cesta do klidu a pokoje ...

Když píši na soc. sítě sporadicky, heslovitě

a když zrovna tak i odpovídám, bývám v Nebi.

Místo, kde se špičky stromů skoro dotýkají blankytu.

Místo, kde rozumíte i zpěvu ptáků.

Tam nabírám energii, sílu a třídím myšlenky.

I múzy ke mně zde usedají častěji.

V tom opojném tichu a klidu.

A když míchám na paletě barvy na letní kvítí,

nepotřebuji vůbec nic.

Stačí se podívat na louku...

Tam je živá realita pro mé modelky do Kouzelného kalendáře.

A když nastane večer, nevím, jaký je v televizi zrovna seriál ...

protože počítám hvězdy na nebi.

Jakoby minulost stírala stopu s budoucností

a já vzpomínám i sním současně.

Tolik si toho člověk uvědomí v Nebi,

kde i ticho má svoji tóninu.

Neřeším zde vůbec blbosti, protože samotné Nebe

 mi dává prostor klidu a pokoje.

Jakoby tato kombinace byla až návyková.

Denně se kamsi honíme a mnohdy i utíkáme

a přehlížíme tolik krás a to jen proto,

abychom dosáhli v podstatě onoho klidu a pokoje.

Toho, co je na dosah ruky ...

 Vždyť Nebe nosíme sami v sobě a jestli ne teď,

tak určitě jako děti.

Samotné hvězdy mi to pošeptaly...

a brzy budou opět padat k zemi a přímo v houfech.
Není nutné si přát, ale vidět ... pozorovat ... 
a tu krásu prostě vnímat. 
Teď a tady.

Stačí zvednout hlavu k nebi a vnímat své Nebe…

Na závěr kraťoučké video Kačky.