Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pondělí 9. října 2017

Double vítěz ...




Dnešní losování je trochu jiné.
Když jsem vylosovala vítěze Moji knížky, jméno vám hned sdělím….
dcerka mi sdělila:

„No jo, mami, ale my jsme pomíchaly jablka s hruškami dohromady. Soutěžící z facebooku se soutěžícími z blogu. Vítěz jeden. To není fér.“

A tak jsme prvního vítěze, který patří do množiny facebook, označily za vítěze č.1
Vzaly jsme počet, jména soutěžících z blogu a losovaly jsme po druhé.
Vítěz č.2  je na světě také.





Stává se jim pan

Jan Vlach
a
Lidka F.

Gratulujeme



Všem děkujeme za účast v soutěži

A vězte, jen sdílená radost se dokáže násobit




Věrka,  Carolinka a Moje knížka




neděle 8. října 2017

Sváteční Giveaway ...



Giveaway

Dnešní ráno mě zavalila vlna přání k svátku. Od emailové schránky, přes sms až po zprávy na sociálních sítích.

Děkuji


Jako malá jsem slavila svátek 1.srpna,( vrátila jsem se k němu) 
 v půlce prázdnin, dle starého kalendáře.
Ač byla půlka prázdnin pryč, vždy jsem se na svátek neskutečně  těšila.
Svátek pro mě znamenal pouť – Porcinkule. Kolotoč, točená zmrzlina, balónek přivázaný na prstu a meloun. Slunce a radost.

Dnes vím, že každý den je dar




Proto skrze dnešní ranní radost ji pošlu dál. Protože jen sdílená radost se dokáže násobit. Všem děkuji za milá přání a tímto vyhlašuji sváteční GIVEAWAY.


Stačí tento příspěvek sdílet a napsat komentář … hezké slovo, slova, co vás napadnou a zítra 9.10.2017 ve 20.00 hod. vylosuji vítěze Moji knížky, která byla před měsícem vydána.
Pohádkový příběh ze země Srdce

Jedna Moje knížka pro radost za radost.



 Hodně štěstí

Věrka



sobota 7. října 2017

Radost obrazem ...



Včera jsme vyrazili s foťákem k ohradě ovcí.
Tentokrát však za hodně jinými ovečkami.

majitelka kouzelných oveček



Ochočenými a takhle malinkými. Jedná se o plemeno malinkých oveček, které už prostě nevyrostou.
 Byla radost je fotit. Když se mi dívaly do objektivu a doslova pózovaly, měla jsem neskutečně hezký pocit.

Kus z něho vám nyní posílám.


kamarádi malinkých oveček
 Protože mít hezké pocity, o tom to má být především




Ovečky jsou prostě moje srdcovka. Mívali jsme je na samotě u lesa, když jsem byla malá. Mívali jsme je i s Peťanem a dokonce jsme odchovali i jehňátka. A moc se těším na den, kdy je budeme mít i v našem Nebi.



 Pak se to bude na mé SD kartě ve foťáku ovečkami jen hemžit.

Tak ráda zachycuji obyčejné momenty obyčejného života. Někdo urazí kus cesty, vyleze na nejvyšší horu světa, aby udělal fotku svých snů. Někdo se potopí do kilometrové hloubky, aby vyfotil snímek po kterém touží.


moc hodný beránek ... umí se i smát...


Jsem fotografkou, která fotí detaily obyčejného dne. Bez výšek, hloubek a zdolávání dálek… Často sedávám ve vysoké trávě a zaměřuji objektivem brouky, rosu, kapky deště… běhající děti … šťastné ovečky….







A to, co mé oči vidí, přibližuji pro radost dalších očí. Zachycuji svět obrazem i slovem. O všech těchto krásách píši.

Pro vás … pro radost

 




 Věrka



čtvrtek 5. října 2017

Kousek lesa v srdci ...



Mám ráda doma na stole čistý ubrus, vázu a dekorace.
Na stole dobré jídlo, voňavou kávu.
Příjemný rozhovor – přátelé.




Každý ubrus, který mám, má svůj příběh. Svoji historii.
Babička mi kdysi kladla na srdce. Hospodyňka by měla mít čistý ubrus, čisté ruce a boty. Prý i záclony mnohé napovídají a dokonce i jak visí prádlo na šňůrách …

A já myslím, že stůl je srdcem domova.




A do jednoho srdce jsem vytvořila podzimní dekoraci.
Je na světě coby dub a radost zcela jistě vytvoří.

Vždyť je srdečná




Již na Vánoce, jsem udělala adventní věnec do mísy. Tak i naše podzimní dekorace je v míse.
Stačí vyjít do lesa. Sebrat co nám pod nohy přijde, co nám do nosu cvrnkne.
Naskládat ty poklady do mísy a zapálit svíčku.




Udělat dobrou kávu, do jiné formy koláč a siesta je připravena.

Mějte pohodové dny

Věrka



středa 4. října 2017

Pod kaštany po roce ...



