Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

čtvrtek 8. května 2014

... obraz a písmenka ...


… už nějaký pátek ležel ve sklepě v rohu starý, zapomenutý, reklamní obraz. Zasklená fotka jakési závodní buginy. Na tomto místě ležela asi dlouho, neboť barvy byly vybledlé, její osud byl zpečetěn. A já pokaždé, když jsem šla ze sklepa či do sklepa, přemýšlela co s obrazem. Obrázek neurčitých barev vyndat nešlo…co s tím… včera mne políbila múza …


… natřely jsme s Carolinkou zasklenou buginu tabulkovou barvou. Nalepily pár ptáčků, aby tabule nebyla tak moc černá a smutná … a o zbytek se postarala Carolinka úplně sama … její ptačí plochu jsem umístila do její výšky jednoho metru na zeď do kuchyně. Její prostor tu je pro její vzkazy nám všem …


…stačí tak málo … a Carolinka touží umět psát…dnes jsme začaly trénovat vlnky, tahy, obrysy … je nadšená … ale nejvíce jí baví psát čísla J a počítat … počítá kde co … stromy po cestě v autě… rohlíky v krámě, když je vkládá do sáčku … panenky, které posadí na guči do řady … své poklady v dřevěné krabičce i dny, kdy za ní přijede kamarádka Natálka …


… a tak jsem dnes při její nádherné snaze umět psát, vzpomínala na mé první tahy perem. Na první písanku. Moc mne psaní vždy bavilo, moc. Zaplňovat tu bílou linkovanou plochu hezkými kličky a vždy se těšit na hvězdičku od paní učitelky. Ta stará hodná paní učitelka s tišším hlasem, která měla na stole zelenou vázu a my jako děti se předháněly v nošení kytek pro ni….


…na první třídu a školní lavice, které se sklápěly a uprostřed těch starých , krásných lavic byl kalamář. Pár tříd před námi ho ještě používalo. My měly už čínu se zlatou špičkou a do nekonečna jsme se učily na ni netlačit …


… vzpomínala jsem i na chvíle mého syna, který v tento čas maturuje a v první třídě se doslova zamiloval do školní gumy. Byl od malinka tak perfekcionalistický, že pořád vše gumoval vše chtěl mít tip ťop. Paní učitelka mu jednoho krásného dne gumu zabavila… Domů přinesl cvičení a uprostřed něho díra jako pětikoruna. Říkám „co to je? Jak jsi to dokázal?“ …“ když já neměl tu gumu, tak jsem to udělal bačkorou“. Náš Honzík si vždy věděl rady, ne vždy to vyšlo podle jeho představ. Ale kdo z nás gumoval podrážkou bačkory? J i v tom spatřuji jistou dávku fantazie a kreativity…


… a vzpomínáte si na svá první písmenka, číslíčka ? …

krásné dny májové 

Věrka 

12 komentářů:

  1. Milá Věrko,
    nádherné čtení..., pro mě jeden z nejkrásnějších příspěvků... Na období prvního psaní mám tolik krásných vzpomínek, už někde mezi školními lavicemi se blízko mě pohyboval muž mého života... Tolik moc ho už skoro tři desetiletí miluji. Děkuji Ti, těmito slovy jsi mi připomněla tolik moc krásného v mém životě...
    Vaše tabulka je skvělá. Přeji nádherné dny plné něžných vzkazů. Lidka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lidko, děkuji za nádherný komentář... krásně nádherný... Přeji hezký den Tobě, Tvé lásce a dětem...Věrka

      Vymazat
  2. Věrko, tvoje milé vzpomínání mi připomnělo kalámáře! Já jsem byla asi poslední ročník, kdy jsme je používali. Také mi to připomnělo jednu rošťárnu, kdy jsme se spolužákem Pepou nakaňkali inkoust na židličku Petra co seděl před námi. Samozřejmě, že si domů odnesl docela nepěkný otisk na svých manchestrových kraťasech s kšandičkami. Já s Pepou jsme dostali první poznámku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Táni, děkuji za milý komentář. Kdyby jsi věděla jen, jak já bráchovi ( o 4 roky staršímu) záviděla psaní perkem a inkoustem. Přišlo mi to víc malování než psaní. A ta moje touha byla tak velká, že jsem si potají psala do deníčku inkoustem. Krásný den Věrka

