Advent na statku ...

Vzpomínáte si na fotografii malé blondýnky v kamizolce s poštolkou na ruce? 

ZDE

Není tomu tak dávno, kdy jsem tuto fotku pořídila. Poslala ji její mamince... Napsaly jsme si pár emailů a obdržela jsem pozvánku na další sokolnické setkání.
Tentokrát na barokní statek Benice.

Zda pojedeme jsme se rozhodli, až v pátek ráno. Akce neplánované, ty na poslední chvíli, bývají nejlepší.

Měla jsem původně v plánu péct, chystat Vánoce, pentlit a dekorovat ...

Ani  jedno z toho jsem nedělala.

Advent je o těšení, klidu a pohodě.

Tak toho jsem si dostála.

Když jsme pozdě v noci přijížděli na barokní statek Benice, měli jsme vážně pochyby, zda jedeme správně.

 Cesta se zužovala a dokonce vedle ní leželo stádo srnek. Tak takhle vypadá místo, kde lišky dávají dobrou noc.

 A na onom konci cesty byla vrata statku, který mi připomínal přesně takový, jaký byl v pohádce Popelka. 

Byli jsme mile přivítání, byla nám nabídnuta večeře a teplo praskajícího ohně v kachlových kamnech.

 Druhý den jsme vstávali časně, abychom stihli nástup sokolníků. Odjezd s nimi do kostelíku na kopeček kousek od Konopiště.

Takový kostel jsem ještě neviděla. 

Skutečně rytířský a vše probíhalo v rytířském stylu.

Nádherný zvuk trubačů

Pavučina na kříži mi přišla až mystická ...zub času ...

Rytířský řád Svatého Václava

 Po mši jsme prožili den v přírodě s lovci a dravci. 

Procházkou po polích a když jsme měli už pěti kilové boty, od bláta, prostě jsme to vzdali. Boty vyměnili za jiné (po zkušenostech z minula) a jeli na oběd.

Konopiště, místo Ferdinandovo, bylo nejblíže.

Tento pes mi připomněl film mého dětství  " Bílý Bim a černé ucho..."

Výr jménem František. Už jméno předesílá, že dobrota ...

V myslivecké restauraci na Konopišti

 Myslivecká restaurace nás překvapila.

Nejen úžasným menu a stylovým interiérem.

Carolinku ohromil orchestrion, stará dřevěná hrací skříň, která parádně hrála.

Nás zase  pohled do přírody z oken restaurace, kde při popíjení teplého punče lze sledovat daňky a jeleny.

A tak jsem si v té pohodě a klidu pochvalovala, že jsme udělali dobře, že třetí adventní víkend prožíváme konečně mimo rytmus všedních dnů.

Možná to je odpověď života za moji akci Srdce pro Tebe, kdy mi chce říci, že za dobré skutky přichází odměna. 

V podobě nádherně prožitých dnů. 

Nemusí jich být kupa, někdy postačí i pár ... a já je prožívám, jako dar.

Zvláště jsem tento moment vnímala večer, když jsme byli pozváni na slavnostní sokolnickou večeři.

Opět nádhera ... ale cítila jsem zde mnohem více...

Kromě výtečného menu, parádní výzdoby a skvělých lidí, přišla na řadu i tombola. Když jeden sokolník vytáhl z krabice poslední lísteček se jménem, řekl: 

" Já to jméno už vím. Ale právě proto bych chtěl něco říci vám všem ..." 

následoval dlouhý hovor k publiku. O děkování. O tom, že se hodnotilo dnes mnohé... Dravci, lovci, styl ... ale to nejdůležitější, jsou ženy. Ty, co jsou sokolníkům,mužům oporou.  Třeba, když celé tři hodiny sokolník nahání svého dravce ze stromu dolů a jeho žena na něho čeká.

Hovořil moc hezky o ženách...až jsem byla mile dojata ...

 Nakonec vzal lísteček a přečetl jméno

Věra Fina

 Publikum tleskalo a já vůbec nevěděla proč.

Vždyť mě tu skoro nikdo nezná.

Vždyť jsme tu více méně "náhodou" skrze fotografii malé blonďaté holčičky ... 

Co jsem cítila, byl hezký pocit za něco, co do této chvíle neumím pojmenovat.

V neděli ráno nás vzbudilo počasí, jako z pohádky O popelce. 

Na barokním statku Benice padaly sněhové vločky. 

Ticho, pohoda a adventní krása se vznášela celou krajinou.

A já v té kráse, opřená o dřevěnou ohradu fotila koně, kteří to cítili možná stejně, jako já...

Přeji štěstí a šťastné dny všem

 Věrka s rodinou

♥