Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

neděle 27. října 2024

Diář s duší

 


Je letní podvečer, stojím v lánu lnu, který dozrává. Všude kolem mě to zvoní. Len, když dozrává zvoní, jako tisíce rolniček. Zachycuji tu nádheru, kouzlo okamžiku fotoaparátem. Kouzlo okamžiku…které přenáším, až k vám.
Uvědomění, že toto, TEĎ a TADY, je život.❤️
Uvědomění, že každý den je dar. 🙏




Obyčejné kousíčky všedních dnů zachycuji optikou.
Skládám je k sobě, jako když šiji patchworkovou deku. Každý kousíček je jiný a přitom dohromady umí udělat krásu.
Tak tohle je Diář- každý den je dar, který pro vás tvořím po celý rok.
Jako nit spojuje kousky barevných odstřižků patchworkové deky, tak tento diář spojují mé citáty o životě, o štěstí…



Najdete zde stránky pro připomenutí narozenin vašich nejbližších.
Obsahuje jednu “kouzelnou” stránku kam lze vepsat svá přání. A co je psáno, to je dáno.🙏


Stránky kalendária, které zaplníte vašimi poznámkami, jsou bez omezujících linek, teček, řádků, čtverečků.
Jsou volné, svobodné… 
Stejně, jako když poletují loukou motýli. Jako když se k zemi snáší sněhové vločky nebo listí ze stromu. Všechny tyto fragmenty života v něm jsou. A také v něm je naše Nebe.
 Parta oveček s beranem Otíkem a kozičkou Cappuccinou. 
Je v něm teplo domova.
❤️



Tenhle diář je život samotný 
❤️








pátek 25. října 2024

Propojení

 


Propojení…

Před pár dny mi psala má kamarádka, zda bych mohla nějak pomoci dceři její kamarádky. Ta již delší dobu sleduje mé sociální sítě. Ví, že lidem bojující v náročné nemoci se snažím pomáhat. Dávat jim naději. Směr. Propojuji. 

Nevím, jak funguje ruka osudu, ale vím, že funguje. V pravou chvíli nás spojí a propojí s těmi pravými. A o tom je tento příspěvek.

O propojení. 🙏

Mladá, hezká dívka, o které se zmiňuji, dcera kamarádky mé kamarádky bojuje s onkologickým onemocněním. Vyměnily jsme si pár e-mailů. Pak si zatelefonovaly. 

Hledaly jsme společně cesty. Večer mi slečna napsala:

“Nikdy bych nevěřila, jak jeden telefonát může mít takovou sílu. Mně je už druhý den po lécích pěkně zle, nejedla jsem, totálně unavená... Ale po tom telefonátu s Vámi se mi udělalo mnohem líp. Jste opravdu obdivuhodný člověk…”

Jsem člověk, který propojuje. Člověk, který se snaží pomáhat a dávat naději.🙏

Včera na besedu přišla drobná, hezká dívka. Přišla mi stisknout ruku, obejmout. Zdržela se krátce a já ji vložila do rukou můj “diář- každý den je dar”. V něm je jedna strana, kam lze vepsat svá přání. “Co je psáno, to je dáno”. O další krůček blíž k vytouženému přání.

K naději.

Ano, byla to zmiňovaná dívka. Jana ❤️

Pro její pohled, který byl tak čistý. 

Pro její slova, tak opravdová. 

Pro její víru a naději, pošleme této dívce kousek svého světla, kousek pozitivní energie a myšlenky.

Kousek lásky. ❤️

Ať má podobu modlitby nebo přání. 

Potřebuje ji. 

Zkusme to dnes, zítra i v neděli v podvečer ve stejný čas, v 19.00 hodin.

Je to jen chvilka našeho času pro čas jedné dívky. Dobré skutky se člověku vždy vrátí a většinou v pravou chvíli. 

Tohle propojení dává smysl.

