Jako z filmu ...

svatební cesta do Jiljí.

♥ 

Nikdy by mě nenapadlo, že podobnou komedii prožiji na vlastní kůži. V neděli jsme se rozhodli vyjet na vodu. Peťan, Carolinka a já.

Počasí , které mám zde na blogu (vpravo), z Norského serveru, mě nikdy nezklamalo. A tak jsem zjistila, že pršet bude nejdříve po 14.00 hod. 9.srpna. A tak jsme hned v pondělí zvedli kotvy a jeli směr Sázava.

♥ 

Prožili jsem krásný večer pod hvězdami při sklence vína s milou blogerkou Ranatkou. Moc děkujeme za vše. 

Hned časně z rána jsme vyrazili směr Český Šternberk. Doslova romantické místo…ale ta nás na to šup opustila…při prvních „pádlovacích pohybech“.  Působila jsem na řece, jako kompasová střelka. Přesně tak jsem se točila s kanoí. Peťan prvních deset minut váhal, či nezabrat proti proudu a kanoi nevrátit.

♥ 

Každý začátek je těžký …nikdy jsme řeku nesjížděli… Nejen pro Kačku to byl ohromný zážitek.

První jez jsme s lodí slezli…pak jsme se jakš takš zesynchronizovali a pluli jsme. Tedy pluly…občas Peťan ze zádi slezl, vystoupil a kanoi popotlačil. Nějak nám v půjčovně lodí zapomněli říci, že Sázava je skoro vyschlá. Pádly jsme se občas skoro mlátili …odpichovali …odstrkovali. Při pohledu na nás, Vinnetou by se mlátil smíchy….

... tanec modrých vážek ...

První zastávka byla ještě plná romantiky, sluncem zalitá. Vytáhla jsem ze sudu i foťák pro pár záběrů. Ten foťák, který si hýčkám… nikdo kolem něho nesmí ani dupat, kvůli otřesům (stará optika) … proč to zmiňuji, uvidíte za chvíli …To byla asi poslední chvíle, kdy vše probíhalo, jako v písních bratrů Nedvědových…

Tak trochu mě poprvé doběhla předpověď počasí z Norského serveru. První kola na hladině Sázavy jsme spatřili i ucítili asi v 11.00 hodin. Pořádně jsme zabrali, všichni tři. Kanoi přivázali u prvního mola a doběhli do jakéhosi bistra. Průtrž mračen se spustila… Do cíle - poslední 2 km. Když jsem volala na základnu, že prší, zda je možnost, že by si pro loď přijeli sem…a my pokračovali na základnu, kde jsme měli auto vlakem… nepřipadlo to v úvahu.

(jen za nekřesťanskou úplatu)

Opět konstatuji,že vše je v lidech...

 A tak jsme vzhlíželi k nebi a přáli si konec lijáku. Když už jen jemně pršelo, naskákali jsme do kanoe a pluli. To jsme ještě neměli tušení, co nás čeká na posledních 2 km. JEZ , kde na mapce kterou nám četla Kačka, neb brýle jsme v kanoii neměli, byli nakreslené dvě černé lebky se zkříženými hnáty. Když jsme viděli onen jez, kde už ani kačeny nebyly, rozhodli jsme se ho obejít. Jenže kudy? Cesta nikde…Můj Peťan si ví rady…vždyť byl 2 roky na vojně…Vzal kanoii „do teplejch“ (do rukou) a táhl ji na břeh a ze břehu na silnici. Kolemjedoucí přibrzďovali a fotili si tři experty, co si to v dešti kráčí bosky po silnici a jeden z nich táhne kanoii ...

♥ 

Asi kilometr měl můj foťák  touto cestou docela otřesy…konec konců nejen on…

Když jsme naskákali zpět na vodu, otočili jsme se a viděli onen jez vyprskli jsme s Peťanem smíchy…Z jedné strany působil hororově, z druhé strany žádný válec, ale betonový svah, který se dal lehce sejít ...

Pak jsme "sjelosešli" ještě jeden pseudojez a v cíli jsme celý promáčení a šťastní,  si plácli a dali upršenou a spokojenou pusu. Avšak neměli jsme tušení, jaká třešnička na dortu nás ještě čeká.

Na dotaz v kolik jede vlak na základnu, nám slečna sdělila, že za hodinu a musíte přes most a nahoru a dolů. Pojem nahoru a dolů, si vybavím našich x schodů z patra do patra…a nebo cestu do sámošky.

Ale může to také být  cesta cca 4 km … v dešti …

S kručením v břiše, jsme už trhali kolem cesty švestky…pěkně trpké …Zásady šly stranou…jako třeba, že ovoce u cest se prostě netrhá a nejí.  Vím, člověk má zkusit asi vše, ale ve dvaceti …Čundr ve zralém věku je vážně adrenalinový zážitek …

Když jsme cestou dolů zahlédli nádraží, byli jsme ohromně šťastní. Servítky šly stranou (zapomněla jsem i na stud stomie)  a tak jsme mokré oblečení svlékli v čekárně nádraží a oblékli si suché (které jsem nesla s foťákem v pytli na odpadky.) Taťka rezignoval a vydržel v plavkách, až do cíle. Na nádraží, mě - téměř abstinentovi, koupil pivo. To jsem vypila skoro na ex a cesta vlakem na základnu se mi zdála, jako nejkrásnější cesta mého života. Kačka si ohřívala ručičky o kelímek s čajem a pronesla, že tento den si bude navždycky pamatovat…

♥

A já s Peťanem ? My budeme teď spát asi tři dny v kuse ...

♥

Krásné dny přeje dobrodružné trio 

♥