Je na
každé mezi, louce, poli a v lese.
♥
 |
| Cesta mého dětství |
Po
dlouhých dnech strádání a užívání medikamentů, jsem vzala na krk foťák, ruku
Carolinky a mého muže a vyrazila do té nejkrásnější lékárny na světě.
Do
polí, luk a hájů.
♥
 |
| kuk ... na schovku ... |
 |
| pozorovat hmyzáky mě baví |
Tento
blog se snažím, aby byl blogem klidu a
pohody.
To,
že někdy se zatáhnou mračna a vítr se žene neskutečnou rychlostí … nebe křižují blesky a
bouře bere vše, co ji přijde do cesty, to je ŽIVOT.
I o
tom je tento blog.
♥
 |
| Heřmánek v poli obilí je moje srdeční vzpomínka na dětství |
 |
| dotkni se té krásy |
Neboť
je také místem života a ten není jen procházkou růžovým sadem.
A
tím, že o tom všem dobrém i zlém píši a sděluji světu, to činí z nás komunitu
přátel. Místo, kam se i přes nezdary osudu vracíme, čteme a sdílíme. A já
věřím, že i na sebe těšíme…
♥
Tak,
jako jsem se těšila na noc, kdy ji prospím celou, bez probuzení.
Tak,
jako jsem se těšila na den, kdy se mi zasteskne po spoušti fotoaparátu.
Tak,
jako jsem se těšila na vaše komentáře pod příspěvkem, který mě bude bavit psát.
Tak,
jako jsem se těšila na chvíli, kdy zub času odnese mé slzy….kdy přestanu
pociťovat křivdu, bezmoc, beznaděj.
 |
| ...když se komáři tetelí v západu slunce ... |
Vrátila
jsem zpět ke kořenům. K myšlenkám na moji babičku. Ke vzpomínkám na
dětství. K procházce podvečerní přírodou. Ke spoušti fotoaparátu. Třídím
si myšlenky. Inventura je téměř dokončena.
♥
 |
| osamocená |
 |
| A co gravitace ? :-) Broučku červený ... |
Když
jsem se proplétala stébly trávy a obilí, snažila se cítit jenom to. Jenom tu
chvíli TEĎ.
Kousek
z ní vám posílám
 |
| Bílá chrpa ... albínka v poli |
 |
| Čekala na mě ... pro radost moji i vaší ... |
 |
| podvečerní poezie mezi bodláky |
Přeji
všem pohodové dny
Věrka
Věruško, děkuji za krásnou chvíli díky tvým fotografiím a slovům. Tobě přeji do dalších dnů hodně klidu a pohody. Růža
OdpovědětVymazatRůženko moje milá, rádo se stalo. Děkuji za přání, které je pro mne moc důležité. Věrka
VymazatI kdybys nenapsala nic,ten kdo tě zná,by z fotek mohl číst...Je v nich všechno-bolest i beznaděj,naděje i radost,síla okamžiku tady a teď...
OdpovědětVymazatA právě proto tady jsme a stojí za to si to špatné odžít,aby to krásné zase mohlo vyniknout...
Věri,veliké obětí přes kopce letí a neboj,bude zase dobře-MUSÍ...cítím to
Moje milá Hani, děkuji za vše. Za sdílení, za slova, za vnímání. Ty víš, že jsem byla dokonce tak daleko, že zapíchnu i psaní. Tak daleko dosáhl můj bol. Ale po chvílích ztišení jsem zjistila, že to by bylo to, co by oné osobě prospělo, potěšilo a čím by vyrostla sama v sobě. A co by naopak zničilo moji duši. Proto opět mé kroky do přírody, bez slz, s radostí a s touhou potěšit i vaše oči. Tvoje oči. Pá Věrka
VymazatZdravím Vás, Věrko, a přeji zdraví a štěstí. Ráda chodím na tento blog pro pohodu, která mi poslední dobou chybí. Kam chodíte na ty nádherné chrpy? Už jsem je nikde neviděla kvést snad věky a moc se mi po nich stýská. Katka
OdpovědětVymazatMilá Katko, děkuji za Vaše řádky. Chodím na ně stále na stejné místo, kde jsem vyrůstala. Ráda Vás tam pozvu. Ony tam kvetou ještě teď, když je pole zlaté. Pro mne to je téměř jako dar z nebe...Věrka
VymazatAno, je to dar z nebe - jsou jako nebe. Katka
VymazatKdesi jsem napsala, že je to kapka inkoustu z nebe... dopis shůry. Věrka
VymazatVeľmi sa teším Vierka:-)
OdpovědětVymazatTakto sa teším aj na návrat na svoj blog.
Opisovala som v ňom život s autizmom v krásnom rekonštruovanom starom-novom dome,
samá tehla a drevo,
budovanom skoro bez prostriedkov, veľakrát v bezmoci a bez síl,
s tieňom porušenosti, biedy duševnej poruchy, depresií, autizmu, únavy,
otvorene a pravdivo, lebo bez toho nie je cena toho dobrého v živote,
aj keď mojich, aj mňa to aj bolelo...
Ale písala som vždy len opatrne, po špičkách, z vnútra, upokojená, plná nádeje a života...
Aj keď trochu industriálne:-)
Treba mi (nám) vybojovať ešte jeden náš dobrý životný boj, potom sa vrátim, otvorím Otcov dom a my už budeme všetci v ňom:-)
Srdečne pozdravujem, Alena Vyskočilová
Milá Alenko, děkuji za krásná slova, psaná životem. Přeji pěkné dny. Věrka
VymazatMilá Věrko, po každé bouřce vysvitne sluníčko a já Vám přeji, ať se dlouho nebouří a nebe se zase rozzáří. Vaše příspěvky jsou plné lásky, víry, radosti i bolesti. Vaše fotky jsou fascinující a plné života. Jsem ráda, že jste vyšla do polí a luk a s chutí zase fotíte a vnímáte sílu okamžiku. Vše zlé ať brzy pomine a vy se s Carolinkou radujete z jejích i vašich úspěchů.
