Ptačí pár ...

Tento týden jsme měli vážně napilno. 

Jak můj muž, tak i já …

Byla jsem součástí besedy ligy proti rakovině, kde jsem se setkala s báječnými lidmi. Bylo to povídání nejen o mé cestě za zdravím …o štěstí, radosti …o knihách s duší … o naději, kterou dávají.  Ale i o pohádkovém příběhu ze země Srdce …

A tak jsem zde veřejně představila další dvě postavičky z mé pohádkové knihy. 

Dva vrabčáčky z řezbářské dílny.

Čimča  a Rára

Pár, který má v knize kladnou roli. No, uznejte sami … mohli by mít jinou?

A protože každou práci by měl střídat odpočinek (neb přímo zábava), vyjeli jsme si jako tři indiáni z kmene Sioux na karneval na statek Ladi Kerndla.  

Zábava to byla parádní …protože tam, kde je smích, dobrá parta lidí, hudba a zpěv …tam se prostě dobře odpočívá. 

Takové ingredience bývají nad všechny medikamenty světa.

Co mě skutečně dostalo, byla karnevalová tombola, kde si pro svoji cenu dotancovala malá indiánka (Carolinka) zvaná Malé Žluté pero. Výhrou jí byl  bumerang od protinožců.

Ne nadarmo všude říkám a píši, že život je bumerang.

Opět mi má slova život potvrdil

Na každý pád, po načerpání pozitivní energie, se opět vrhám do psaní kapitol pohádkového příběhu.

Pořád jsem měla pocit, že mi chybí do šťastného konce pohádky dosti kapitol. Ne nadarmo nás osud převlékl do indiánských masek. Abych si vyzkoušela, jak indiáni mají na vše moře času, žádný shon, klid a mír… volný krok a dlouze zahleděný pohled na zapadající slunce…

Dnes se s vámi loučím slovy indiánského náčelníka

HAU