Malované hrnečky ...

Před lety jsem právě v tomto prostoru učila malou Carolinku, co je to práce a odměna za ni. Byla to její první brigáda. Když pracuje, za dílo dostane korunky a může si koupit, dle výplaty a svých snů. Tak chutná práce.

Od té doby máme doma papoušíčka šedokřídlého jménem Charlie.

Carolinka si ho vymalovala hrníčky.

♥

Další hrníčky malovala pro radost

paní učitelce.

♥

A ty dnešní letní … pro zkrácení prázdninové chvíle. A také pro radost ...

♥

Hezky jsme si u tvoření povídaly a já vzpomínala na hrnečky, které mě životem provázely.

Na babiččin plecháček na kraji kamen, o který si brousila nůž.

Na malinký šálek s podšálkem s růžovými kvítky a zlatým ouškem, který jsem své mámě kdysi dávno zabalila pod stromeček, jak malá holka.

Na dědečkův oblíbený hrneček na kávu s nápisem Praha. 

Ach, jak jen ta dědečkova káva krásně voněla…

Hrnečky mám prostě ráda. Záleželo na období, které mě ovlivňovalo. Od éry Green Gate, přes poctivou keramiku zlatých českých ručiček až po nostalgické kousky mé babičky. Všechny jsou krásné, všechny. A z každé se pije káva či čaj jinak.

♥

A když jsme domalovaly letní porcelán, Carolinka se vážně zamyslela a pronesla větu :

„ Možná nějaký hrneček zase prodám, líbí se mi chameleon…“

Kdyby jste měli zájem o  malovaný porcelán pro radost , stačí napsat

 SEM

nebo sem


Carolinka vám určitě ráda odepíše

 ♥

Užívejte léta, krásy světa a sebe navzájem

♥

Věrka a Carolinka

♥

Když padají hvězdy ...

Jak Vavřinec navaří, tak se podzim podaří …

Tak praví pranostika na dnešní den.

A když vidím v Mámině kalendáři datum 10.srpen, vidím také, že jsou dnes slzy Svatého Vavřince. To znamená, že padají hvězdy k zemi …

♥

Je to již devět let, kdy jsem večer, v den Sv.Vavřince, žehlila dupačky a poslouchala noční linku Českého rozhlasu. Vypnula jsem na chvíli žehličku a napsala zprávu do vysílání noční linky. Ten večer bylo téma, zda-li věříme na padající hvězdy, které plní přání .

„Věřím a to dělá život bohatším.“

♥

Za chvíli na to, můj vzkaz byl čten do éteru. Slova o padající hvězdě, kdy si mé, dnes již dospělé děti, přály malého sourozence a padající hvězda jim to splnila. 

Měla jsem tenkrát měsíc do porodu Carolinky a moderátorka přála, žehnala mému tenkrát ještě nenarozenému miminku šťastný život.

♥

Dnes po 9 letech  na to vzpomínám …

Vlastně již časně z rána jsem si na to vzpomněla. A paní, která mi před pár dny dala do ruky malého andělíčka pro štěstí, čeká miminko. 

Vzala jsem dnes do ruky křišťálové srdíčko skřítka Povídáčka a šla za ní.

Požádala jsem ji, aby mi nastavila dlaň, jako já jí před pár dny. 

Vložila jsem do její dlaně kouzelné srdce…pro štěstí. Aby i jí hvězdy přály ...

♥

Život je prostě bumerang …

♥

 A já přeji vám všem, ať vám dnes padají hvězdy nad hlavou a plní vám vaše přání…

Protože o tom život je

Věrka

♥

Sedím na kopci ...

Život bez komfortu a civilizačních vymožeností se zdá krásným jen na chvíli …

Pravda je však mnohem hlubší.

♥

Sedím na kopci, pozoruji zapadající slunce a říkám si jak málo a jak hodně vlastně člověk k životu potřebuje.

Cítím, jak se mi nechce tam, kde tomu říkám doma. Cítím, že tady je mé doma.

V zóně klidu a pohody.

Neslyším zvonek od branky … Nevím, co se děje ve světě, nemám tu televizi ani zde nečtu noviny  … Nevím, co vše je v mé plechové schránce doma na bráně….

Odpočívám

Sedím na kopci … a nic mi nechybí. Nemám na sobě krásné šaty, parfém co zbožňuji. Ani nejsem nalíčená …A vůbec nic mi nechybí …

K obědu jsem dnes nevyvářela, tak jak ráda dělávám.

Spíme jeden vedle druhého …před spaním si dáme pusu a ještě si povídáme. Neponocuji u počítače … Televize nesvítí do noci.

Sedím na kopci a nic mi nechybí.

♥

Slyším v dáli, jak bečí stádo ovcí … kolem mě orchestr cvrčků a kobylek . 

Sedím na kopci a je mi dobře …

V neděli tady v horském kostelíčku byla mše. Byla jsem k Bohu blíž než kdy jindy. Nejen proto, že tady si na mraky můžete sáhnout…ale protože se mě dotkl poklid.

To je řeč z nebes…

♥

Druhý den, časně zrána, jsem jela z kopce dolů do městečka. Na cestě mezi dvěma vesničkami jsem potkala  starou babičku o francouzských holích a na nich měla tašku a v ní chléb, který nesla z koloniálu. Zastavila jsem a nabídla ji, že ji svezu domů.

Byl to jen kousek, ale stará babička měla takovou radost , že jsem ji cítila i já.

Když jsem ji pomáhala vystupovat z auta, řekla tak, jak se kdysi říkávalo:

„Pán Bůh Ti to zaplať…ďouče drahý “

♥

Za pár dnů poté jsem potkala paní, známe se od vidění. Slovo dalo slovo. Podala mi ruku a v ní byl malý přívěšek v podobě andělíčka … který mi darovala pro štěstí.

♥

A já v tu chvíli si vybavila starou babičku na cestě mezi vesnicemi i vitrážová okna, horského kostelíku, kdy modrými sklíčky ke mně proudil sluneční paprsek světla a já cítila neskutečný klid, pohodu a smíření.

Všechno se na světě děje z nějakého důvodu.

To dobré i to špatné. A je jen a jen na nás, jakou optikou ty věci budeme vidět. Jakým úhlem se na ně podíváme.

Mě se na malý okamžik proměnil svět díky slunečnímu paprsku v duhově modrý svět.

A tak to na světě chodí …

♥

Sedím na kopci a nic mi nechybí.

Slyším, jak z místní věžičky kostelíku pravidelně zvoní poledne a v šest večer klekání. Vnímám obyčejné chvíle, neobyčejných dní a v té kráse pro vás spřádám myšlenky. 

Pro další pohlazení na duši …další knihu.

Protože ta pohádková, ta už ťuká pomaličku na vrátka. 

A než spadnou na zem první zralá jablíčka, bude na světě…

♥

A když je řeč o jablíčkách … mám pro vás další krásné a milé překvapení.

 Ale o tom zase někdy příště … protože,

sedím na kopci …vnímám krásu světa … je jí tolik…

♥

vaše Věrka

♥

Léto "V Nebi..."

Dnes více méně obrazem

z našeho Nebe

Odpočíváme ... všichni ...a je to fajn ...

Máváme krásnému létu

 Krásné léto 

Věrka