snítka chrp

 

Po mnoha letech jsem změnila webové stránky mých “knih s duší”. 

Co zůstalo stejné? 

Chrpy v úvodní fotografii, neboť souvisí s názvem “knih s duší”.

Když jsem vydala knihu “Velká máma” (po překonání těžké nemoci) můj táta byl v ten čas po operaci kyčlí. 

Knihu jsem mu do nemocnice po mamce poslala. 

Taťka ji přečetl na jeden zátah. 

Četl ji den a noc. Pak mi zavolal. 

“Věrko, ta tvoje kniha to není kniha.

 To je duše! 

Jako bych držel při čtení v rukou tvoji duši.

 Jo, myslím, že je to kniha s duší.”

Tak vznikl název mých knih. 

❤️

Pak si knihu půjčily sestřičky v nemocnici. 

Šla z ruky do ruky. 

Všechny oslovila a všem pohladila duši.

  Když přijel taťka domů z nemocnice, jela jsem za ním. 

Povídali jsme si a říkám mu, že škoda, 

že letos nekvetou chrpy u nás v zatáčce,

 kde vždycky rostou.

Týden poté přijel taťka za mnou a nesl v rukou snítku chrp. 

Vykvetly v zatáčce u mého rodného domu. 

Táta zastavil autem u cesty,  pracně vyndal berle a vystoupil z auta. 

I přes překážky natrhal pár chrp, aby mi udělal radost. 

❤️

  V těch chrpách je úplně všechno.

Pokora, láska, vztah, naděje i víra, že kvítka, které mám tolik ráda, které má barvu nebe, navždy budou provázet “knihy s duší”. 

ZDE