Podzimní víla ...

Není tomu tak dávno, co jsem splnila Carolince přání, focení v přírodě, jako bílá kočička. Dnes vám přináším další splněný,krásný, holčičí sen … Podzimní víla.

♥

Sen je jako barevná bublina, která se vnáší v našem prostoru mysli. Nenechme ty barevné kouzelné  bubliny prasknout…aby zmizely do nikam…. Běžme za svými sny…Naplňujme je a tvořme v našem prostoru mysli štěstí…

♥

Jak jsou jen kouzelně krásné splněné sny. Malé i ty větší.  Mnohdy z těch maličkých se stávají ty největší. Co znamená v časové ose života pár chvil ve spadaném listí …kdy malá holčička poletuje jako víla? Maličký sen, který se splnil …

♥

...nadechnout se a cítit splněný podzimní sen ...

Jenže ta malá víla roste … za nějaký čas sen o malé víle, vystřídá sen jiný … Jendou tu bude stát dospělá žena … máma … a ten maličký sen se rázem stane tím největším. Běžet zase spadaným listím, v paprscích slunce…mýt fialová křidélka motýla, která maminka polepila podzimními listy….

♥

Tak roste obyčejný sen …který se splnil

 ♥

Vzpomínáte si na své sny dětství ? Určitě tam někde jsou … Bývají kouzelné, jako barevné bubliny…jsou tak čisté a plné fantazie. Jsem šťastná máma, že jsem jednu mohla do mysle mé dcerky snést. Je tam už navždy …

♥

A jak jsem psala v minulém příspěvku, hodně teď vnímám dětské sny … myšlenky a přání. Pohádka, kterou píši pro děti i jejich rodiče a prarodiče, voní jako barevná bublina plná fantazie a lásky.

Věřím, že se mi podaří ten sen splnit a otevřít tak radostí nejedny dětské oči. Potěšit tak nejedno babiččino a dědečkovo srdíčko. Pohladit na duši maminky a tátové …nechat je proletět světem kouzel i vzpomínek. Uspat je na notě krásy a klidu. A sen, který pak bude jen a jen v jejich prostoru … v jejich myslích … bude snem nádherným.

♥

pár fotek od Carolinky

 ♥

... choulit se v kráse podzimní nálady ...

Přejeme všem krásné podzimní dny na vlně pohody 

♥

Věrka a podzimní víla

♥

PS: dle slov Carolinky, ta bublina štěstí je na první fotce vidět :-)

Pohádkové pocity a čas

Je neděle dopoledne…připravuji oběd … škrábu brambory. Zvoní telefon. Na display bliká jméno „taťka“. Utírám si ruce do utěrky …tváří přidržuji telefon.

♥

„ já Tě Věru slyším …pusť si honem rádio….“ Slyším na druhé straně aparátu. Taťka má konečně veselý tón hlasu…je šťastný. Já tím pádem také …Pouštím si rádio …

♥

Nedávno jsem dovezla do Českého rozhlasu, jako dar,  mé knihy s duší. Určené pro vítěze soutěže Česko země neznámá. Milá paní Lada, vedoucí programu regionální stanice, se  mnou popila kávu, mile popovídala a pak řekla :

 „ Víte co? Jdeme nahoru do studia…něco natočíme….“

( 41 minuta 41 vteřina pořadu) 

Měli jsme na to doslova pár minut.

A tak jsem se snažila během té malé chviličky toho sdělit co nejvíc…co jsem měla na srdíčku. Bylo to tak rychlé, překvapivé, ale moc milé … ten deštivý den, mi utkvěl v paměti. Ale ještě více mi utkvěla v paměti chvíle prozářená sluncem, nedělní dopoledne, kdy mi volal můj taťka a měl tááákovouhle radost, že mě slyší éterem …

♥

Věřím, že ta chvíle se mnou v rozhlase za mikrofonem, měla právě za význam to, že udělám mé blízké osobě radost. (taťka je po hospitalizaci v nemocnici) Možná i dalším lidem…ale nic na světě se neděje jen tak … Všechno k nám přichází v pravý čas …

♥

Tak, jako nadešel pravý čas začít psát Maminčiny pohádky. Ty, o kterých hovořím v rozhlase…ty, které jsem slíbila všem …a hlavně, po kterých touží mé srdce. Cítím, že chci druhé potěšit…pohladit opět na duši… Přichází čas klidu a pohody… doma v teple … kde oheň v kamnech praská a na stole voní čerstvá káva … kdy se pomaličku přibližuje čas vánoc…čas adventní … čas očekávání … a pohádek.

♥

A tak maminčina pohádka má za sebou první napsané stránky....
Hlavní postavička mé nové knihy je došita …  čeká, až jí ukážu svět a udělám fotografie, které knihu budou doplňovat… 
Jsem plná nadšení a radosti… jako malé dítě …

Pevně doufám a věřím, že se to v příběhu odrazí. Optimistický a pozitivní pohled na svět, pohlazení na duši i na srdci… Kniha bude nejen pro děti, ale i pro dospělé.

Je krása nasednout do vlaku, kde jedou samé děti v čase, kdy to začíná vonět pohádkami.

♥

Všem krásné a pohádkové dny

Věrka

♥

Nedělní radost ...

… emoce, která nám dává křídla … krášlí líce úsměvem … hřeje u srdce a barví duši těmi nejkrásnějšími barvami. Barvami, kterými čaruje i pán podzim … Není krásnější pocit, než těšit se…čekat…očekávat …mít a dát…

V tom se skrývá tolik krás

Kousek z ní, vám mými soutěžemi se snažím dát ...

♥

Dnes se štěstí usmálo na paní Lenku C. s komentářem č.8

Gratulujeme !!!

