Rozjímání

 

Ten pocit, když po nekonečných dnech dešťů, 

vysvitne slunce.

Nádherný zvuk lesa...

 

Praská to, lupe, voní a člověk cítí zvláštní pocit blaha.

Naše zvířecí drobotina takové chvíle žije zrovna tak. 

Blaženě.

Díky této chvíli se člověk dokáže přesunout i v čase. 

Jsem opřená u ohrady a vzpomínám...

Vybavuji si, jak jsme jako děti natáhli gumáky a utíkali ven. 

Za chalupou v zatáčce byla ta nej kaluž. 

Pěkně hluboká a my v ní stavěli různé hráze a přehrady. 

Rukama. 

A taky jsem dělali z téhle jílovačky z kaluže pořádné koule 

a ty nechali na zápraží pod okny uschnout. 

S nimi se vedli boje a zásah takovouto koulí byl zážitek navždy. 

Jo, navždy.  

Po tolika letech si to teď a tady vybavuji. 

A jsem ráda, že jsem právě takové titěrné vzpomínky 

poskládala jednu k druhé, jako korálky na niti 

a vložila je do knihy Recept na štěstí?

 protože takové chvíle dokáží skutečně navodit pocit štěstí. 

 Tak mějme den, jako korálek 

❤️

V těchto dnech pracuji na další knize s duší...

Nebude tolik vzpomínková... bude ze života a o životě...

Knize pořád hledám ten nejlepší název...

A možná to bude samotný Klíč k nebi...