čtvrtá svíce ...

Přichází čas, kdy zapalujeme čtvrtou adventní svíci. 

Moje kamarádka Alenka mi poslala krásné čtení o adventních svících. 
Dovolím se o tento příběh s vámi podělit.

Na adventním věnci plápolají svíčky. 

Tak tiše, že je slyšet jak spolu rozmlouvají. První adventní svíčka říká těm ostatním:

" Mé jméno je MÍR. Mé světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují. Nemám už sílu svítit a plápolat..."

Druhá svíčka svým plamínkem zakmitala a řekla:

"Já se jmenuji VÍRA. Zdá se, že jsem zbytečná... Lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu , abych svítila."

Třetí svíce jemným hlasem pošeptala:

"Jmenuji se LÁSKA. Nemám už sílu hořet. Lidé mě odstavili na stranu, vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi."

V tom přišlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo:

" Svíčky, vy musíte svítit a ne být zhaslé ... "

V tom se přihlásila ke slovu čtvrtá svíčka a řekla:

" Nebojte se, dokud já budu svítit, můžeme i ostatní svíčky zapálit.

Jmenuji se NADĚJE."

Dítě od této svíce zapálilo zápalku a rozsvítilo ostatní svíčky na adventním věnci. 

Plamen NADĚJE by nikdy v našich srdcích a životech neměl zhasnout ...

♥