      Vymazat
  3. VĚRUŠKO, KRÁSNÉ POČTENÍČKO I FOTKY ..... TABULKA JE NÁDHERNÁ ....JÁ DNES S ÚSMĚVEM VZPOMÍNÁM NA SVOU PRVNÍ DVOJKU V SEŠITĚ ZE PSANÍ, MÉHO NEJOBLÍBENĚJŠÍHO PŘEDMĚTU, NESLA JSEM JÍ TAK TĚŽCE, ŽE JSEM JÍ VYMAZALA ZMIZÍKEM ..... NAŠI NA TO SAMOZŘEJMĚ PŘIŠLI A JÁ SE MUSELA JÍT PANÍ UČITELCE PŘIZNAT .....PA, PA MARKI

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Markétko, děkuji za nádherné vzpomínání. Mám podobnou vzpomínku s omluvenkou do družiny :-) Vymazala jsem čas a dětskou rukou napsala jiný, abych mohla běhat po venku s kamarádkou ...a víš co je sranda? Ta stará paní učitelka mě pustila a naši to dodnes neví. zato si na to vzpomínáme obě s kamarádkou, která mi tu ilegální činnost pomáhala tvořit ve školní šatně na starých dřevěných lavicích...a jak jsme byly důležité, že už umíme psát jako máma s tátou :-))) Krásný den...Věrka

      Vymazat
  4. Milá Věruško,
    krásné vzpomínání a příběh s bačkorou mě opravdu pobavil. Sama jsem byla premiantka, ale zlobivá. Snad obden jsem opisovala body ze žákovské, protože jsem vyrušovala a lítala o přestávce. A na bílých punčochácích rudá kola od namořeného stupínku, kde jsem často klečela. Učitelka nás trestala i rákoskou a věř mi, že jsme žádnou psychickou újmu neutrpěli, ani rodiče neletěli nadávat učitelce, raději jsme se doma ani nepochlubili. A učitelka pro nás byla autorita. Vím, jak se dnes hodně dětí chová ve škole a co vše si dovolí. Krásný volný čtvrtek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pavli děkuji za milý komentář. Tak to by sis rozuměla s naším Honzinem. Učil se dobře, resp. snadno , ale těch nápadů kolem...to je na dvě knihy... těch po domácky vyrobených granátů kterými se chlubil ve škole...bylo období, kdy jsem se už modlila, ať ho to přejde...a pak zase přišlo jiné období a další období a já se nikdy nenudila... a dnes? Je skutečně kreativním klukem co dělá v dílně letecké motory a když Pán Bůh dá, půjde touto cestou na vysoké škole...ale blbosti ho dodnes neopustily :-) Krásný den.Věrka

      Vymazat
  5. Věruš krásné povídání, ráda jsem si zavzpomínala i já, děkuji. Děvčata jste plné nápadů i inspirací, zvu Vás na můj projekt, jestli se chcete zúčastnit, mějte se hezky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Soni, děkuji za komentík i pozvání. Ty víš, jak moc jsme holky soutěživé. Určitě jdeme do toho:-) Jen musím v klidu, večer u kafíčka přečíst podmínky soutěže...jen co ten náš hyperaktivec usne :-) Krásný den.Věrka

      Vymazat
  6. Milá Věrko, při čtení tohoto článečku jsem si vzpomněla na svoji babičku. Jak ona krásně psala, takové to kroucánkové písmo, ale tak psaly asi všechny babičky, oni se to tenkrát takhle asi učili ve škole. Moc ráda jsem si četla její rukou psané recepty, pohlednice. děkuji za tu vzpomínku
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, i moje babička tak psala a dokonce mne to učila. Nejprve rozcvičit ručičku labutí...učila mě jedním tahem labuť osmičkami...a taky uměla "švabachem" a já to tak moc chtěla umět... její recepty mám jako poklad psané rukou dodnes. A brzy je také vyndám a budu listovat a hledat její bábovku... neb Soni výzva v předchozím komentáři mne doslova oslovila. Je krása se těch starých časů dotýkat...krásný den...Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...