Děkuji vám jménem mým i jménem Jany, dívky s krásným pohledem. ❤️


Za sdílení DĚKUJI 🙏

středa 23. října 2024

Beru si k ❤️

 

Tyhle tahy štětcem, které ztvárňují Nebe, jsou mi jistým medikamentem. Uvolněním. Čistí mi hlavu, třídí myšlenky a přináší odpovědi…



Možná jste zaznamenali reportáž o našem Nebi. Je mi velmi líto, že pro některé vyzněl příběh, jako směšná příhoda, kde si dva tydýti stěžují. 
Jako černá stavba. Tak to vážně ne! 
Jako dva diletanti (slovy komentujících), kteří neumí číst smlouvu. 
Tu, která byla novým starostou po 10 letech zpochybněna, Bůh ví proč. 
Mohla bych zde psát mnoho odpovědí a možná i otázek. 
Mohla bych se ohrazovat proti mnohým urážkám.(od komentujících)
Nenapíši ani jedno. 
Sdělím to nejdůležitější. 🙏


Reportáž nemusela vůbec vzniknout, neboť v momentě, kdy se natáčela, byl příběh u konce. 
Reportáž vznikla jen proto, aby se tento příběh už nikdy nikomu neopakoval. 
Příběh, jako memento!
Apel! 




A právě tyhle tahy štětcem mi otevřely oči.
Pochopila jsem, slova Meryl Streep:

„Na některé věci už nemám trpělivost. 
Ne proto, že bych se stala arogantní, ale proto, že jsem ve svém životě dosáhla bodu, kdy nechci ztrácet čas věcmi, které mě popuzují nebo zraňují…”

Tohle uvědomění posouvá. ❤️



A jak mi včera v noci napsala kamarádka:
“Věrko, mysli na sebe. 
Už jsi pomohla tolika lidem. 
Člověk musí sebe postavit na první místo, už jsi toho udělala hodně moc. 
Je třeba žít a užívat života v klidu a radosti…”

Beru si k ❤️

Věrka 




čtvrtek 17. října 2024

Pětka

 

 

Tohle už je k smíchu víc než k pláči.
Carolinka dostala z “testu pravdy”, kde sděluje, že ze školy odchází, 5 tedy nedostatečně. 🤣

Sdělila paní učitelce i v kabinetu, že v pondělí nastupuje na jinou střední školu a tak se také stalo. Přesto v úterý ráno jí přistála v bakalářích pětka z onoho testu. 
A tak jsem udělala to samé, co má dcera. 
Napsala jsem paní učitelce pár vět, které zrcadlí můj názor. Slova o tom, že za mě dcera napsala nejdůležitější test svého života. Za mě na výbornou, jelikož už teď ví, že pravda má tu nejdůležitější hodnotu. 🙏

Dokázala se sama obhájit, napsat své pocity a názory. Slova z “testu pravdy” dokázala i vyřknout a vysvětlit.  Její test by měl v rámu viset ve sborovně i ředitelně, aby všem kantorům denně na očích, aby vždy připomínal smysl poznávání, vědění a vzdělávání. Smysl komunikace. Ta je vždy alfou a omegou úspěchu. Chybí-lí, pak není o čem… Dril není cesta k úspěchu. Respekt by musí být vzájemný, hovoří o něm i školský zákon. 

  Člověk se díky pětce, zastaví a zamyslí.  Přemýšlí o životě a klade si otázky… 
Usmívá se a věřte, někdy má i radost z pětky…


neděle 13. října 2024

Mějte se tady pěkně…

 



Učitelka zadala test. Žáci začali psát…
 I naše dcera. 
Jen nepsala odpovědi na otázky. 
Psala co jí srdce diktovalo. 
Psala pravdu. 🙏

Ta má vždy největší váhu. 



Psala, že by ráda odpovídala na otázky, ale nechce ani hádat ani opisovat. 
Chce se řádně připravovat, chce se učit. 
Mít dostupné zdroje, učebnice. Srozumitelný výklad. 
Chce prožívat lidskost ne stres a dril. 
Šílené hodnocení, kde za správné odpovědi dostává 5 jen proto, že je to stručné a ne košaté? 
Tak tady je košatost. 
Toto je můj poslední “test” na této škole. Mějte se tady pěkně…


Naše dcera našla odvahu a své srdce vylila na papír.
 Paní učitelka testy vybrala. 
Její byl navrchu. Zbývalo asi 5 minut do konce hodiny. 
Učitelka si ho začala číst. 
Ve třídě hrobové ticho. 
Celou tu nekonečnou dobu ho četla a naši dceři celou tu dobu bušilo srdce napětím. 
Učitelka zvedla zrak.
 Jejich pohledy se potkaly. 
“Přijď za mnou do kabinetu.”



