Neratov ...

Slíbila jsem vám, že vám ukáži místo našeho výletu,

kam jsme zavítali s našimi kamarády

To místo je moje srdcovka.

NERATOV

Je to místo blízké mému srdci.

Ve starém albu jsem našla fotky „z pravěku“,

kdy jsme všichni byli mnohem mladší

a kostel, poutní místo, mnohem ošklivější.

Jakoby malovaný obrázek hovořil za vše…

Na podzim, jsme si udělali výlet právě sem.

V době, kdy se měli kopule věží vyzvedávat do výše.

Prý v momentě, kdy kopule byly usazeny, začal padat první sníh.

V Neratově, je vybudován i Pivovar.

Točí se tu dobré pivo, Prorok.

A tak jsme  se rozhodli, že sem přijedeme v létě.

To, když pivo chutná lépe.

Celé sdružení Neratov je pro mě prostě něčím zázračným.

Stalo se místem Smíření.

Místem poznání a pochopení.

Místem tolerance a sounáležitosti.

Ptáte se proč?

Za tím vším co tu naleznete, stojí výjimečný člověk.

Pan Josef Suchár.

Zdejší kněz. Tak trochu jiný kněz.

Známe se osobně již léta. 

Je to neobyčejně dobrý člověk.

Zdejší farář a možná ho poznáte i z této reklamy. 

Jeho milá slova ZDE  stojí za to si je poslechnout.

Tento člověk dělá vše srdcem.

Stojí za přečtení i slova, která jsem pro vás vyfotila.

Dal šanci tolika hendikepovaným a mentálně postiženým,

které zde pracují a žijí.

Naleznete zde jejich zahradnictví, pivovar, kavárnu, restauraci, prádelnu …

Postavil z prachu celou ves.

Smekám a klaním se, až k zemi.

Zde najdete svět, kde jste hostem.

Vstupujete do světa, který v běžném životě chápeme, jako jiný.

Zde jsou jiní ti druzí.

V sobotu nás v restauraci obsluhoval hendikepovaný kluk s kšiltovkou na hlavě.

Dlouho jsem nepotkala někoho tak extrémně milého.

Jeho pozitivní energie se šířila celou hospodou.

Doslova se vlnila a my, všichni v té hospodě se cítili dobře.

Přijeli jsme se původně podívat na kopule ve věžích kostela,

z kterých lze vidět okolní krajinu.

Přijeli jsme a viděli jsme díky tomu všemu vůkol nás to nejdůležitější…

Dobro, srdečnost, lásku a místo plné klidu.

Možná proto je toto místo opět poutním, 

neboť zde jsou doslova špalíry putujících lidí.

Pohled na lidské obydlí a cestu ke stromu z Neratovského kostela.

 A pokaždé na tomto místě potkám někoho nového.

Kolikrát jsem se zde potkala s mými přáteli.

Poprvé jsem se zde potkala s Ilonkou z blogu Oranžérka.

Nyní ke mně přistoupila milá paní se slovy,

Poznala jsem Vás podle Carolinky …čtu Váš blog.

Je to poutní místo setkávání.

Tak příště třeba s Tebou, s Vámi. Těším se…

Zapomenutý kostelík

Nedaleko Neratova, je ještě jedno zvláštní místo.

Opuštěný, chátrající kostel, kde na něm již rostou i stromy.

Stejně, jako kdysi před lety v Neratově.

Pamatuji si, když jsem před desetiletími randila s Peťanem v rozpadlém kostele...

V tom kostele, který má dnes skleněnou střechu a všude to jen kvete.

Tenkrát v něm kvetly chudobky a Peťan mi z nich vázal prstýnek.

Možná za nějaký čas …

Bude z tohoto kostela také krásné poutní místo.

Přesto i toto místo je pro mě něčím krásným.

V blízkosti se pasou ovce.

Všude je ticho, do kterého si notují kobylky a cvrčci…

Prostor pro rozjímání a přemýšlení.

Prostor pro letní toulky…

Prostor pro radost na duchu ...

V chátrajícím kostelíku jsme objevili galerii výstavy.

V horkém dni to bylo nádherné chladivé osvěžení

a potěšení.

A ještě jedno zastavení jsme uskutečnili.

Na Kašparově chatě, která je nedaleko.

Stojí za to zde zastavit.

Odtud uvidíte všechny kouty, kam jen oko dohlédne.

Od severu na jih. 

Přes východ až na západ se rozprostírá krása všech krás.

Za zády jsou Orlické hory.

Před vámi Jeseníky

A támhle jsou už hory polské … a vidíš tu krásu vedle?

To je svět na dlani…

Tak v Neratově zase brzy na viděnou …

Věrka a spol.