinou energií. S tou správnou energií. To dokáží slova. To dokáže podaná pomocná ruka, skrze kterou můžeme změnit TOLIK…

Každé dobré slovo nás posouvá do míst, kde se otevírají brány k uzdravení.

Díky lékařům, léčbě, podpoře blízkých a nalezení toho dobrého a správného, odhození strachu, obav a nalezení znovu odhodlání… přichází to, co člověk nejvíc potřebuje.

Ještě večer mi zde přistála první recenze na stránkách, které jsou tady pro vás…

Někdy se to zdá, jako něčí příběh …

Všem, kdo cítíte, že byste ZDE rádi zanechali pár slov, ze srdce děkuji.

Věrka