… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

středa 22. listopadu 2017

Naše Nebe ...


má své označení



Náš budoucí domov je na kopci, vysoko a hluboko v horách. Tam, kde se špičky stromů dotýkají nebe … Tam, kde ptáci létají ne vysoko nad hlavou, ale skoro vedle vás. Kde i ticho má svoji tóninu... kde plují mraky na nebi hodně, hodně nízko. 





Tam, kde nevnímáte nic, jen svoje bytí … To je NEBE … 




Přemýšlela jsem, že označení V Nebi nechám vyrobit na plechovou ceduli, jimiž jsou značeny ulice a přidělám jej na dům. Ale pořád jsem cítila, že to není ono. To, co mi přišlo do cesty, ne náhodou, ale osudem, to vám nyní velmi ráda představím.




Jsou na světě lidé, kteří mají ruce posypané zlatem. To, co dokážou, je díky talentu a píli víc než skvostné dílo. Mezi takové patří i pan Radek Zdražil. Kluk, kterému kdysi zavonělo dřevo a to bylo moc dobře. Jeho šikovnost, talent umí dnes mistrovská díla.



kresba dřeva ... krása
A to nejen v řezbářské dílně


Jeho kresba a uhel, rovněž bere dech.Máte možnost se od něho zvěčnit na věky věků. Můžete tak věnovat svým blízkým nádherný dárek. Pojďte nahlédnout do jeho království ...Jste srdečně zváni




Někdy se v životě věci dějí tak, že člověk až žasne nad dokonalostí osudu. Když jsem zahlédla na stránkách pana Zdražila dřevěný kříž ze starých trámů, nevím proč, ale v tu chvíli mi bliklo, že cedule na našem domě, v našem Nebi, musí být dřevěná, vytvořená rukama tohoto člověka. Vyměnili jsme si pár emailů a naše cedule „V Nebi“ je na světě.

Do řezbářské dílny putovaly i mé knihy s duší … pro radost, pro přátelství, pro to, aby lidé měli k sobě blíž. 
A na začátku toho všeho, byl nádherný dřevěný kříž… ze starého švestkového dřeva.



Na křídlech ... věřím, že holubích ...

Vzpomínám si jako malá, na truhlárnu, co tak krásně voněla…

Velká, železná na zeleno natřená brána a za ní stohy palubek a prken. A ta vůně! Ta mi učarovala. Dodnes ji zbožňuji, mám ráda piliny, doteky dřeva a jeho kresbu. Dokonce jedno z prvních zastavení, které jsem dělala s putováním Mámina kalendáře, bylo právě v řezbářské dílně. Práce řezbářů mě prostě fascinuje.Když kousek dřeva ožívá. Když vzniká dílo, které přežije mnohdy i pokolení.



To jsou ty krásné věci, které mají jakýsi bonus navíc … originalitu a vnitřní krásu.


Duši



neděle 19. listopadu 2017

Bílé Nebe ...



Tak jsme zase byli na besedě. Jak říká naše sousedka v Nebi návštěvě.
 Poseděli jsme ve staré světnici, pili dobré moky, děti si hrály  za kamny hry a některé pod stolem u kterého jsme besedovali.


Když padla hluboká tma, rozešli jsme se do svých příbytků. 



Soused se s námi loučil slovy : "ráno padne sníh, cítím to v kostech..."




A měl pravdu. Ráno mě pohled z okna naplnil krásou nebeskou... Hned jsem sáhla po foťáku a kus té nádhery vám posílám ...




Jak budujeme domov  V Nebi přinesu v jiném příspěvku, zaslouží si to prostor. 
Resp. zaslouží si to můj muž neb naše Nebe je stavěno metodou " ONE MAN". 





Tento víkend nám přinesl mnohé. Besedu s přáteli.  Sníh ... Děti postavily i prvního sněhuláka ... My prubli konečně kamna a spali poprvé v "ložnici"... a také mi přišla milá zpráva od spisovatele žijícího v Kanadě 
Zdeňka Hanky  

Pohladila mě na duši





Také jsem dostala hodně těžký balík. A co bylo v něm ? To s láskou a radostí nafotím a představím brzy, brzičko. 




Posílám sněhové pozdravení 




Věrka


úterý 14. listopadu 2017

Na sousedské ...



V neděli  se u nás v Nebi konalo sousedské setkání ve zdejší kapli.





Byla to vážně paráda a pohodovka. Děti zpívaly, hrály na nástroje. Dospělí také. Oknem kaple šimraly sluneční paprsky všechny a všechno. Pohoda se vznášela mezi námi








Na závěr manželka pana starosty požádala všechny, aby domů nespěchali."Až vyjdete ven z kaple, popovídejte si se sousedy, popijte, zobněte dobrot a nikam nespěchejte...

