všední den ...

Nedávno jsem v komentáři zmínila, že bych mohla přiblížit náš den.

Mnozí zaznamenali, že Carolinka má domo školu (na dobu nezbytně nutnou).

 Domácí škola je náročná předně na organizaci dne.

Tak tady je náš 

všední den.

Dětská radost

Nejsem typ holky, co vaří „prefabrikáty“ nebo odbývá rodinu ve stravě. 

Když přičtu ještě podstatný faktor, že můj jídelníček není běžný, kvůli stomii. 

Proto často vařím večer na druhý den. Nebo rychlejší jídla a polévky v čase Carolinčiny samostatné práce,
kdy píše a vypracovává probrané učivo.
A nebo jindy prostě vaříme spolu.

Přestávka v Nebi, venku ...

 Školu, kam jezdí na přezkoušení, povinně před koncem každého pololetí, jsme vyřešili taky tak říci po svém. 
Resp. ve prospěch Carolinky i náš. 

Do školy jezdíme častěji 2-4 měsíčně. 

Vždy dle domluvy s panem učitelem, který je jedním slovem úžasný.

Děti ho mají moc rády, dokáže naučit a na druhou stranu učí to nejpodstatnější, to co budou v životě potřebovat. 
Bez drilu a přitom s respektem. Jo, náš horský „Igor Hnízdo“.

 Výsledek je ten, že děti ho zbožňují. 
Já se s ním vždy domluvím přesně, co probíráme my, co o ni. Funguje to.

A vo tom to je.

Carolinka je konečně v klidu a my též.

 I když pro mě to je náročné vše na čas i na únavu. 

(O které blíže píši v posledním díle knihy Máma.)

Přestávka - trefím Tě ...prchej ...

Ráno nevstáváme na budík, ale režim máme. Dopoledne se učíme. 

Když vidím, že soustředěnost klesá, máme pauzu. Jindy naopak, když vidím, 
že nám to pěkně frčí a je Kačka chtivá vědění, prostě se učíme bez omezení.

 Pololetní testy byly pro nás náročné, protože jsme musely během krátké doby doučit celou přírodovědu za první pololetí neb na staré škole brali učivo 5. ročníku, ač Carolinka je čtvrťák. Prostě to tak v malotřídce měli. Že se mi to moc nelíbilo, je jasné. 

Protože proč se mají děti v  9-10 letech učit rozmnožovací soustavu, když se mají učit stopy zvířat, roční období, kameny atd.

Vše jsme dotáhly na jedničku. 

Vlastně všechno jsme zvládly na jedničku. 

A co víc…horská školička naší Kačku vážně baví.

Děti jsou bezva, pan učitel je bezva a konec konců  doufám, i domo učitelka 😊

Přestávka - tak to by šlo ...

Po obědě většinou Carolinka hraje na housle.  Její talent se i tímto časovým prostorem velmi prohloubil.
 Paní učitelka na housle zjistila, že odehraje i na piáno vše, co její ouška uslyší. To samé na flétnu…bubny jsme ještě nezkoušely…😊

Tak hraje tu na klavír, tu na flétnu, ale hlavně na housle. 

Její noty jsou většinou puštěný mobil s písničkou. Hraje dle poslechu.

Jeden den v týdnu jezdíme do města, kde má nauku, hodinu houslí i smyčcový orchestr. 

Je to náročné, je to rozvrženo na celé odpoledne, od oběda až po večeři. Čtyři hodiny. Carolinku to baví.

Přestávka u rybníku

Když je hezké počasí, jdeme nebo jedeme ven a fotíme. 

Vzduch je vzduch a Nebe je Nebe.

Opakujeme mnohdy venku. 

Na moje činnosti, což je nová kniha, tvorba kalendáře a malování zbývá noc. 

Ani ne večer, protože ten patří domácnosti. Pračce, sušce, myčce, plotně, úklidu, připravuji večeři. 
Mám dva pomocníky - Peťana a Kačku. 

Jsou stavy, kdy cítím silný příval únavy. Tělo poslouchat musím. Tak si prostě lehnu.

Přestávka na zmrzlých kalužích

Nesmím zapomenout ani na čas, který věnuji čtenářům a lidem, kteří mi píší dotazy.

Prostor pro Jelimána, z.s.

 To většinou také v čase, kdy Carolinka hraje na housle nebo si hraje 

nebo je s kamarádkami. 

Hodně mi dala má životní profese, kdy jsem dělala sekretářku, 

tudíž si vcelku dokáži  plánovat aktivity.  

Jen mi do nich nesmí vstoupit nemoc nebo únavy. 

Což se děje nyní. Mám kombinaci několika antibiotik, jsem po gastroskopii.

Přestávka u kostela. Probíráme gotiku a její prvky.

 Až když je Carolinka připravena do postele, kdy čte nahlas knížku nebo je ve spojení přes techniku s dětmi ze školy nové i staré,
 já usedám k počítači. 

Přes den pokud sleduji emaily a zprávy nebo komentáře, většinou operativně z mobilu. 

Klid nastává pozdě večer. Proto často mé příspěvky zde, v tomto prostoru,

 vkládám  většinou, až v noci. 

To samé platí pro ostatní mé weby a soc. sítě.

Na mém pracovním stole, ať to jsou papíry s poznámky pro novou knihu 
nebo papíry týkající se boje s Jelimánem (zákony a korespondence) nebo papíry a barvy pro tvoření obrázků … 

je především klid právě v noci. 

I múza mě v tomto klidu často navštěvuje ...

Přestávka - dovádění na kopci - stavění sněhuláka - procházka za sluncem

 Poslouchám u toho poklidnou hudbu, ať tu z blogu nebo z CD.

Když nepracuji u PC a netvořím, normálně obyčejně si povídám s mým mužem. 

Je toho tolik, co spolu sdílíme, žijeme, tvoříme a plánujeme …  

♥

Někdy se podívám na televizi, ale moc málo. 

Nikdy mě moc nebavila a hlavně, většinou je plná negativ. 

A tak si hodně moc vybíráme, co shlédneme.

 I když je puštěna, stejně si nakonec povídáme.

Jsem prostě sova a můj Peťan také. Nejvíce toho v noci vytvořím a udělám-e. 

Takže ranní vstávání, když neřinčí budík, mně vážně vyhovuje.

Přestávka - hraní venku

Úplně jsem vynechala takové detaily, jako je topení dřevem, 

které má na starosti můj muž, neboť těžké věci nemohu zvedat z důvodu stomie a snadné vytvoření kýly. 
Nebo zahradu a tak … 

Život mě naučil, že ne všechno můžu a dám a tak to tak beru.

S nadhledem a lehkostí. 

Díky tomu přišla v mém životě i velká úleva. 

Proto zahradu mých snů, plnou květin, kterou jsem dříve měla, už nemám. 

Ale mnohdy, když se zavřou dveře za jedním snem, otevřou se další dveře pro sen jiný…

Mám ho a nejeden.

Místo plevele raději konám besedy a setkání s lidmi. 

Protože jednou, za mnoho let, nikoho nebude zajímat má zarostlá, ošklivá zahrada, ale to, co jsem lidem sdělila. 

A o to se snažím s otevřeným srdcem…

♥

Věrka

♥