Den otců

 

Někdy si říkám, že bych mohla napsat i knihu o tom všem, co mě napadá, 

když brouzdám vysokou travou a skládám kvítek ke kvítku v dlani. 

Myšlenky, které ke mně přilétají, jako motýli na květiny v louce. 

❤️

Vzpomínám na drobné detaily všedních dnů, když jsem byla malá.

 Jak jsme spolu, tati, chodili na houby a ty jsi na mě volal, 

ať ti tu houbu pomůžu vydloubnout ze země.

A já běžela, přeskakovala pařezy a mlází jen abych tu houbu mohla vyndat. 

Chtěl jsi mi udělat radost. 

A já tímto kvítím dnes, teď a tady, 

na oplátku radost dávám tobě. 

❤️

Někdy člověk nemusí říkat mnoho slov. 

Někdy to dokáží luční kvítka nebo houba v lese a někdy pár písmenek. 

Tyhle patří tobě a taky všem tátům, 

na které nikdo nemyslí… 

A tohle video je od srdce k srdci 

❤️