konečně slunce ...

 

Když nás ráno probudil pramen slunečního světla,

popadla jsem foťák a nadšená, jako malá holka, 

jsem se radovala 

z každého slunečního záblesku.

Tento pohled malovaný, jako akvarelem,

zahalen do mlh a dešťových kapek,

 nabízel snad celý říjen...

Fotit muchomůrky je jeden z nej kýčů,

 

ale díky dnešnímu slunci

fotím i kýče.

Necvakněte to, když ony jsou takové fešandy...

Slunce vykouzlilo malebné momenty úplně všude.

 Pro mne to je, jako bych šla vyprahlá oázou.

Konečně fotím... 

Tolik je krásy na tom světě... ¨

Fotím i kaluže a bláto v nich se spadaným listím...

Jsem nadšenec slunečního dne... 

Zvedám hlavu i s optikou k nebi 

a děkuji za překrásný den...

A mám s sebou parťačku, která natáčí 

se stejným nadšením, jako maminka, svá videa.

A po cestě lesem v Nebi si povídáme a objevujeme...

Taky vzpomínáme a já vyprávím Kačce o mém dětství...

Vyprávím o podzimech mého dětství a je nám tuze fajn.

Vzpomínám i na babičku 

a vzpomínky proplétám s přítomností.

Vzpomínám na heřmánkové pole, kde babička sklízela

 heřmánek velkým hřebenem. Ten zvuk a ta vůně...

Kdykoliv si přivoním k heřmánkovému mýdlu,

cítím louku dávného dětství.

Jsem tam.

Stojím uprostřed pole plného heřmánku.

♥

Za několik desítek let maluji kalendář,

který je plný kvítí.

Chrpy, vlčí máky, tulipány i růžová růže,

která má také svůj příběh.

Kalendář, který pomáhá.

♥

Dostala jsem druhou šanci na život

a mé děkuji za ní, je podaná pomocná ruka těm,

jež ji potřebují.

A tak, kdybyste chtěli někomu věnovat květiny,

co nikdy neuvadnou a ještě ke všemu mají to kouzlo,

že pomohou,

pak je tu pro vás Kouzelný kalendář.

Proč je na poslední straně Kouzelného kalendáře

růžová růže?

Tak o tom zase někdy příště...

A tak jsem dnes na lesní cestě,

 

kdy jsem plná nadšení fotila krásu světa, 

opět na jejím konci zvedla hlavu k nebi 

a pošeptala to nejdůležitější slovo na světě...

"děkuji"

♥