Za včelkama ...

... jsme si udělaly včera špacír.

Původně jsem měla v plánu jet fotit lány bledulí do zámeckého parku v Kostelci n.Orlicí (neb minule začalo pršet). Jenže táta se nakonec rozhodl udělat jarní údržbu auta, tak jsme si vyšly na špacír pěšky, což je super... 

♥

No, pěšky … Tak, jako ke mně na špacíru patří foťák, tak k naší Carolince koloběžka. Jak roste, kupujeme větší boty, oblečení, kola…ale koloběžka stále zůstává. Kdykoliv se zeptám, jestli si nevyjdeme na špacír … hned volá:

 „hurá hurá, pojedu na koloběžce…“

♥

... dotknout se lásky ...

 Přibalily jsme do batohu naši „svatou“, pohádkovou trojici …

a vyrazily jsme si to za sluníčkem. Za vůní jara. Carolinka mi po cestě na koloběžce povídala jednu básničku za druhou neb v pátek  se zúčastnila recitační soutěže a doma jsme ji tak důvěrně říkali Kvido. (viz. Báječná léta pod psa)

... pozorujeme včelky ...

... včelky, kam se jenom podíváš ...

Na jarní mezi to doslova bzučelo. Seděly jsme na mezi celou věčnost. Pozorovaly jsme včeličky v jarních květech. Fotily jsme pohádkové postavičky. Carolinka šeptala, aby nevyplašila včelky. Nejprve se bála k nim přiblížit. Ujišťovala jsem ji, že včelky poznají, když jim člověk nechce ublížit. Všechno na světě je energie. A ty ji máš dobrou a krásnou… Včeličky to vědí …

... mami podívej ...ony dělají kotrmelce ...

... tak tohle je svět ...

... slyšíte ten bzukot včeliček? ...

Užily jsme si náramně jarní focení a myslíme si, že i pohádkové bytosti. Ukázaly jsme jim, jak vypadá jaro … kvetoucí kočičky … včelky, které neubližují pro nic za nic. Jarní kaluže na lesní cestě …stromy porostlé mechem …pařez na kraji lesa…také rozmoklé křídy v trávě … no a jasně, že i modrou koloběžku, která doslova roste s Carolinkou.

♥

... a ta vůně ...

Také jsem kdysi dávno mívala modrou koloběžku. Je zaparkovaná u babičky ve stodole a po každé, když tam přijede Carolinka, cvičně ji provětrá. A já si pokaždé vzpomenu na kopec u nás za barákem …na čáru nakreslenou na cestě …na starty a cíle … Na sešlapanou levou botu od koloběžkového odrážení. Na klakson, po kterém jsem toužila.

♥

Carolinka a její koloběžka

Tolik krásných chvil z dětství je v nás schovaných. Je krásné, milé a líbezné tyto vzpomínky pohladit a nechat je zablýsknout se v jarním svitu slunce, stejně jako křídla motýlí. Ta, která vytvořila téměř moje dvorní výtvarnice, se ve svitu slunečních paprsků skutečně třpytí, jako duha.

♥

... to jaro je prostě pohádka ...

Vzpomínám si, jak jsem mé dvorní výtvarnici psala emaily, jak si představuji mého pohádkového motýla Benjamínka. Pak jsem se snažila ho namalovat a kresbu odeslala … pak jsem jí telefonovala a své představy jsem ji sáhodlouze vyprávěla.

„…aby se doslova lesknul, třpytil, jako duha …jako celé spektrum barev…aby v něm byla ukryta krása celé malířské palety …Až ho budu fotit, aby téměř oslnil…“

A já tu chvíli dnes ve svitu slunce skutečně zažila

♥

... včeličky na dosah ruky ...

Zažily jsme krásný den a já budu věřit, že třeba kousek z něho zůstane v paměti i naší Kačce. A jednou bude ona na obyčejné chvíle vzpomínat se stejnou láskou, jako já dnes na kopec, koloběžku a jarní závody s partou kamarádů.

♥

...jsme kamarádi ...

 Přejeme vám krásné jarní dny

Věrka a Carolinka

♥