Včera
jsem uklízela a třídila cédéčka. Mám ráda tyto chvíle, člověk najde i dávno
zapomenuté.
Spousta hudby, kterou dlouho neslyšel… Hezké chvíle.
Spousta hudby, kterou dlouho neslyšel… Hezké chvíle.
A tak
jsem si je přehrávala a najednou se mi vybavovalo tolik chvil, vzpomínek.
Nostalgickou, až sentimentální chvíli přerušila otázka mé dcerky.
Nostalgickou, až sentimentální chvíli přerušila otázka mé dcerky.
„Mami,
proč tady na tom cédéčku je ten červený vyplazený jazyk?“
„To je
znak Rolling Stones“ odpověděla jsem
Kačka
se ještě chvíli nechápavě na CD dívala a pak otázku zopakovala.
„Nevím
to úplně jistě, ale četla jsem o nich knihu, příběh o Mickovi Jaggerovi, to je
ten
chlapík, co zpívá. Četla jsem, že se mu stal kdysi dávno úraz. To ještě na
škole. Při basketu se srazil se spoluhráčem a ukousl si špičku jazyka. Dokonce
ten kousek v šoku spolkl. Skoro týden nemluvil a všichni se obávali, že
tohle je konec. Když Mick otevřel pusu ke zpěvu, všichni jen zírali. Jeho hlas
byl úplně jiný. Jedinečný…Tak možná proto ten vyplazený jazyk, na který se
ptáš…“
Dcerka
se tak trochu s odporem, ale i údivem dívala na přebal cédéčka.
Pak jsem
položila otázku já.
„A co
z toho plyne, Kačko? Co myslíš?“
„Že je
basket nebezpečný?“
„To si
nemyslím ... ..“
„Ahááá,
takže to, jak často říkáš, že všechno špatný je vždy k něčemu dobrý?“
„Přesně!
A nebo taky, že zdánlivá prohra se ukáže jako fantastická výhra.“
Kačka
si ještě chvíli znalecky prohlížela a četla přebal Stounů a pak dodala:
„Je to
borec. Baskeťák bez jazyka…“
Tyhle
rozhovory mě prostě baví….
Kačko,
přeji Tobě i sobě, abychom vedly spolu nekonečno takových a podobných
rozhovorů.
Prožívaly
nekonečno krásných chvil a příběhů.
Přeji
Ti k Tvým narozeninám, ať Tvá přání se plní. Těšíš se stálému zdraví.
Prožíváš dny plné lásky, štěstí a máš plnou náruč krásných dnů.
Tvoje mamka
s taťkou
♥
