Náš Cyro je zpět

 

Ráda bych dnes, právě v čase velikonočním, 

sdílela s vámi pár slov z nedávných dní.

Mnozí  zaznamenali na facebooku moji výzvu při pátrání 

našeho psa Cyra, 

který následoval hlasu přírody.

Utekl, vysmekl se při večerním venčení i s navíjecím vodítkem.

Myslím, že není to s námi lidmi tak zlé. 

Nevídaná podpora  všech dokázala, že Cyro je doma, šťastný,

 stejně jako my. 

Projeli jsme křížem krážem celé hřebeny hor.

 Mé hlasivky ještě dnes nejsou ok, kolikrát jsem do lesů, polí 

a hor volala jeho jméno. 

Prošli jsem vesnici v údolí asi "stokrát". 

Obvolali kde koho, avizovali snad úplně každého, 

kdo by mohl pomoci. 

Požádala přes sociální sítě všechny o podporu. 

Velké poděkování náleží i mé kamarádce Evě z vedlejší vesnice, 

kterou jsem po probdělé noci časně zrána oslovila s přáním, 

zda by mohla na svůj facebook vložit pátrací výzvu.

 

Na svůj FB jsem ji vložila až později, 

neboť naše dcerka byla přes noc u kamarádky 

a bylo náročné i jí sdělit, 

že její největší kamarád zmizel. 

Možná to bylo celé jedna velká zkouška.

 

Na každý pád našel se díky sociální síti, sdílení a podpoře všech lidí. 

Přiznám se, že nastala chvíle, kdy i já ztrácela naději. 

Člověku se honí hlavou pak cokoliv. 

Tento článek píši pro něco moc důležitého.

Pro Kačku jsme ke kamarádce ráno jeli a vše jí oznámili.

S absolutním klidem řekla: 

"Nebojte se, on se vrátí..." stejně, jako nám sdělili mnozí na facebooku.

Když odpoledne volalo další neznámé číslo 

a člověk na druhé straně aparátu mi řekl:

"Paní, tak ten bílý fešák je u mě, přijeďte si k nám..." 

Kam? Do vesnice, kde utahaný, nevyspalý, hladový, 

ale plný dobrodružství...čekal stejně, jako my na nejkrásnější vteřinu štěstí.

"Našel jsem ráno výzvu z facebooku sdílenou v emailu od pana starosty." 

řekl soused, který poskytl Cyrovi azyl.

Můj muž asi ve 4 hodiny ráno mi sdělil, 

že ten voďák, s kterým vzal čáru, se mu stane osudným...

Měl pravdu. 

Soused ho za voďák vzal  a odvedl k sobě. 

Můžeme vidět chod věcí v životě nadějně a nebo beznadějně.

 A jedna myšlenka může znamenat i obojí.

Když jsem se dnes, již v klidu zeptala Kačky,

 jak to věděla, že se vrátí, řekla:

"Mami, vzpomínáš, jak vloni touhle dobou se ztratil nějaký pes a všude viseli plakátky s fotkou psa a telefonním číslem? 

A já vás prosila, abychom ho jeli hledat? 

A taťka se mnou jezdil támhle po lesích? 

A pořád jsme té paní volali a ona byla tak šťastná, že jí ho pomáháme hledat? 

Tak proto jsem věděla, že se náš Cyro vrátí. 

Protože ty často říkáš všem, že život je bumerang. 

Ta pomoc od někoho se nám musela vrátit."

Toto mě doslova dostalo.

A protože je čas velikonoční, rozhodla jsem se, 

o toto vědomí a uvědomění s vámi podělit.

Každé naše gesto, slovo, čin a podaná pomocná ruka se vrátí.

 

Nevíme kdy, ale osud tu pravou chvíli nachystá.