… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

úterý 30. května 2017

Spali jsme V Nebi ...



Místo, které nazývám V Nebi, je místem našeho snu …
A my jsme v něm nyní poprvé spali.




Žádný extra komfort, ale krása všech krás.


Ráno mě vzbudilo svítání. Ten pohled, když jsem viděla jen malou zář za kopcem, proužek světla nad vrcholky hor, nikdy nezapomenu. 
Takové chvíle člověk vidí i nějak zevnitř…a navždy

 




Nezapomenu ani na hvězdy nad hlavou, které jsme pozorovali před spaním.  

 Nasáčkovaní ve spacácích, jsme usínali s představami…a radostí.


Dobré ráno



Uprostřed noci přišla chvíle, kdy jsem cítila na tváři chlad, příval zimy…to padala rosa. 
Její chlad se rozlehl po louce, jako vlhký, studený závoj..

Časně ráno jsem si vzpomněla na mé předky, kteří neměli budík a přesto nikdy nezaspali, stávali brzičko. Čekala je práce na louce, ve chlévě. 
Vzbudilo je slunce. Zpěv ptáků…tak, jako nás v našem Nebi.


Na našich stromech vidíme, jak jde čas....




Žádné, (to moje) dejte mi ještě chvilku…otočení na druhý bok… 
S pocitem, že se mi vůbec  nechce vstávat.

Naopak, krásné ráno. 
Dotek božské vůně rosy, rána, zpěvu ptáků. Pohled do očí Carolinky, objetí mého muže.
Tak se spí a probouzí V Nebi …


Můj Spider - Man



Přeji všem krásná jitra , co krásně voní po létě

Věrka



pátek 26. května 2017

Držet štěstí ...



Než prozradím, kdo se stává výherkyní Duhového kvítku, dovolte mi krátký příběh.




Včera jsem telefonovala s moji kamarádkou z dětství, s Luckou. S kamarádkou, o které píši v knize Máma i v knize Velká máma.
Dozvěděla jsem se, že u ní na zahrádce roste zázrak. Jeden čtyřlístek vedle druhého a dokonce i pětilístky.

„Přijeď si to Věrko vyfotit…to se jen tak nevidí…“




Než jsem v noci usnula, vzpomínala jsem na naše dětství, jak jsme u pana Klementa v ulici, v jeho před zahrádce,  na bobku mlčely celé hodiny a hledaly tam čtyřlístky.  Jednou jsme jich tam pár našly a byla to pro nás nekonečná zábava. Ta radost, když jsme nějaký objevily … Už tenkrát, jako malé děti, jsme se učily, nemít vše hned. Jít si za svým štěstím…pomalu a trpělivě…




Při vzpomínkách jsem si vybavila, že knihu Máma a Velká máma, jsem ještě nevěnovala Lucky mamince, o které s láskou a pokorou v knize píši. Vzala jsem obě knihy, napsala do nich věnování, mamince mé nejlepší kamarádky mého dětství.  Vzala jsem svůj foťák a objektivy. A jela, do svého rodného města.




Nečekala jsem takový zázrak. Skutečně celé plochy zeleného štěstí. Seděly jsme opět na bobku, jako tenkrát, když jsme byly malé cácorky . Tiše s očekáváním jsme se prohrabovaly v ranní rose, za svitu slunce a hledaly štěstí … a bylo nám nepopsatelně krásně. 

Někdy skutečně štěstí nic nestojí …





Do toho Lucce zazvonil mobil. Volala její maminka. Předala mě ji na ucho. Po tolika letech jsem ji slyšela a byly jsme tak rády. Udělala jsem ji svými knihami radost a radost přišla za to ke mně. Domů jsem si vezla celou kytici štěstí. 

Dej a bude Ti dáno.




A další kousek štěstí posílám v podobě obrazu Duhového kvítí

Milé Alence H. s komentářem č. 18

Gratuluji

Je radost prožívat i držet v rukou štěstí




Děkuji za dnešní den, za štěstí, za chvíli s Luckou …

Byla to moje úplně nejvíc nejlepší kamarádka !




