Minulý
měsíc se pro nás odehrával hodně v Neratově … v místě zázraků.
Začátkem
prázdnin přijeli do Čech naši kamarádi ze Švédska.
Naše cesta s nimi vedla kam jinam
než do Neratova.
Psala jsem o tom na blogu
Jeli
jsme na toto místo okouknout již osazené kopule v Neratovských věžích.
Ochutnat tamní pivo a …
domluvit
svatební obřad.
Slíbila jsem vám v závěru onoho příspěvku, že se tam ještě
tento měsíc vrátíme.
Stalo
se.
♥
Ono to
celé přišlo velmi neplánovaně, spontánně, s nasazením, nábojem
a myslím,
že taková byla i celá svatba.
Domnívám se, že takový je i celý můj život.
Vše
velké ke mně přišlo z minuty na minutu.
I tento den a tato chvíle… Díky
Bohu.
♥
Když
jsem řekla knězi, že bych si přála na svatbě
jenom nás dva, svědky,
jeho a Boha…
v tu chvíli jsem ještě nevěděla, jak blízko jsem skutečnosti.
Všechno, co si vysníme a po čem toužíme celým srdcem…
je blízko skutečnosti.
Stalo se... ale přesto
na
naší tajné svatbě bylo tolik lidí … vždyť je to poutní místo.
Procházeli kostelem a zastavovali se.
Bylo to jako řeka, která plyne a nezastaví se.
Někteří si sedli a poslouchali pana kněze.
Nebo tóny houslí naší Carolinky,
která nám zahrála …
Nebo naslouchali bubnování dešťových kapek
na skleněnou
střechu kostela.
Když jsme si nasazovali prstýnky ... najednou se nebe rozzářilo
blankytnou modří
a i přes déšť k nám proudily sluneční paprsky.
Ten
moment byl tak silný a zvláštní, že všichni zvedli hlavy k nebi …
♥
Dva
dny po svatbě jsme jeli zase do Neratova.
Pana
faráře jsme potkali před farou v montérkách, právě slezl z bagru.
Děkovali jsme mu, předala jsem mu na památku svůj obraz
a on nám vyprávěl,
jak
mu prdla hadice u bagru a kdybyste viděli toho oleje J
Všestranný člověk.
To
jsem ještě netušila, co za chvíli uvidíme.
„Běžte
se podívat do kopulí věží…“ říkal nám pan farář a já říkám to samé vám.
Ta podívaná bere dech...
Někdy se stane, že mi dojdou slova.
Tady
jich není třeba.
Jak stoupáte schod po schodu výše…máte pocit,
že stoupáte k nebi.
Každý schod je malý zázrak k tomu velkému.
♥
V každém
mezi patře věže je okno, kterým vidíte nádheru Orlických hor.
Celou
věží, točivými schody čtete, jako v galerii, cedule plné zajímavostí.
 |
| foto zdroj net |
A když
vystoupáte nahoru, jste na dosah skleněné střeše ve tvaru kříže…
slyšíte ticho a
tlukot svého srdce…
pak víte, že svět je kouzlo a
... každý den je dar …
♥
S láskou
Věrka