Carolinka šla a to, co napsala na papír,  řekla nahlas. 
Rozhovor byl komorní. 
V rovině pochopení a souznění. 
Toto byl nejdůležitější dosavadní test. 
Sdělit pravdu. 

Spolužáci na ni čekali na chodbě a ptali se jí:
“Tak co? Co se stalo?”
“Napsala jsem pravdu… Mějte se tady pěkně…”
“Kecáš! Vyrazí tě za to?”
“Ne. Proč? Já odcházím sama…”




Carolinko, dokázala ses sama obhájit. 
Sdělit pravdu a stát si za ní. 
Překonala jsi strach a tep tvého srdce ti to vždy připomene, že podívat se pravdě přímo do očí dává smysl.



Tenhle den se vepsal do mého srdce, do srdce mámy, velkým písmem. 
Je v něm napsáno, že všechna ta slova, příklady, pohledy a cesty, které jsme ti od malička ukazovali, dávají smysl, protože pravda je smyslem sama o sobě.
 ❤️ 



Carolinko DĚKUJI 🙏 


pátek 11. října 2024

Howgh

 


Když jsem byla malá s kamarádkou Luckou jsme si hrály třeba na školu. Daly jsme dvě židle vedle sebe. Ze starého peřiňáku jsem vyndala růžovou deku, kterou měla máma na žehlení. 


“Jdete si hrát zase na školu ? Tak se zase nepohádejte!” říkala máma.


A tu růžovou deku jsme přehodily přes ty dvě židle. Uvnitř byla škola. A já kázala Lucce “moudra”, která jsem si jako dítě vymýšlela. Pak jsme si role prohodily. Někdy jsme se u toho stihly pohádat, když druhá ta “ moudra” nechápala. Ale většinou, když nás to přestalo bavit, šly jsme si hrát třeba na indiány… 


Tak přesně takhle vnímám studium naší dcery na střední škole, kam jsme v pondělí jeli za ředitelem školy situaci řešit. Na škole se učí vážně “moudra”, stejně jako, když jsme si hrály kdysi dávno pod růžovou dekou. Např. víte, že bronz není slitina cínu a mědi, ale je to tavenina a smíchanina? Nebo víte, kdo je chovatel? Člověk, který chová zvířata? Ne! To je majitel. Chovatel, je jen ten, kdo vlastní samici. 🤣 Tak takhle ne! Ve většině případů děti nemají učebnice. Když byla dcera nemocná výpisky si musela doplnit od kamarádů, takže jsme luštili různá slova, která nedávala smysl. Když jsem požádala o podklady učitelku, bylo mi sděleno, že žijeme ve 21.století v době moderních technologií a ať si vše vygooglim nebo si nějaký knížky někde seženu. Z těchto podkladů- nepodkladů se píše jeden test za druhým (v uplynulém týdnu 12 testů), kde jsem se dozvěděla, že 50% je za 5. Tak takhle jsme neblbly ani pod tou růžovou dekou. 


A co na to ředitel? Napsal si z našeho hodinu a půl jednání výpisky a na poradě se poradí. 

A co děti? První vlaštovka už je tu. Okamžitý přestup. 

A jaký mám pocit já, jako rodič? Že jsme sedli na lep. Při dni otevřených dveří samá vzletná slova… SLOVA. 

Vždy říkám, že jsou alfou a omegou úspěchu, ale nesmí být prázdná. Za slovy by měly být skutky. Ty tu jsou, ale skutečně tristní.

Škola, kde se učí děti bez koncepce, bez materiálu a lidského přístupu se vůbec už nedivím, že nemůže mít úspěchy např. v úspěšnosti přijetí žáků na další stupeň vzdělání, tedy na vysokou školu. Což potvrdil i pan ředitel v rozhovoru v médiích.


Zřizovatel by měl vědět vždy kam a do čeho posílá finance a hlavně s jakým výsledkem. 

Takhle může mnohým mizet sen o budoucím povolání, ale na druhou stranu říkám, díky Bohu za časný rozbřesk mnohých rodičů.