♥

Tento Mikuláš navždy ponese v sobě náboj radosti ze života s pocitem, že každý den je dar

Vám všem děkuji za účast ve hře a mohu vám nabídnout

Každý den je dar

v tištěné podobě

♥

Brzy zase přinesu kousíček krásy, radosti a nádherné emoce, která dělá život životem

Všem krásné a radostné dny

♥

Věrka

♥

Mikuláš s šerpou Giveaway

tak bych nazvala další soutěž, která je doslova šitá výherkyni,  jedné z vás …přímo  na míru.

 ♥

Slíbila jsem vám, že vám přinesu další Giveaway. Je tu. A je opět křehká, kouzelná, vánoční a plná lesku. Je víc než osobní …je nezapomenutelná. Figurka Mikuláše má šerpu, která navždy bude připomínat tuto soutěž, tuto Giveaway.

 ♥

Požádala jsem firmu Glassor (zde)

zda by mi mohli vyjít vstříc a na šerpu napsat slovo Giveaway. Jak vidíte, nebyl to problém.  Na zakázku umí na šerpu napsat jakékoliv slovo či jméno. 

 Myslím, že tak vznikají skutečně osobní a nezapomenutelné dárky. 

♥

Musím podotknout, že tyto ozdoby v sobě nesou něco velmi osobitého … mají doslova kouzlo. Je to právě to, na co po zbytek života vzpomínáme…Na krásný vánoční stromeček s nádhernými ozdobami, které jsou prostě jiné. Patří tak do našeho dětství. A když vyrosteme…do našich nádherných vzpomínek.

♥

Do mých vzpomínek právě patří tyto osobité vánoční ozdoby. Babiččiny chaloupky, andělé, kominíček … a fajfka plná lesku. Tu, kterou, když zavřu oči, vidím stále před sebou.

 ♥

Vidím malou okatou holčičku, která stojí pod stromečkem u dědy a babičky. Stromeček měli na vysoké stoličce a já se dívám do voňavých větví zespodu. Vidím barevné šišky, které svítí do nádherné tmy. Úplně dole visí ozdoba…fajka. Dotýkám se jí… nejprve pohledem .. svými obrovskými oči …natahuji ruku…dotýkám se …

♥

Cítím tu  krásu … která nezmizí po desítky let …

A právě přesně tuto krásu jsem dnes rozbalila z pečlivě zabalených krabiček. Červená autíčka … embéčko v kterém jsem kdysi dávno, jako dítě jezdila… rozbaluji  nádherného anděla…a říkám si, jak se bude líbit Carolince nebo vnoučkovi Jeníkovi. Možná jednou budou vzpomínat na něj, jako já dnes na nádhernou fajfku.

♥

A v neposlední řadě vybaluji překrásného Mikuláše  s názvem Giveaway.  Třpytivá krása…Velká figurka, která se nevejde do dlaně..za to se vejde do srdce…do vzpomínek …do času Vánoc. A jedné z vás bude patřit.

♥

Zvu vás tedy do soutěže … do Giveaway šité doslova na míru

♥

sdílejte tento příspěvek … na svém blogu … emailem (zkopírujte link a pošlete do světa) ... facebookem (zde) …

webem (zde)

Zanechejte mi komentář, pár řádků nebo  slovo … které by jste vy nechali napsat na šerpu

6.11.2016 v 19.00 hodin vylosuje Carolinka výherkyni

vánoční ozdoby

Mikuláš s šerpou Giveaway

♥

Pojďte se dotknout štěstí …nezapomenutelné krásy …

♥

Věrka

♥

Dušičky ...

jsou pro mě spjaté s prvními mrazíky … s chladem, který doslova zalézá pod nehty. Ale také s teplem domova, kde u kamen se suší ořechy …voní šípkový čaj …a štrůdl z čerstvých jablek.

♥

Je určitě moře pranostik i zvyků… já mám jeden jediný. Odnést na hrob mých předků věneček, který za mě promlouvá…tedy veselý a optimistický …a zapálit svíčku. Malý kousíček světla v tom chladném počasí. Pozdrav tam k nebeské výši …světýlko, které připomíná, že nezapomínám ….

♥

Dušičky jsou tak starý svátek …který i přes mnoho změn v kalendáři po staletí, vždy zůstal. A měla by v lidech zůstat slušnost, si alespoň jednou za rok vzpomenout…přijít na místo , kde odpočívají předci a věnovat jim tichou vzpomínku.

Vím, že většina lidí si vzpomene i bez svátku v kalendáři …(já také) vím, že většina lidí jede kus světa na ona místa právě asi z té slušnosti, z pocitu, že se to má. Někdo jede v tyto dny i přes celý kontinent. Protože jsou Dušičky.

Sama za sebe mohu říci, že ty invaze a nájezdy na hřbitovy vůbec nemám ráda…ale přitom vím, že to tak má být … protože právě třeba ti nahoře, to rádi mají …

♥

Trochu jsem četla o svátku Dušiček:

Na svátky se také pekly takzvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“, pečivo (bochánky, rohlíky) ve tvaru kostí. Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova tento zvyk, koledu, nazývali "chodit po rohlíkách".

A co se týče anglosaského svátku Halloween? Málo kdo asi ví, že v minulosti v Podkrkonoší slavili Dušičky podobně,  jako je tomu dnes při oslavách Halloweenu  … průvodem strašidelných masek …

Ať nám u domu svítí vydlabané dýně, které vše zlé a nečisté od domu odhánějí …nebo ať tvoříme věnce svým předkům, jakékoliv….optimistické či smuteční … Ať jim zapalujeme svíčku pro tichou vzpomínku. Ať pečeme pečivo dle tradice…všechno to, patří k těmto dnům …a znamená to, že nezapomínáme a máme srdce

♥

Věrka

♥