Věrka



úterý 23. května 2017

Giveaway – „ Duhový kvítek “



Když do kvítí prší duha …

když padá kapka jedna … druhá …

A barví nebe, kvítí, tváře,

tak rozsvítí se duhy záře.

Světlo všech barev a tónů,

slyšíš zvuk krásných zvonů?

To do kvítí prší duha …


Věra Fina



Dnes jsem namalovalo duhové kvítí a napsala k němu malou básničku.
Pro radost …pro pocit, že svět je plný barev a krás…
Pro myšlenku, že každý den je dar …





A aby byl ještě krásnější, tento obrázek jsem namalovala pro jednu z vás.

Pro radost …pro pocit, že svět je plný barev a krás…

Dlouho jsem zde na blogu nedělala Giveaway, tak napravuji a  jedna je právě tu.

Soutěž o obrázek „ Duhový kvítek“

Do 26. května do 12.00 hodin můžete si o duhový kvítek psát.

Do komentářů na tomto blogu i na facebooku knihy máma zde

můžete sdílet a posílat dál zvěst o duhovém kvítku.

Po uvedeném datu bude jedna z vás vylosována
a duhový kvítek bude patřit výherkyni






Pro radost …pro pocit, že svět je plný barev a krás…





Přeji štěstí a radost



Věrka


sobota 20. května 2017

Je uložena ...



Moje knížka byla 17.5.2017 uložena do trezoru autorů v Praze.
Mé šťastné číslo je každé, které obsahuje sedmičku. Tak snad i tento datum štěstí přinese.

 



Je to pro mne vždy nezapomenutelný pocit, když vkládám knihu do tohoto trezoru. Podepisuji všechny pečetě a kolem mne je obrovský  archív s vysokými stropy, kde je tolik děl a dílek …až se z toho točí hlava… Mezi nimi je nyní  i Moje knížka.

 



Pohádková kniha Moje knížka je o lásce  …


Dobrodružství, přátelství, touze, víře a naději.
Je o všech podstatných lidských hodnotách a vlastnostech.
O tom, co jsme jako děti prožívaly a co se postupem všedních dnů a dospívání začalo ztrácet  …. Fantazie, přirozenost, sny a touhy…ty nejčistší, co pochází ze srdce …




 A právě proto se v jedné z mnoha starých krabic, v jedné podkrovní půdě, po letech probouzí skřítek Povídáček. Pod nánosem prachu a času … Jeho křišťálové srdce, kterým otevírá každé srdíčko, spalo tolik let … Nyní přichází skřítek  tato srdce probudit a ukázat jim, jak je na světě s láskou krásně. Vždyť každý den je dar…

Ve své mošničce má další srdce, kterým činí svá kouzla. 
Když uzdravuje, vždy praví:

„ Otevři srdce – přichází zázrak…“

všechno se v ten moment rozezpívá nejkrásnější písní, barví všemi barvami a voní všemi vůněmi ... je to zázrak, když se probouzí  láska…




Jeho velkou kamarádkou se stává malá holčička Mia, která bydlí v domě, kde je  stará půda. Bohužel Povídáček neuposlechne její rady, když ho uschová na čas na dno proutěného koše ve starém dřevníku ...  Povídáček je unesen toulavou kočkou….

Prožívá v 17. kapitolách Moji knížky spousty dobrodružství.
Potkává hodně zlého, ale ví si s tím rady …Umí probouzet srdce … lásku …mění pohled na svět …Získává tak hodně přátel.

Věrného kamaráda Nosáčka, veverku Zorku, motýla Benjamínka,  starého "slepého" hlemýždě, pár dvou vrabčáků Čimču a Ráru, moudrou sovu, kouzelnou starou lípu a v ní ducha lesa …dokonce i zlá a toulavá kočka se promění skrze Povídáčkovo kouzlo v hodnou a milou kočku, která si najde svého pána a paní na jedné farmě u ovcí.  
V příběhu má své místo i nenapravitelná Muchomůrka zelená zvaná Eufrozie. 

Čeká vás hodně dobrodružství … krásných chvil, nějaká ta moudra i pohlazení na duši a to bez rozdílu věku…

Dle prvních názorů pověřených osob, je Moje knížka žánrově velmi blízká pohádce Malý princ. Pokud tomu tak je, jsem víc než poctěna ....




