sdílení

 

Dnes přináším trocha toho sdílení.

Kam jsem to měla namířeno?

Byla jsem pozvána na předávání cen Žena regionu 

v prostorách Valdštejnské zahrady v Senátu.

Sdílela jsem povídání o Ženě regionu před rokem. 

Vítězkou se stala Marcelka, dnes i díky soutěži, má kamarádka.

Opět jsme se potkaly. Byla jsem pozvána a vůbec jsem nechápala proč. 

Jo, život je bumerang. Předávám naději a naděje se ke mně vrátila.

Získala jsem tzv. divokou kartu, nebo-li ocenění poroty a ambasadorek, 

kdy porota zvolila jednu ženu, která získala toto ocenění.

Je mi ctí a potěšením, že jsem se touto ženou stala. 

Děkuji za krásný večer, milé setkání s inspirujícími ženami,

které v mých očích jsou všechny do jedné vítězkami.

Děkuji předsedovi Senátu p. Miloši Vystrčilovi, paní senátorce Miluši Horské.

Všem pořadatelům a organizátorům samotné soutěže Žena regionu.

Své poděkování jsem včera veřejně s pohledem k nebi poslala i tam nahoru.

Poděkovala jsem Bohu, za druhou šanci na život a za to, že mě vede cestou necestou a já mohu druhým pomáhat.

Také bych ráda sdílela pár počinů z Nebe.

Náš psí pán roste jako z vody a když je to pastevecké plemeno, 

má na starosti kamarádky.

Tak zase se staví sen.

Obydlí pro kamarádky psího pána.

A zde kamarádky psího pána z Nebe.

A tato se jmenuje "koza Maxa."

Když bylo Kačce asi 4-5 let, koupila jsem jí v hračkárně malou kozičku.

Hrála si s ní a každému na potkání vyprávěla, 

že jednou bude mít tu živou a bude se jmenovat Maxa.

Jmenuji se Maxa .

Babička říkávala:

"kdo nic nedělá, nic nezkazí."

A já dodávám, že můj muž mě umí stále ještě pěkně překvapit.

Přesněji šokovat.

No, nenudím se s ním.

Přeji všem pěkné dny

Věrka a spol.