adventní potěcha

 

Dnes začínám od konce.

Slovy naší Kačky:

"Mami, o tom napiš a pošli to dál..."

Tak jo tedy.

Přijíždím do skladu obchodu pro nějakou dřevěnou jarmárku.

Ve skladu se to předvánočně hemží.

Ukazuji paragon jednomu z prodavačů se slovy, 

zda by mi mohl pomoci tu věc naložit do auta?

Kluk s dredy otráveně odpovídá, že né, 

že je děsně unavenej.

Vykulila jsem oči a než jsem se nadechla,

 kluk s dredy se usmál a říká:

"No jasně, že jó, to byl vtip..."

Otvírám kufr u auta a beru do ruky Kouzelný kalendář, 

který tam ležel.

Kluk nakládá komodu a ptá se,

 zda se na něj nezlobím, že už je takový.

Držím v ruce Kouzelný kalendář a říkám:

"Tady máte něco ode mě, 

abyste nebyl tak unavenej  "

Tak rozzářené oči jsem dlouho neviděla. 

Kluk s dredy nemohl ani popadnout dech.

"Fakt? Jo? Mě? Vážně? No teda, to je něco.

 Ufff, to je mazec. Vážím si toho. 

A víte, že já taky maluji? Grafity a tak."

Byl v tak ohromném rozpoložení, 

že ho skoro porazilo na parkovišti auto.

 

Odjíždíme, stojí tam, mává a usmívá se od ucha k uchu.

Kačka se mě v autě ptá:

"Mami proč jsi tomu klukovi dala ten kalendář?"

"Nevím, ucítila jsem, že mu ho mám dát. 

Nezištně. Teď a tady. 

A věř, že tento skutek se vrátí. 

Ne hned, zítra, plánovitě.

Vrátí se v nějaké podobě, kdy to nebudu čekat 

a budu zrovna tak s úsměvem na tváři 

od ucha k ucha doslova koktat radostí...

Tak to v životě chodí. 

To je ten bumerang... 

Musíš to cítit srdcem,  nezištně. Víš?"

"Mami, to je hezký. Mami, o tom napiš a pošli to dál..."

A některé bumerangy jsou v životě vážně rychlé.

Za pár dnů na to, přilétla do mých rukou listina, 

která vytvořila na mé tváři hezký úsměv.

Listina osobní záštity nad výstavou "Každý den je dar" 

od rektora Univerzity Karlovy, profesora Tomáše Zimy.

Datum na této Záštitě mě víc než potěšilo.

Je to datum mých narozenin a vnímám to jako dárek k nim.

Všechny vás srdečně zvu na tuto vernisáž výstavy, 

která se bude konat v letních dnech a já věřím,

že i v lepších časech. 

Je to jedna z mála výstav, která není, až tak o obrazech,

 ale o smyslu a poslání.

O pomoci onkologickým pacientům 

a motivaci v podobě projektu Sad nadějí.

Její název hovoří za vše.

"Každý den je dar"

A jako další adventní potěchu mám pro vás pár slov o vánočním cukroví...

Aby těch slov nebylo moc, tak o tom zase příště ...

Mějte krásný advent a čtvrtou neděli adventní.

Věrka