V knize si budete moci číst příběh skřítka ze země Srdce Povídáčka, příběh holčičky a jejího tatínka, který si po letech na svého kamaráda z dětství vzpomene a také  přímo hovořím, jako autorka knihy se čtenářem. Vedu ho za ruku a doslova a hmatatelně mu vyprávím o pocitech a dávám mu prostor jen a jen pro něho …




A protože jsem Vám slíbila malou ochutnávku z Moji knížky. Tady je … text  je ještě bez korekcí. Přeji vám hezkou chvíli …


(část kapitoly sedm) … Společně s napravenou kočkou zamávaly starým moudrým borovicím. Větvě borovic zašuměly a borovice zvolaly do dálky za nimi :
„Věci nepřicházejí přílišným chtěním, ale radostným očekáváním …“ Byly to moudré staré stromy. Na cestu domů dostal Povídáček s rezavou kočkou moudrá slova. I ty příteli můj,  když  se těšíš a nemusí to být velká věc, postačí maličkost, tak Tvé těšení je krása všech krás. A věř mi, že Povídáček se na Miu moc těší. To je ta síla, touha, krása, co ho žene vpřed. Co mu dává chuť do jeho kroků. A že má nožičky malé, bosé, ale tak odhodlané.

„Jak  se vlastně jmenuješ kočko rezavá? Měl bych to vědět, když si teď spolu vandrujeme světem.“
„Říkají mi různě. Jsem odjakživa tulačka. Většinou na mě volají Kšááá … Fůůůj … Jedéééš … Mazej … To všechno jsou má jména.“
„ Aha, ty nemáš domov ani rodinu? Ani pána ani paní? Nemáš ani svoji misku s mlíčkem? Nehraješ si se svými kamarády ani dětmi? “

Kočka se smutně dívala vpřed. Mlčela a tiše si to našlapovala lesní cestou.
„Tak pak tomu všemu rozumím. Ty jsi nikdy nepoznala lásku, když Tě všichni odhánějí. Chudinko kočičko. Ty nemáš ani jméno…“ Povzdychl si Povídáček.
„Budu Ti říkat Rézičko. Jsi tak hezky rezavá. Jsi hezká kočička a teď jsi ještě hezčí. Máš jméno.“

Kočička se kouzelně podívala na Povídáčka a tím nejhezčím hlasem mu poděkovala.
„Děkuji Ti… za jméno. Za to, že jsi mě udělal lepší.“
„Ne já, to láska. A ty jsi jí pomohla,  aby se v Tobě probudila …protože, když otevřeš srdce – přichází zázrak …“





A ještě malý kousek zde

Přeji  dny plné lásky 

Věrka



pondělí 15. května 2017

Nabírám sil ...



Uposlechla jsem všechny  přátelé a známé …
Po dopsání Moji knížky jsem se zkusila zastavit.

Odpočívat …



Jde to a není to špatné…

Včera jsem dokonce odložila i kuchyňskou zástěru a v den maminek, nás táta vyvezl na oběd.
Zastavili jsme se i v přírodě. 
Udělala jsem pár fotek od rybníka, kde Carolinka nakrmila kačeny … 

Je to radost, jen tak být …




Dnes jsem už začala koketovat s myšlenkou tvoření …

S úvodním textem
Mámina kalendáře 2018 – každý den je dar

Letos by měl být v omezeném množství, v limitované edici, neboť


stojí před ním





Tento týden ji vezu, rukopis Moji knížky,  do trezoru autorů do Prahy a to znamená,
že vám malou ochutnávku z ní brzy přinesu.

Pár slov… kousek radosti a pohlazení na duši…





Přeji krásné dny

Věrka




neděle 14. května 2017

Den matek ...



Všem maminkám všechno krásné


Dnešní den patří jenom jim

Je o nás, ale především o našich maminkách. Bez nich bychom nebyli.

Proto všem … mladým, starým, veselý, smutným, opuštěným, velebeným … i těm v nebi ...

Prostě VŠEM maminkám přeji to dnešní slunce  plné lásky a záře


S láskou a úctou

Máma Věrka