Je tomu právě rok, co jsem zde psala článek





Asi mě k těmto slovům evokovalo to, že jsem v neděli fotila děti u nás  V Nebi …jak se honí s drakem a vzpomínala jsem na všechny ty podzimní drakiády…

Na to, jak jsem jako malá holka toužila mít vystřelovacího parašutistu. 
A toho dne jsem se dočkala. Byla jsem tak přešťastná, že mám plastového panáčka, který letí skoro do nebe…




A já v tom Nebi dnes s pokorou na ty dny vzpomínám.
Na všechny ty draky, co jsem si nesla hrdě z papíráku, co stával na konci Panské ulice,
 na rohu vedle lékárny u Bílého lva.. Tak krásně to v rohové  narpě vonělo. Všemi barvami, papíry, tvořením …dodnes tu vůni miluji. Dodnes ráda tvořím. Drak s oranžovými tvářemi se na mě smál z vrchního regálu ….čekal na mě….




Tak, jako čekám nebo spíš věřím, že mé dospělé děti dojdou k poznání …pochopí, že není možné, zavřít dveře za lidmi, co je vychovávali. Co jim dali lásku, vzdělání, komfort všedních i nevšedních dní, vzpomínky i sebe…

Ač mi moje máma odpovídá slovy:
 „to je život“…já odpovídám …“ nemyslím si. Spíše sobeckost … možná i neslušnost. Na každý pád neúcta. Neúcta k mámě, která naštěstí přežila rakovinu. Neúcta k tátovi, který jim dal vše ... “

A zavírám oči a vidím všechny ty draky … a i přes zavřená víčka se na svět klube slza.
Slza poznání …že i za největší láskou, se může ukrývat bolest.





Nechávám ji po sobě plynout, jako voda po kameni….Jak mi řekl můj anděl ve snu.
Otvírám oči, utírám si je a vidím krásu všech krás…
Carolinka s kamarádkami ke mně běží a volají:

„ mamíííí …dívéééj …letíííí…“

Odlétá bolavá myšlenka a vidím radost. Dětskou radost, která se dotýká až do morku kosti.
Radost obyčejného dne

 



Ne všechny přání mohou být splněna…i to mi pošeptal anděl mého snu.

O to víc je dobré vnímat ty, která ani netušíme, že jsou. 
Že by nás potěšila, obohatila, přinesla krásný den.


Nemá smysl asi pouštět po tváři slzy bolesti, za činy jiných.
Tak, jako nemá smysl truchlit nad draky,  které odnesl vítr …smáčel déšť a vzal čas…
Je tu dnešní den

A já vidím  třepotat se jednoho draka v blankytu nebe krásného dne…




Všem přeji jasné nebe nad hlavou a jasnou mysl…




Věrka



pondělí 2. října 2017

Okno radosti ...



Minulý týden byl hodně plný … silný …emotivní …krásný … důležitý.
A to nejen pro mě.





 Doslova ještě mokrý jsme ho stihli s panem Laďou Kerndlem, člověk s velkým srdcem,  před svátkem pokřtít.



Tato křest pro mne moc znamenala. Nejen, že to beru jako jistou liturgii. 
V tento den, jsem měla možnost na onkologickém semináři stát před publikem a hovořit o naději, víře, lásce…o tom, proč píši knihy s duší … 
Vyslovit mé motto, že každý den je dar…




V sále bylo tak silné ticho, že jsem slyšela i svůj tep srdce. 
Pokládala jsem jednu modrou knihu za druhou na pódium, jak jsem je představovala. 
Stála jsem tam, jako maják v moři. Jako malá holka na školním stupínku. Bez papíru v ruce, itineráře, konceptu… vedlo mě srdce. 


A já cítila, že mě vede správnou cestou… vstříc k lidským srdcím.


 Plná únavy i potěšení jsme odjeli do našeho Nebe.

Vrátil se mi opět bumerang do mých rukou.
Za chvíli, kterou jsem mnohým na křtu kalendáře dala, obyčejným vyprávěním, příběhem, radostí, sdílením a  sdělením, že každý den je dar …

Vrátila se mi také radost




 V ten moment jsem si vybavila scénu z filmu Želary, kdy Joza udělal Hanulce novou podlahu. Jak se jí dotýkala a prožívala nekonečné štěstí.


Takové jsem prožívala  já, když můj Peťan udělal v našem Nebi okno. Obyčejné okno …a po mé tváři stekla slza štěstí a radosti.

Cítila jsem, jak silný náboj této emoce jménem radost,  mnou prostupuje...


Slíbila jsem před lety, že tento pohled jednou vyfotím z okna.

 Je tu

pohled  z okna ...slíbila jsem vám ho ...

 Ještě u nás V nebi není kuchyň, přesto zde ráda vařím.  
Nemáme zde ani postel, přesto zde moc rádi spíme. 
Nemáme ani židli, sedíme na lavice z prken.
Nemáme světlo, přesto nám tma nevadí.
Nemáme toho spousty, ale máme sebe navzájem. 
A to, co si vzájemně snažíme dát … má velký rozměr a smysl.





Ač jsme na vše úplně sami … dokážeme si najít i čas na cestu do lesa.
Na houby … já na focení… 
Kačka na pouštění draka s kamarádkami …dokonce i na jeho udělání.

Na sousedské popovídání. Jak říká náš soused „ na pohárek.“








Na krásy života … protože ony tu i přes všechnu dřinu, námahu, bolesti, slzy a trápení, vážně jsou.







Přeji všem krásné dny babího léta

Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...