OdpovědětVymazatTo Vám přeji ze srdce. D.
Milá Dášo, děkuji za nádherný komentář. To je to, co mě vrací zpět...k radosti. Však co si přát více? Děkuji za vše a přeji krásné léto. Věrka
VymazatHezký den!
OdpovědětVymazatKrásné fotky...děkuji také a přeji,aby bylo lépe... :-) Prostě dovedete o tom krásně napsat...
Eva od Olomouce
Milá Evičko děkuji, to mě moc těší. Přeji dobré dny. Věrka
VymazatVěrko, návrat ke kořenům nám vždy sílu dá. Píšete věrně, lidsky a věřím, že mnohým lidem dává sílu, když si čtou váš příběh odhodlání. Energie se vždy vrátí zpět, mějte náruč stále otevřenou.
OdpovědětVymazatZuzka
Děkuji Zuzi za radu. A i to je důvod, proč mám tento prostor tak moc ráda. Za slova a rady , které ke mě přicházejí. Otevírám náruč.
VymazatVěrka
Milá Věrko,když jsem viděla Tvůj dnešní příspěvek,v duchu mi proběhla představa Tebe,jak vycházíš z mlhy do slunečného dne.Jako když vycházíš z tmavého domu a odhrnuješ rukou záclonu z mlžného oparu do zlatého dne.Jako bys v té představě vstupovala do nového života a to,co je za Tebou Ti ukázalo ještě větší krásu,která Tě čeká,když tím mlžným oparem projdeš.A Ty budeš ještě šťastnější a silnější.Alena(modrý kvítek)
OdpovědětVymazatAlenko, děkuji za milé řádky. Kéž by se tak stalo. Věřím Ti, že stane... Věrka
VymazatMila Věruško,jsi Človiček s velkym srdcem,krasně pišeš,Tve fotky jsou užasne.
OdpovědětVymazatPřeji Ti at jsi štastna,stale na Tebe myslim.
Vlasta
Milá Vlasti, děkuji úplně za vše. Moc to pro mne znamená. Přeji krásné dny. Věrka
VymazatMilá Věruško, jak ráda bych pohladila tvou tvář. Jen tak, protože jsi. Děkuji za to, že jsi. babi Jířa
OdpovědětVymazatMilá babi Jířo, děkuji. Chtěla bych říci, napsat více, ale došla mi slova. Jsem dojata. Věrka
VymazatCo jiného napsat,než opakovat to, co je tady psáno už výše. Nikdy neprojdu tento blog jen tak bez toho, že se chvíli zastavím, pak se znovu vrátím k začátku příspěvku a znovu ho prohlédnu, přečtu. A pak nevím, jaká slova v komentáři volit, abych poezii Tvého příspěvku neporušila.
OdpovědětVymazatKlidné dny, Věrko!
Hanka
Milá Hani, děkuji moc za nádherný komentář, který přiměl i mě k zamyšlení.Ze srdce děkuji a přeji krásný den. Věrka
VymazatVěrko, jak už tu někdo psal, já také prvně shlédnu všechny fotky, pěkně pomalu, jednu podruhé a zasním se u nich, zapřemýšlím co mají vyjádřit. a potom teprve zaroluju nahoru a čtu. jsem nesmírně ráda, že jsi zas vyšla ven do přírody s tvými milovanými a foťákem.
OdpovědětVymazatmoc na tebe myslím. Majka
jejda, te/d se dívám na příspěvek nade mnou a jako bychom ho psaly spolu
Majko, moc děkuji za Tvůj komentář, potěšil mě. A příští týden přinesu více. Hezký den. Věrka
VymazatVěruško milá,ani nevíte jakou lavinu..povodeň..emocí s Vámi prožívám..na vlastní kůži jsem zažila...dodnes své "bytí"obhajuji..ale silnější než dřív..posílena všemi prožitky..s jediným cílem žít(i s handicapem)radovat se z každičkého dne!!!
OdpovědětVymazat..o to víc s radostí čtu Vaše slova dnes..našla jste "cestu"!!!
..a to je to nejdůležitější pro další fungování☺
Příroda ta dokáže s bolavou duší doslova divy...určitě slzu osušila a úsměv připomněla!!☺
..setřásla jste ze svých křídel tu strašnou vrstvu popela jako bájný Fénix..další mávnutí bude lepší...věřte mi!!!
..a Vaše srdce se zase otevře❤
Věruško držte se,jsem ráda,že jsem Vás před časem našla....i já děkuji za to,že jste!!❤
Jana z chaloupky mezi kopci.❤
Milá Janičko, děkuji za Vaše řádky. Ani nevíte jako lavinu emocí prožívám skrze emaily zprávy, které mi chodí. Lidé mi píší příběhy s LPK, jejich zkušenosti, jejich osudy...je toho tolik, že nyní už nelze zmačkat čepici i kdybych musela. Ale já nemusím a ani nechci. Mám to někde napsané asi na čele...abych pořád sbírala síly a překonávala překážky. Nyní už nejen sama za sebe. O výsledku všechny obeznámím, neboť bych byla dlužna všem neříct, jak jsem se k dané věci postavila. Čelem a s odvahou.A to i díky vám všem. Věrka
VymazatVěrko, to jsou nádherné fotky a moc hezká slova! K.
OdpovědětVymazatZe srdce děkuji
Vymazat