Rychlokvašky ...

Vymývala jsem zavařovací sklenice … 

Venku lupal vzduch vedrem …

Léto v plném proudu…

Peťan skládal do vymytých sklenic velké okurky 

a najednou jsem se propadnula do dětství, 

kdy bylo stejné horko, které  jsem, jako dítě milovala.

Horké dny, kdy jsme prožívali u vody. 

Kdy jsme skákali z prkna do vody, která vůbec nebyla čirá, 

ale byla chladivá. 

Hrály jsme všemožné „baby“ a honičky. 

A den neměl konce a horko bylo ve dne i v noci. 

A k večeru jsme přišli domů a máma zrovna zavařovala okurky. 

Na plotně byl velký zavařovací hrnec a v něm jako komín dlouhý teploměr… 

Všude voněl ocet  a kopr. 

Obyčejný pocit, okurková vzpomínka,  

která ve mně někde na dně spala … 

Napíši o ní …

Peťan se rozhodl zkusit udělat recept ještě dávnější, 

než sahají mé vzpomínky na máminy okurky. 

Recept na močáky z dob jeho babičky. 

Takže dnes Peťanovi močáky, nebo-li rychlokvašky.

Do dobře vymytých sklenic naskládá okurky. 

Velké, ty co se nehodí na zavařování okurek. 

Ty propíchá vidličkou, aby se k nim dostala pěkně sůl a lák. 

Na půl litru převařené vody dal 30g soli a 40g cukru. 

Hrst listů z černého rybízu. Může být i listí ze třešně nebo vinné révy. 

Naskládané okurky tímto zalil.

 Během krátké doby začne proces kvašení. 

Bílou pěnu pečlivě každý den obíráme.

Okurky jsou záhy měkké, no rychlokvašky.

 Ke grilovanému masu pochoutka …tvrdí Peťan. 

Já kvašené potraviny nemohu, ale pro mě to byla inspirace,

 pro vzpomínku do knihy …

Věřím, že třeba inspirace i pro vás.

Věrka a Peťan  

… a příště zase o nás  a spolu …