Jsme na světě právě teď ..."

Její slova mě až dojala. Cítila jsem, že tady jsem doma...





Sousedky donesly své koláče na okošt, jak za starých časů a zdarma... Tak, jak píši v knize Máma. Kdy si sousedky nosily v neděli na ochutnání koláče a pánové si zvedali klobouky z hlavy dolů, když se zdravili. 




Horký čaj zahřál nejedny zmrzlé ruce. I kořalka nechyběla. A hlavně nechyběla dobrá nálada, sousedské popovídání. I když byla řádná zima, nikdo nereptal a rádi jsme spolu pobyli. 

 




Žár od kovářské výhně dokresloval tu nádhernou sousedkou sešlost a atmosféru.


V žáru se tvoří právě sova
Sova se tvoří i ze dřeva

A aby bylo i za šera krásně, sousedé rozsvítili stromky podél cest.






Akce to byla velkolepá, elektrikář to řídil telefonicky:
" hoši tak už to zapněte  ... máte to pod kbelíkem na louce."

 Když jsme se loučili se sousedy, mávala z dálky na mě paní francouzskou holí a širokým, krásným  úsměvem. Ano, byla to paní, kterou jsem v létě svezla kousek cesty.
Její nezdolný optimismus v 86 letech je víc než inspirující.

 



A když jsme vystoupali do kopce, do našeho Nebe, čekal nás krásný  pohled. 

Zasněžené vrcholky hor. 



Večer, když jsme jeli domů, sněhové vločky hustě padaly už i v Nebi. Carolinka radostí povykovala a měla radost, že Svatý Martin plní svá slova. 

Přijel na bílém koni





Přeji všem krásné dny

Věrka



sobota 11. listopadu 2017

vánoční kouzelné srdíčko ...



Včera mi přišel krásný email s odkazem na stránky blogu mé kamarádky

Udělala mi velikou radost, její radost.




Jak praví Povídáček, jen sdílená radost se dokáže násobit.




Proto děkuji za sdílení srdeční radosti, že na světě je vánoční kouzelné srdíčko.
To, které dává všedním dnům tu překrásnou radost. Dokáže přiblížit naše sny ke skutečnosti.

Stačí darovat, pošeptat...toužit a snít...
Otevírá srdce a přichází zázrak


Vložte ho do dlaně osoby nejbližší ... uvidíte ...




Dnes u nás padaly první sněhové vločky. Musíme napsat za chvíli dopis Ježíškovi, který u nás píšeme vždy s prvními sněhovými vločkami. Už léta letoucí...

 Protože věříme na zázraky ... Skrze to k nám přichází těšení a radost.
Tu vám všem ze srdce přejeme




Věrka s rodinou 



čtvrtek 9. listopadu 2017

Modrý zázrak ...




V tyto dny usilovně pracuji na novém projektu, který otevírá srdce a jmenuje se

„Srdce pro Tebe…“







Brouzdala jsem lesem u nás v Nebi a v rámci tohoto projektu jsem si třídila myšlenky.
 Žádný stesk, slzy, bolest … ba naopak. Radost, úsměv, pohlazení. Protože mnou připravovaný projekt takovým skutečně je.


Pod nohami mi šustilo listí. Cítila jsem neskutečnou lehkost bytí.
V ten moment jsem zahlédla pod stromem v starý, rezavý, modrý hrnec…





Nebyla bych to já, kdyby ho hned nevyfotila ve vší parádě. Ba co víc…
Napsala jsem o něm pohádkový příběh.
Takový, kterým bude začínat má další kniha z kolekce modrých knih s duší …

Název knihy už teď se doslova nabízí…




I nebe je modré … modré jsou mé knihy…modrá je naděje…modrý je starý, rezavý hrnec.
 A nic se neděje na tomto světě náhodou.
Když jsem Carolince četla pohádkový příběh o modrém hrnci, na konci vyprávění začala tleskat a pravila:

„ Mami, to ti poděkovalo nebíčko přímo v lese za „Srdce pro Tebe…“




Modrý hrnec v modrém lese

Nic se neděje náhodou…. A já moc děkuji chvíli, kdy jsem objevila v lese starý , rezatý, modrý hrnec, beze dna… bez lesku a užitku…

Protože v tu chvíli ke mně přilétla jedna moc velká, ušlechtilá, užitečná a krásná múza.


( pohádkový příběh modrého hrnce )



  Věrka