Nehodlám předělávat systém-nesystém školy. Nehodlám vůbec s nikým bojovat. Hodlám mít své dítě bez zbytečných stresů a s koncepcí vzdělání. Chci tak moc? Pokud ano, pak je lepší si jít hrát třeba na indiány.

Howgh…


pátek 4. října 2024

Kalendář “každý den je dar”2025

 



Titulní stránka Mámina kalendáře 2025 - každý den je dar, který dnes spatřil světlo světa, je pro mě víc než osobní. 

V dlaních mé dcery jsem optikou zachytila světlo domova. 

Dva roky jsme “ bojovali” o střechu nad hlavou a ten nelítostný boj s mocí i zlem jsme nejen ustáli, ale i obhájili. 




Domov je světlo a teplo.

Domov je láska. ❤️

Domov je srdce na dlani. 





Sdílením, až neuvěřitelného příběhu jednoho “Nebe”, se příběh posunul tam, kam měl. 
Díky vám všem. ❤️

V tom světle jste vy všichni. 🙏

Patří vám mé DĚKUJI.




Celý rok jsem pracovala na tomto kalendáři, ve kterém najdete fotografie horské přírody a jejich detailů. 
Pranostiky staré a prastaré. 
Svátky všední i nevšední. 
Verše náležící k jednotlivým měsícům. 
A na poslední straně?
Tam objevíte mé osobní vyznání.




Letos kalendář vydávám nikoliv na sv. Václava, ale na sv. Františka. 
Přes všechny mé snahy a aktivity mám letos zpoždění. 
Omlouvám se. 🙏

Myslím, že se shůry oba svatí potutelně usmívají nad moji omluvou, protože nejdůležitější je smysl a poslání. 
A na něm jsem nezměnila ani Ň.  



Kalendář 

“každý den je dar “ 2025 

ZDE

❤️



středa 2. října 2024

Podzimní polévka

 



Podzim začíná, když vařím tu nejoranžovější polívku 
🧡







Tahle polévka zahřeje na těle i na duši a buď ji miluješ a nebo vůbec.
Pro její oblibu mám skvělý tip.


Přidej do ní úplně jedinečné koření - 

“Assemblage tajine Mrouzia”. 

Skvělou zkušenost mám i s kořením 

Ras el hanout.




Přeji krásný den
🧡








úterý 1. října 2024

Splněný slib

 



Tahle Lavička naděje před vchodem do Nemocnice v Boskovicích je skutečně srdeční záležitostí. ❤️
Stala se naplněním mého slibu, který jsem osobně dala panu primáři Janu Vlachovi, který mě v rámci tohoto motivačního projektu oslovil před půl rokem. 

“Věrko, Váš projekt teď moc potřebuji. Potřebuji se dotknout a opřít o naději.”




Ušla jsem kus cesty, než tato Lavička naděje spatřila světlo světa. Ta cesta se jmenuje sdílení, pochopení, podaná pomocná ruka. Tu podala paní senátorka Jaromíra Vítková, paní starostka Boskovic Jana Syrovátková, Nemocnice Boskovice, Orel jednota Boskovice a onkologický pacient v remisi Petr Hlaváček. 
Díky těmto lidem od 27.9.2024 je na světě další kus naděje v podobě Lavičky naděje. ❤️🙏




Děkuji jazzmanovi Laďovi Kerndlovi, že přijal mé pozváni k této ceremonii. Nespočet charitativních projektů jsme společně uskutečnili. Oba víme, jak je na cestě za zdravím naděje důležitá. Oba jsme ji v boji s rakovinou potřebovali a nyní ji posíláme dál. 




Při tvorbě Lavičky objevil umělecký řezbář
Radek Zdražil v kmeni vrostlý dlouhý hřebík. Když mi ho předával, věděla jsem okamžitě komu jej věnuji. Do rukou, které je nyní velmi potřebují. Protože naděje se mnohdy skrývá tam, kde bychom ji nejméně hledali. Stejně jako tento hřeb, od kterého v tu chvíli doslova létaly jiskry. Ano, jiskry jsou světlo. Stejně, jako  naděje je světlo. Světlo, které ukáže cestu ve tmě. Naděje, která ukáže směr, když hledáme cestu.





Naděje je to, co nikdy nesmí pohasnout. ❤️





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...